V minulosti jsme se tématu výživného a vyživovací povinnosti opakovaně zabývali. Vyživovací povinnost neexistuje pouze mezi rodiči a dětmi. Ale také mezi vzdálenějšími předky a potomky, mezi manžely, případně mezi rozvedenými manžely. Nakonec nárok na výživné má i neprovdaná matka. Nejčastějším druhem vyživovací povinnosti je právě výživné rodičů vůči dětem. Neřeší se přitom jenom vznik, ale i zánik vyživovací povinnosti. Při zániku je ideální dohoda o ukončení vyživovací povinnosti.
Vznik a trvání vyživovací povinnosti
Abychom se mohli věnovat zániku vyživovací povinnosti, představíme Vám nejprve základní podmínky pro vznik a trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem:
Stav odkázanosti dítěte
Stav odkázanosti dítěte na rodiče je zcela přirozeným jevem. Míra odkázanosti dítěte se odvíjí od jeho věku, zdravotní i fyzické vyspělosti, či způsobu přípravy na budoucí povolání. Lze tedy shrnout, že odkázanost dítěte na rodiče se většinou průběžně mění. A jiné potřeby má malé dítě v předškolním věku oproti středoškolskému studentovi. Přítomnost (ne)závislosti dítěte na rodiči bývá zásadně tím stěžejním důvodem, proč vyživovací povinnost rodiče k dítěti (ne)zaniká.
Majetkové poměry, možnosti a schopnosti rodiče při určení vyživovací povinnosti
Občanský zákoník stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní jeho rodičů. Toto hledisko přitom předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. V případě soudního řízení soud zohledňuje čistý příjem rodiče, jeho životní úroveň a celkové majetkové poměry.
Pokud rodič nereaguje na výzvy soudu a dostatečně neprokazuje své příjmy a majetkové poměry pro řádné určení výše výživného, může soud vycházet z tzv. nevyvratitelné domněnky příjmů v rámci ustanovení § 916 občanského zákoníku. Občanský zákoník v předmětném ustanovení říká, že průměrný měsíční příjem rodiče v takovém případě činí pětadvacetinásobek částky životního minima. Což nyní vychází na částku ve výši 121.500 Kč. Jedná se tak o jistou „penalizaci“ pro rodiče, který záměrně zatajuje své příjmy v neprospěch určení vyživovací povinnosti jeho dítěti.
Dalším případem, kdy soud nevychází z faktických příjmů rodiče, jsou tzv. potenciální příjmy. Ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku nám říká, že při hodnocení možností, schopností a majetkových poměrů povinného rodiče je nutno zkoumat i skutečnost, zda se rodič nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, jiné výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Ustanovení tak spadá na případy, kdy se rodič záměrně vyhýbá práci, dlouhodobě je evidován na úřadu práce, aniž by se aktivně ucházel o práci, snažil se zvyšovat své nízké příjmy atd.
Zánik povinnosti (dohoda o ukončení vyživovací povinnosti)
Zánik vyživovací povinností není limitováno zletilostí dítěte. To znamená, že vyživovací povinnost automaticky nezaniká dovršením 18 let či 26 let věku dítěte. Vždy se zohledňuje, zda se dítě schopno se samo živit. Jiným případem pak bude situace, kdy je dítě trvale zdravotně postižené a nepředpokládá se do budoucna jakékoli zlepšení jeho stavu. Zde stav odkázanosti bude nadále přítomen a vyživovací povinnost tedy nemůže zaniknout.
Vyživovací povinnost nezaniká do doby, dokud je její trvání v souladu s dobrými mravy. Tato podmínka primárně upozorňuje, že vyživovací povinnost rodiče nemůže být bezbřehá a zneužívaná ze strany dítěte. Týká se to zejména tzv. věčných studentů, kdy zletilé dítě se opakovaně přihlašuje ke studiu na vysoké škole, aniž by jakékoli studium bylo zakončeno úspěšným složením závěrečných zkoušek. Na druhou stranu nelze dítě perzekuovat za jakýkoli neúspěch nebo změnu vysoké školy. Avšak k zániku výživného dojde, pokud hlavním záměrem dítěte je snaha vyhnout se (nebo alespoň oddálit) zapojení se do pracovního procesu a osamostatnění.
Stejně tak se může stát, že vyživovací povinnost zanikne na přechodnou dobu. Typickým případem je situace, kdy dítě po dokončení střední školy nenastoupí bezprostředně na vysokou školu a má roční pauzu, kde začne pracovat. V té době je dítě bezesporu schopno se samo živit a vyživovací povinnost zaniká. Jestliže ale dítě nastoupí na vysokou školu v následujícím roce a bude se soustavně a řádně připravovat na budoucí povolání, vyživovací povinnost rodiče se obnoví. Vždy se však posuzují všechny okolností konkrétního případu.
Dohoda o ukončení vyživovací povinnosti
Obecně tedy vyživovací povinnost zaniká ex lege (tzv. ze zákona) a v zásadě není nutné o vyživovací povinnosti soudně rozhodovat. Důvodem, proč zánik vyživovací povinnosti projednává soud, je vznik sporu mezi rodiči nebo mezi rodičem a dítětem, zda a kdy vyživovací povinnost zanikla.
Ať už je vyživovací povinnost k dítěti stanovena soudně nebo například pouhou dohodou mezi bývalými partnery, je vhodné, aby se strany na zániku vyživovací povinnosti dohodly. K tomu poslouží dohoda o ukončení vyživovací povinnosti uzavřená mezi povinným rodičem a zpravidla zletilým dítětem, které je již schopno se samo živit.
Dohoda nemá konkrétně zákonem stanovené formální náležitosti. Je důležité v dohodě dostatečně specifikovat, kdo jí uzavírá a proč (tj. za účelem stanovení okamžiku zániku vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti) včetně připojení podpisu obou stran. Jestliže je soudně stanovená výše vyživovací povinnosti, je možné na tento rozsudek v rámci dohody odkázat.
Pokud nastane spor, zda a v jakém okamžiku vyživovací povinnost zanikla, může se rodič obrátit na soud a podat návrh na zrušení výživného. Návrh se podává k okresnímu soudu.
Závěr
Stejně jako ke vzniku vyživovací povinnosti, tak i k jejímu zániku dochází ze zákona a v zásadě není nutné o této skutečnosti soudně rozhodovat. Přesto je vhodné, aby rodič s dítětem uzavřeli alespoň písemnou dohodu o zániku (ukončení) vyživovací povinnosti. Jasně si tak strany určí, kdy dojde k poslední výplatě výživného a mohou předejít případným sporům v budoucnu. Pokud by mezi rodičem a dítětem přece jen vznikl spor, zda vyživovací povinnost rodiče k dítěti zanikla a kdy, nezbývá než se ve věci obrátit na příslušný soud. Ať už máte otázky v oblasti určení výživného, péče či stanovení styku s dítětem, neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.