Péče o dítě. Advokátní kancelář JUDr. David Pytela, MBA, LL.M. nabízí komplexní právní služby v oblasti rodinného práva.
V souvislosti s rozvodem manželství či rozchodem partnerů bývá někdy opomíjena otázka péče o dítě. Zákon přitom v otázkách péče o dítě zájmy nezletilého dítěte staví před zájmy jeho rodičů. To se projevuje například v tom, že soud nerozvede manželství, dokud není vyřešena otázka výchovy a výživy nezletilého dítěte.
Soud z hlediska péče o dítě nezkoumá zájmy rodičů. Soud zkoumá, co je nejlepší pro dítě. Velmi často to, co je dle soudu nejlepší pro dítě, není nejlepší pro jednoho z rodičů, a mnohdy ani pro jednoho z nich.
Zákon stanoví, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Má se za to, že dítěte je tohoto schopno od svých 12 let. Za daných okolností tedy soud musí zkoumat názor dítěte.
Výlučná péče o dítě představuje případ, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů. Druhý rodič je přesto i nadále zákonným zástupcem dítěte, kdy tento má:
Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo se stýkat s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte. Péče o dítě jednoho z rodičů neznamená, že by druhý rodič byl „podřadný“. Právo styku (v tomto rozsahu) má i druhý rodič.
Rodiče se dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se, nebo vyžaduje-li to zájem dítěte, upraví styk soud svým rozhodnutím. V takovém případě se rodič, který má dítě ve své péči musí těmito soudem stanovenými podmínkami řídit. Druhý rodič už nemusí – nemusí svého práva styku využít (jedná se o jeho právo, nikoliv povinnost). Nicméně opakované nevyužívání styku s dítětem může vyústit v omezení práva styku (změnu soudního rozhodnutí).
Soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.
Rodiče se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
Je to péče o dítě, která není příliš často využívána. Jedná se nicméně o formu péče o dítě, která dává rodičům naprostou svobodu, jak budou o dítě pečovat. Vše je na domluvě a spolupráci rodičů. To je i slabou stránkou této formy péče – opakované či dlouhodobé neshody rodičů nemají jiného řešení, než soudní cestou, která vede k nové úpravě péče o dítě.
Tato forma péče je stanovována v případě, kdy se jsou schopni oba rodiče dohodnout na všech aspektech týkajících se péče o dítě a chtějí tuto společnou péči i realizovat. Zejména je využívána v případě, kdy rodiče společně zůstávají bydlet v jednom bytě či domě. Není to ovšem podmínkou. Rodiče nicméně musí bydlet alespoň v bezprostřední blízkosti.
V případě této formy péče zpravidla nebývá stanovováno výživné k tíži ani jednoho z rodičů.
Je to velmi diskutovaná péče o dítě, jak mezi rodiči, psychology, právníky, tak i soudy. Má své příznivce a naopak i své odpůrce. Jedná se nicméně o formu péče, která zachovává práva obou rodičů pečovat a stýkat se s dítětem a právo dítěte na výchovu obou rodičů.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi tam, kde jsou k ní podmínky, tuto formu péče upřednostňuje před ostatními. Významná rozhodnutí Ústavního soudu:
Nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 – soudy mají preferovat střídavou péči tam, kde jsou k tomu předpoklady
Nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13 – vzdálenost bydliště rodičů není a priori důvodem k zamítnutí střídavé výchovy
Soud střídavou péči zpravidla neschválí v těch případech, kdy rodiče mezi sebou nejsou schopni komunikovat a dohodnout se na základních otázkách týkajících se dítěte.
Střídavá péče není o spravedlivém „rozdělení“ dítěte mezi rodiče. Musí se jednat o formu péče nejlepší pro dítě.
Střídavá péče spočívá v tom, že je stanoveno určité časové období, po které je dítě u každého z rodičů (například 7 dní u otce a 7 dní u matky). Po tuto dobu nese každý z rodičů náklady na dítě sám a o další výdaje by se měli dohodou podělit (soud může nicméně stanovit i povinnost jednoho či obou z rodičů platit výživné).