Vyživovací povinnost, výživné, v obecném povědomí často zjednodušená na pojem „alimenty“, představuje jeden z pilířů rodinného práva v České republice. Jde o o komplexní právní institut, který odráží základní společenské hodnoty. Jako například rodinná solidarita, vzájemná pomoc a především ochrana nejzranitelnějších členů rodiny, zejména dětí.
V tomto článku Vám tento institut přiblížíme.
Definice výživného
Pod pojmem „výživné“ je třeba rozumět majetkový soubor, který jedna osoba (povinný) poskytuje druhé osobě (oprávněnému) za účelem uspokojování jejích životních potřeb.
Základem tohoto plnění je jejich osobní vztah, který může mít povahu příbuzenského svazku, existujícího či zaniklého manželství.
Klíčové je pochopit, že zejména v případě dětí se nejedná pouze o zajištění nákladů na stravu, ale o uspokojování veškerých životních potřeb nezbytných pro jejich všestranný a harmonický rozvoj. Ať už po stránce fyzické, tak i duševní a kulturní. Tento široký záběr zahrnuje náklady na bydlení, ošacení, vzdělání, zdravotní péči, zájmové aktivity a celkovou životní úroveň.
Právní úprava
Základním právním pramenem, který komplexně upravuje problematiku výživného, je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako „občanský zákoník“). Základní úprava je obsažena v ustanoveních § 910 a následujících.
Druhy vyživovací povinnosti
Český právní řád nerozlišuje pouze jediný typ vyživovací povinnosti. Ale vytváří propracovaný systém různých druhů nároků, které se liší svými podmínkami a rozsahem.
Vyživovací povinnost rodičů k dětem
Vyživovací povinnost rodičů k dětem je bezesporu nejčastější a společensky nejvýznamnější druh vyživovací povinnosti. Její právní úprava je postavena na principu, že oba rodiče jsou v prvé řadě odpovědní za všestranný rozvoj svých dětí.
Klíčovým ustanovením je § 915 odst. 1 občanského zákoníku. To stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.
Vyživovací povinnost rodičů trvá do té doby, dokud děti nejsou samy schopny se živit. Není tedy omezena žádnou pevnou věkovou hranicí, jako je zletilost (18 let) nebo často mylně uváděná hranice 26 let.
Výživné má pokrývat uspokojování všech životních potřeb dítěte. Nejde jen o stravu a ošacení, ale i o náklady na bydlení, vzdělání (včetně případného školného na soukromých školách), rozvoj talentu a zájmových činností, zdravotní péči (např. rovnátka, brýle, speciální léčba), kulturní vyžití, sport, rekreaci a dovolené.
Rodič, který má dítě ve své péči, plní svou vyživovací povinnost zčásti nebo zcela právě touto osobní péčí a zajišťováním každodenních potřeb. Zatímco druhý rodič plní svou povinnost primárně v penězích.
Vyživovací povinnost dětí k rodičům
Ačkoliv je méně častá, zákon pamatuje i na situaci, kdy se o péči a výživu nemohou postarat rodiče a tuto pomoc potřebují od svých dětí.
Tato povinnost vzniká, jsou-li splněny dvě podmínky: rodiče výživu potřebují (typicky z důvodu stáří, nemoci či invalidity) a zároveň děti jsou schopny se samy živit a tuto výživu poskytnout.
Na rozdíl od povinnosti k dětem, zde zákon stanoví mírnější standard. Děti jsou povinny zajistit svým rodičům „slušnou výživu“. Tento pojem není přesně definován, ale rozumí se jím zajištění standardu, který odpovídá důstojnému životu. Nikoliv však nutně stejná životní úroveň, jakou mají samy děti.
Je-li povinných dětí více, každé z nich plní tuto povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních sourozenců.
Vyživovací povinnost mezi manžely
Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Cílem je, aby oba manželé, bez ohledu na to, kdo z nich vydělává více či pečuje o domácnost, sdíleli společný životní standard.
Nárok na výživné nevzniká jen tehdy, když se jeden z manželů není schopen sám živit, ale i v mnohem častější situaci, kdy oba manželé sice mají vlastní příjmy, ale jejich výše je výrazně odlišná. Manžel s nižšími příjmy má právo na dorovnání své životní úrovně na úroveň manžela s vyššími příjmy.
Výživné pro rozvedeného manžela
Po rozvodu manželství již neplatí princip stejné životní úrovně. Nárok na výživné je spíše výjimečný a vázaný na splnění přísnějších podmínek. Zákon rozlišuje dva režimy.
Standardní výživné
Rozvedený manžel, který se není schopen sám živit, má právo na výživné, pokud tato jeho neschopnost má původ v manželství nebo v souvislosti s ním.
Typickým příkladem je situace, kdy jeden z manželů (častěji žena) po dobu manželství pečoval o děti a domácnost, a proto ztratil pracovní kvalifikaci nebo kontakt s trhem práce, což mu po rozvodu brání v nalezení adekvátního zaměstnání.
Rozsah je stanoven jako „přiměřená výživa“, což je standard nižší než stejná životní úroveň, ale vyšší než pouhé zajištění nutných potřeb.
Sankční výživné
Za splnění přísnějších podmínek může soud přiznat výživné ve stejném rozsahu, jako by trvalo manželství, tedy k zajištění stejné životní úrovně. Nárok má ten z manželů, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil, a zároveň mu byla rozvodem způsobena závažná újma. Tento nárok je však časově omezen a lze jej přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu
Soud při rozhodování vždy zvažuje řadu okolností: jak dlouho manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, zda si oprávněný manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, zda se aktivně snažil najít si zaměstnání, jak se za trvání manželství podílel na péči o rodinnou domácnost a zda se nedopustil vůči bývalému manželovi nebo osobě jemu blízké činu povahy trestného činu.
Příspěvek na výživu a úhradu nákladů neprovdané matce
Tento specifický druh výživného má za cíl chránit matku, která není za otce dítěte provdána, v ekonomicky zranitelném období těhotenství a po porodu. Skládá se ze dvou samostatných nároků:
Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem
Jedná se o jednorázový nebo ve splátkách hrazený příspěvek na úhradu účelně vynaložených nákladů, které matce v souvislosti s těhotenstvím a porodem vznikly.
Patří sem například náklady na těhotenské ošacení, speciální stravu, léky a vitamíny nehrazené z veřejného pojištění, náklady na pobyt v porodnici apod.
Výživné pro neprovdanou matku
Neprovdaná matka má dále nárok na výživné od otce dítěte po dobu dvou let od narození dítěte. Podmínkou je, že v důsledku těhotenství, porodu a následné péče o novorozence není schopna se plně sama živit.
Závěr
Výživné je jedním z nejvíce upravených institutů v rámci právního řádu ČR. Vždy však může nastat situace, která není řádně upravena.
Proto je důležité přistupovat při jakéhokoliv z výše uvedených případů s maximální obezřetností a ideálně se poradit s advokátem. Prevence právních problémů je vždy levnější než jejich následné řešení.
