Proč odmítnutí dědictví? Možná se Vám to také stalo – dozvěděli jste se, že jste se stal/a dědicem pozůstalosti. Namísto očekávané obohacení Vás ale překvapilo množství dluhů, které za sebou zůstavitel zanechal. Tyto dluhy nelze ignorovat, jelikož pozůstalost je tvořena celým jměním zůstavitele a zahrnuje tedy aktiva i pasiva.
Vyvstává zde tedy otázka, zda máte možnost dědictví odmítnout, popř. za jakých podmínek.
Obecně k odmítnutí dědictví
Odmítnutí dědictví je jednostranné právní jednání, v jehož důsledku dědic jakoby nikdy nedědil, tzn. jakoby mu dědické právo nikdy nevzniklo. Jedná se o velmi důležitý institut dědického práva, jelikož jde o jediný nástroj dědice, kterým se po smrti zůstavitele může zcela zbavit povinnosti hradit jeho dluhy.
Odmítnutí dědictví se řídí právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku v § 1485 an. Z tohoto ustanovení výslovně plyne, že odmítnutí dědictví může být v dědické smlouvě vyloučeno. Je zřejmé, že omezení se z povahy věci týká jen smluvního dědice, zákonný dědic má právo na odmítnutí dědictví po smrti zůstavitele vždy. Ani smluvní dědic se však jiným způsobem nemůže práva k odmítnutí dědictví předem vzdát.
Jak uplatnit právo na odmítnutí dědictví
Jakým způsobem lze dědictví odmítnout? Vyžaduje se výslovné prohlášení učiněné před soudem. Jedinou náležitost, kterou musí toto jednostranné právní jednání obsahovat, je, že z něj musí být patrná vůle odmítnout dědictví. Důvod, který dědice vede k odmítnutí dědictví nemusí soudu sdělovat. Jinak se ale z procesního hlediska jedná o podání, ze kterého musí být tedy obecně zjevné, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje.
Soud má vždy povinnost, nebylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno, vyrozumět usnesením každého, o němž má za to, že je dědicem zůstavitele. V této souvislosti má soud dále povinnost poučit dědice o tom, že má právo odmítnout dědictví, jakož i o náležitostech odmítnutí a o následcích, které tím vyvolá.
Zde je namístě uvést, že slovní spojení „před soudem“ neznamená, že musí být vždy sdělováno jen soudu v řízení o pozůstalosti, ale také notáři jakožto soudnímu komisaři, jenž je oprávněn k provádění úkonů soudu právě v těchto druzích řízení.
Seznam notářů je dostupný na stránkách Notářské komory.
Do kdy mohu odmítnout dědictví?
Soud, popř. notář dále poučí dědice o tom, že na uplatnění práva k odmítnutí dědictví mu běží lhůta 1 měsíc. Tato lhůta začíná běžet právě ode dne, kdy soud dědice o právu na odmítnutí, jakož i o jeho následcích, poučil. Zákon také výslovně stanoví delší lhůtu 3 měsíců pro případ, že má dědic bydliště v zahraničí.
Soud může lhůtu prodloužit jen v případech tzv. důležitých důvodů. Jaké důvody jsou důležité, to je třeba posuzovat případ od případu. Ku příkladu lze uvést delší čas na zjištění přibližného stavu majetku. Takové prodloužení lhůty soud učiní na návrh dědice, ale je oprávněn prodloužit ji i bez návrhu.
V případě marného uplynutí lhůty, tzn. když dědic své právo neuplatní, právo na odmítnutí dědictví zaniká.
Následky odmítnutí dědictví
Již výše v tomto článku je uvedeno, že v důsledku odmítnutí dědictví nastane stav, jakoby dědic nikdy dědické právo nenabyl. To znamená, že osoba ztratí právo nabýt majetek v pozůstalosti, jakož i povinnost platit dluhy, které za sebou zůstavitel zanechal.
Co se stane ale s pozůstalostí? Na místo dědice, jenž dědictví odmítl, nastoupí další dědic. Jaká osoba je tímto dalším dědicem, to stanoví buď zákon nebo zůstavitelovo pořízení pro případ smrti.
Kdy se k odmítnutí dědictví nepřihlíží?
Nicotnost právního jednání obecně znamená, že se k němu nepřihlíží. V případě odmítnutí dědictví to znamená, jako by nikdy k odmítnutí dědictví nedošlo. V § 1489 odst. 2 je stanoveno, že se k odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Co si lze pod takovým počínáním představit?
Jednání, které vyvolá nicotnost odmítnutí dědictví, může představovat situaci, kdy se dědic k pozůstalosti staví tak, jako by byl jejím vlastníkem. Dále, že jinak vystupuje vůči třetím osobám tak, že je nepochybné, že se jedná o osobu, kteří svědčí dědické právo po zůstaviteli například tím, že zpochybňuje dědické právo jiných osob.
Oproti tomu jednání, kterým zjišťuje přibližný stav majetku nebo třeba jednání, kterým odvrací škodu na majetku zůstavitele se za „počínání“ ve smyslu shora uvedeného ustanovení nepovažuje.
Kdy je odmítnutí dědictví neplatné?
Oproti nicotnému právnímu jednání je neplatné právní jednání takové, které sice vzniklo, ale nevyvolává právní následky, které jsou jinak právním řádem předvídané.
Odmítnutí je neplatné, pokud jej dědic naváže na nějakou podmínku, učiní nějakou výhradu nebo odmítne jen z části. Odmítnutí dědictví se totiž vztahuje vždy jen k celku, nikoliv k určité části! Ačkoliv by řadu dědiců potěšila možnost odmítnout pozůstalost pouze co do dluhů a naopak co do aktiv ji přijmout, takový postup není možný.
Jestliže je dědic v úpadku po prohlášení konkursu nebo v úpadku za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, musí s odmítnutím dědictví vyjádřit souhlas insolvenční správce. V opačném případě je následkem rovněž neplatnost.
Neplatnost ve smyslu tohoto pravidla je neplatnost absolutní, s účinky ex tunc, tj. od samého počátku. Soud k ní tudíž přihlédne i bez návrhu.
Jaký je rozdíl mezi odmítnutím dědictví a vzdáním se dědictví?
Učinit vzdání se dědictví je, na rozdíl od odmítnutí, možné až v průběhu řízení o dědictví, jenž probíhá před soudem. Jedná se totiž o situaci, kdy dědické právo dědici vzniklo, ale následně je převedeno na dědice druhého, popř. na více spoludědiců.
Nutný je ale souhlas tohoto druhého dědice, v jehož prospěch je vzdání se učiněno, jinak k tomuto právnímu jednání nepřihlíží.
Závěr
Při dědění je vždy vhodné nejprve přistoupit ke zralé úvaze ohledně toho, zda je v konkrétním případě na místě dědictví přijmout, nebo naopak odmítnout. Doporučujeme tímto počínat si zvlášť opatrně zejména v případě, kdy si nejste zcela jisti, co vše pozůstalost zůstavitele zahrnuje.
