Právo rozlišuje několik druhů vyživovacích povinnosti, a to mezi manželi, mezi rodiči a dětmi nebo i mezi širším okruhem příbuzných. Za jakých podmínek vznikají jednotlivé vyživovací povinnosti?
Vyživovací povinnost mezi manželi
Podle § 667 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost, a to v rozsahu který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Tato povinnost je projevem zásady rovnosti mezi mužem a ženou v manželství, která vyjadřuje, že oba manželé mají navzájem stejná práva a povinnosti.
Manželská vyživovací povinnost platí pro manželský pár, který žije ve společné domácnosti nebo i odděleně, přičemž trvá po celou dobu manželství. Jedinou možnou výjimkou, kdy se lze povinnosti platit výživné zprostit, jsou případy, kdy by placení odporovalo dobrým mravům nebo by šlo o zjevné zneužití práva.
Zákon dále stanoví, že vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. To znamená, že dítě má vyživovací povinnost vůči svému rodiči až tehdy, kdy není schopen manžel tohoto rodiče, popř. jeho bývalý manžel této povinnosti sám dostát. Stejně tak to bude platit u vyživovací povinnosti rodičů vůči dítěti, kdy přednostně má povinnost k výživě manžel dítěte a až teprve podpůrně poté rodič tohoto manžela.
Jinak je právní úprava v občanském zákoníku ohledně vyživovací povinnosti stručná, jelikož se jinak uplatní obecná ustanovení o výživném.
Vyživovací povinnost mezi bývalými manželi
Rozvodem manželství obecně zanikají veškerá práva mezi mužem a ženou, kteří byli doposud v manželství. Každý z manželů má poté povinnost starat se sám o sebe a tuto vyživovací povinnost lze tak charakterizovat jako výjimečný nástroj, který v sobě odráží jakousi solidaritu dosavadních manželů.
Rozvedený manžel má vůči svému bývalému manželi právo na výživné jen tehdy, jsou-li splněny dva předpoklady:
- Rozvedený manžel není schopen sám se živit a
- Tato neschopnost má původ v manželství nebo v souvislosti s ním.
Okolnost, která má původ v manželství nebo v souvislosti s ním je např. vznik invalidity.
Podmínky vyživovací povinnosti
Podmínkou na straně povinného manžela je, že plnění vyživovací povinnosti lze po něm spravedlivě požadovat zejména s ohledem na jeho věk a zdravotní stav v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě těchto rozvedených manželů. Po dlouhodobě nemocném bývalém manželi zpravidla nebude možné se výživného domoci.
Rozsah vyživovací povinnosti si rozvedení manželé mohou sjednat dohodou, popř. o tom na návrh bude rozhodovat soud. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud dle § 760 odst. 2 občanského zákoníku na zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda
- si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,
- si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,
- se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,
- se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo
- je dán jiný obdobně závažný důvod.
Právo na vyplacení výživného zanikne oprávněnému rozvedenému manželi v okamžiku, kdy uzavře nové manželství nebo vstoupí-li do registrovaného partnerství.
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi
Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je asi tím, co si většina v souvislosti s výživným vybaví jako první. Vhodné je zde však upozornit na to, že i tato povinnost je vzájemná a děti za určitých okolností mají též vyživovací povinnost vůči svým rodičům, neboť dle § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost a dle § 915 je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.
Rodičům při výživném pomáhá Orgán sociálně právní ochrany dětí.
Uplatní se zde zásada, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěte je přednostní vůči vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní jsou k výživě povinni až v případě, že ji nemohou plnit bližší. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.
Co se týče dětí, tak každé nezletilé dítě má právo na výživné. A to i tehdy, pokud již má vlastní majetek, ale zisk z tohoto majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě. Určujícím hlediskem je shodná životní úroveň oprávněného a povinného, tj. dítěte a rodičů. Toto hledisko předchozí i hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
Předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti dítěte vůči rodiči je:
- stav odkázanosti na výživu na straně rodičů,
- možnosti a schopnosti dítěte samostatně se živit, umožňující poskytovat výživné další osobě, resp. vlastní majetek dítěte,
- soulad poskytování výživného s dobrými mravy (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 3),
- (dítě a rodič zásadně nemusí žít ve společné rodinné domácnosti).
Výše výživného
Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného. Rozhodné jsou tedy nejenom okolnosti na straně dítěte, u nějž je to jeho věk, zdravotní stav, náklady potřebné na přípravu budoucího povolání, dále také zájmová činnost dítěte nebo jeho vlastní příjmy.
Vedle toho je třeba zkoumat situaci na straně povinného, tj. rodiče, která je dána taktéž podmínkami subjektivními i objektivními. Podmínkami subjektivními jsou například jeho věk, zdravotní stav, kvalifikace, vzdělání či dosavadní způsob života. Objektivními kritérii jsou pak aktuální podmínky na trhu práce v konkrétním místě, míra nezaměstnanosti v místě bydliště či pracoviště, možnosti rekvalifikace, majetkové poměry, příjmy ale také závazky povinného, jakými jsou např. jiné vyživovací povinnosti.
Při zhodnocení možností, schopností a majetkových poměrů povinného obecně je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
Ministerstvo spravedlnosti vydalo tabulku, která má napomoct sjednocení výše výživného pro dítě. Tato tabulka není pro soud závazná, ale má pouze orientační charakter. Soudy se jí však zpravidla řídí a rozhodují v jejích mezích.
| Etapa | Věk dítěte | 1 dítě | 2 děti | 3 děti | 4 děti |
| Předškolní věk | 0–5 let | 14 % | 12 % | 10 % | 8 % |
| I. stupeň ZŠ | 6–10 let | 16 % | 14 % | 12 % | 10 % |
| II. stupeň ZŠ | 11–15 let | 18 % | 16 % | 14 % | 12 % |
| SŠ a vyšší vzdělávání | 16 a více let | 20 % | 18 % | 16 % | 14 % |
Pro případ, že se rodič vyhýbá své vyživovací povinnosti vůči dítěti tím, že řádně neprokáže své příjmy nebo skutečnou výši příjmu zamlčuje nebo snižuje, tak zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku o výši příjmu. Tato domněnka stanoví, že platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. To je zpravidla pro povinného motivací pro to, aby skutečnou výši svého příjmu pravdivě uvedl.
Závěr
V případě, že si nejste jisti, zda či v jaké výši máte Vy či Vaše dítě nárok na vyživovací povinnost, neváhejte se obrátit na advokáta. Právní pomoc se také hodí v případech, kdy máte zájem o sepsání návrhu na stanovení výživného, sepsání návrhu na zvýšení nebo snížení výživného nebo třeba vymáhání dlužného výživného. Ať už jsou Vaše dotazy a požadavky ohledně výživného jakékoliv, neváhejte a obraťte se na nás!
