Poměrně nedávno jsme vydali článek o překážkách v práci na straně zaměstnavatele. Pro připomenutí, jedná se o situace, kdy zaměstnavatel svým zaměstnancům nepřiděluje nebo nemůže přidělovat práci. Vedle toho však mohou nastat i situace na straně zaměstnance, z důvodu kterých nemůže vykonávat práci. Tyto označujeme za překážky v práci na straně zaměstnance, v nichž rozlišujeme osobní překážky a překážky v práci z důvodu obecného zájmu.
Níže v tomto článku stručně rozebereme některé tzv. důležité osobní překážky, a to dočasnou pracovní neschopnost, karanténu, mateřskou a rodičovskou dovolenou.
Obecná charakteristika překážek v práci
Právní úpravu překážek v práci na straně zaměstnance nalezneme v ust. § 191 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“).
Pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem založený na pracovní smlouvě představuje trvající závazek obou smluvních stran. V průběhu realizace vzájemných práv a povinností můžou nastat situace, v důsledku, kterých zaměstnanec nebude schopen splnit svoje závazky z pracovní smlouvy plynoucí. Vzhledem k tomu, že tyto právní skutečnosti jsou běžnou součástí života zaměstnance, tak zákon jednotlivé překážky v práci upravuje a spojuje s nimi právní různé právní důsledky.
Pod pojmem překážek v práci na straně zaměstnance si lze tedy představit ty právní skutečnosti, kdy zaměstnanec z určitých důvodů nekoná práci. Tyto důvody jsou subjektivní povahy a jsou uznány zákonem jako důvody, jež nepřítomnost zaměstnance ospravedlňují.
Hlavní důsledek právní úpravy překážek v práci představuje pro zaměstnance náhradní finanční zabezpečení po dobu jejich trvání.
Jaké jsou překážky v práci na straně zaměstnance
Jak jsme již výše uvedli, překážky v práci na straně zaměstnance lze členit na:
- důležité osobní překážky,
- překážky v práci z důvodů obecného zájmu.
Důležité osobní překážky jsou upraveny v ust. § 191 až § 199 zákoníku práce. Zahrnují důležité osobní překážky a jiné důležité osobní překážky.
Překážky v práci z důvodu obecného zájmu obsahují širší výčet důvodů:
- Výkon veřejné funkce (§ 201 zákoníku práce),
- Výkon občanské povinnosti (§ 202 zákoníku práce),
- Jiné úkony v obecném zájmu (§ 203 zákoníku práce),
- Pracovní volno souvisejícího s brannou povinností (§ 204 zákoníku práce),
- Školení, jiné formy přípravy nebo studia (§ 205 zákoníku práce).
Důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance
Důležitými osobními překážkami jsou obecně překážky, jež spočívají v péči o zdraví, a to buď samotného zaměstnance nebo osoby jemu blízké. Těmito překážkami jsou:
- dočasná pracovní neschopnost podle zvláštního právního předpisu,
- karanténa nařízená podle zvláštního právního předpisu,
- mateřská a rodičovská dovolená,
- ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle ust. § 39 zákona č. 187/2006 Sb., zákon o nemocenském pojištění, v platném znění (dále jen „NemPoj“),
- péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 NemPoj, nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat.
Důsledkem těchto překážek je, že zaměstnavatel musí z těchto důvodu absenci zaměstnance v práci omluvit. Zaměstnanec není přitom povinen oznamovat jeho nepřítomnost v práci předem. Je však povinen prokázat, že k těmto důvodům na jeho straně skutečně došlo.
Dočasná pracovní neschopnost
Dočasnou pracovní neschopností rozumíme stav, kdy zaměstnanec pro poruchu zdraví nebo z důvodu karantény nemůže vykonávat určenou činnost. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař.
Karanténa je označení pro oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit.
Co se týče hmotného zabezpečení, tak zaměstnanci přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel se zaměstnancem se mohou smluvně domluvit na částce přesahující tuto výši, nesmí jít však o částku převyšující průměrný výdělek.
Zaměstnavatel je oprávněn v tomto období prvních 14 kalendářních dnů kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Počátkem 15. dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec zabezpečen dávkou nemocenského pojištění.
Mateřská a rodičovská dovolená
Mateřská dovolená je určena pouze ženám, zaměstnankyním. Jejím účelem je poskytnutí ochrany a času k zdravotní péči ženy v souvislosti s blížících se porodem a bezprostřední péči o dítě po porodu. Zaměstnankyni přísluší mateřská dovolená po dobu 28 týdnů. Jestliže zaměstnankyně porodila zároveň 2 nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.
Rodičovská dovolená je určena ženám i mužům. Je určena k prohloubení péče o dítě a zaměstnavatel je povinen ji poskytnout zaměstnanci na jeho žádost. Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.
Zákon rovněž zakotvuje speciální úpravu pro případ, kdy dítě zemře při porodu a poskytuje tak zaměstnankyni čas na rekonvalescenci po dobu 14 dnů. Rovněž je zákonem upravena situace, kdy dítě zemře později v době čerpání rodičovské nebo mateřské dovolené. V takovém případě přísluší mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku.
Hmotné zabezpečení v případě mateřské dovolené představují dávky nemocenského pojištění, v případě rodičovské dovolené poskytováno ze státní podpory.
Závěr překážek v práci na straně zaměstnance
Na základě zákoníku práce mohou být překážky na straně zaměstnavatele, ale i na straně zaměstnance. Překážkou na straně zaměstnance jsou důležité osobní překážky, zde spadá velmi známá dočasná pracovní neschopnost a mateřská či rodičovská dovolená. Ovšem překážka v práci může nastat i z důvodu obecného zájmu, jakými například jsou výkon veřejné funkce, občanské povinnosti, školení apod. Výčet důvodů, na základě kterých nastávají překážky na straně zaměstnance je širší. Tento článek byl hlavně věnován těm nejznámějším a nejčastěji aplikovaným důvodům.
Pokud máte nejasnosti například v podmínkách dočasné pracovní neschopnosti, mateřské a rodičovské dovolené, případně jiné otázky na pracovní právo, neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.