Nezřídka bývá při poskytování nejrůznějších služeb nutné vzdát se minimálně na přechodnou dobu faktické kontroly nad vlastní věci. Ať již navštívíte divadlo, kino, restauraci, plavecký bazén a jiná obdobná zařízení, již prakticky automaticky odkládáte své vlastní věci, ať už jde o kabát či cenné věci a ve většině případů nevěnujete pozornost ničemu jinému než poskytované službě. Během poskytování služby však mohou nastat situace, kdy na takto odložených věcech vznikne škoda, případně dojde k jejich úplnému odcizení či zničení. Jaká práva v takových případech máte?
Zákonné zakotvení náhrady škody na odložených věcech nalezneme v § 2945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Dle odst. 1 tohoto ustanovení platí, že: „Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.“
Předpoklady náhrady škody na odložených věcech
Základní předpokladem náhrady škody je, že ke škodě dojde při provozování činnosti spojené s odkládáním věcí. Pokud dojde k odložení kabátu například v knihkupectví při nákupu knih, nebude za škodu odpovědný provozovatel knihkupectví, neboť s koupí knih není obecně spojeno odkládání věcí. Naproti tomu může odpovědnost za škodu vzniknout provozovateli restaurace, kavárny, plaveckého bazénu apod.
Další nezbytnou podmínkou vzniku nároku na náhradu škody je, že poškozený odložil věc na místě k tomu určeném. V případě restaurace či kavárny tímto místem bude věšák umístěný na zdi, v případě plaveckého bazénu uzamykatelná skříňka v šatnách. V zásadě se nebude jednat o židli, na kterou se usadí host v restauraci. Pokud však tento host nebude mít jinou možnost odložení věci, např. z důvodu absence věšáku v restauraci, pak i židle bude místem, za které ponese provozovatel odpovědnost. Bude se totiž jednat o místo, na které se za daných okolností věci obvykle odkládají.
Občanský zákoník dále pamatuje na odpovědnost provozovatelů hlídaných garáží a obdobných zařízení. Tito odpovídají za škodu na dopravních prostředcích a věcích v nich umístěných, tj. zejména příslušenství vozu jako náhradní kolo a běžné věci odkládané ve vozech. Zákon blíže nerozvádí, co se má na mysli zařízeními obdobným hlídané garáži. Nepochybně se však bude jednat o hlídaná nezastřešená parkovací stání.
Rozsah náhrady škody na odložených věcech
V případě splnění shora zmíněných předpokladů náhrady škody bude provozovatel zařízení povinen nahradit poškození, ztrátu nebo zničení věci. Škoda se hradí tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Takto provedené vymezení oprávněných osob je praktické, neboť vlastnictví poškozené, ztracené či zničené věci je v řadě případů komplikované. Zvláště u movitých věcí chybí často důkaz vlastnictví v podobě kupní smlouvy či jiného nabývacího titulu. Kromě držby se tedy vlastník věci nemá ničím jiným prokázat. Za této situace je zcela logické, že ochrana náleží i držiteli, tedy tomu, kdo věc měl před odložením ve své dispozici.
Při stanovení konkrétní výše škody se přihlédne k hodnotě věci v době poškození, ztrátě či zničení. Poškozený je povinen uplatnit náhradu škody u provozovatele uplatnit bez zbytečného odkladu, jinak mu ji soud nepřizná. Zákon upravuje prekluzivní lhůtu pro uplatnění náhrady škody, a to v délce 15 dnů ode dne, kdy se poškozený musel o škodě dozvědět. V případě ztráty věci bude mít poškozený tuto vědomost prakticky ihned po odcizení. Při poškození věci se tak může stát až s odstupem času po návštěvě příslušného zařízení.
Uplatněním práva se má na mysli vznesení nároku vůči povinné osobě, tj. provozovateli zařízení. Pro lepší průkaznost splnění této podmínky nelze než doporučit, aby náhrada škody byla uplatněna písemně, například formou předžalobní výzvy. Nebude-li náhrada škody včas uplatněna a provozovatel zmeškání lhůty namítne, nebude nárok na náhradu škody přiznán.
