Trestný čin podvodu patří v České republice k jednomu z nejčastěji stíhaných trestných činů. Právní úprava obsahuje především obecnou úpravu skutkové podstaty podvodu, dále však také zvláštní formy skutkové podstaty, mezi které řadíme podvod pojistný, úvěrový a dotační. Nad rámec tohoto však může znaky podvodu vykazovat i některé soukromoprávní jednání. V tomto článku se dozvíte více o jednáních, které lze klasifikovat jako trestný čin podvodu, o jednotlivých znacích samotného trestného činu podvodu nebo o dalších formách podvodu.
Trestný čin podvodu a jeho definice
Základní definici podvodu lze nalézt v ustanovení § 209 odst. 1 trestního zákoníku. Dle něj platí, že kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. V rámci výše uvedeného je tak třeba, aby pachatel
- Sebe nebo jiného obohatí
- Tím, že uvede někoho v omyl, případně využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti
- A tímto jednáním způsobí škodu nikoliv nepatrnou
Pokud budou naplněny výše uvedené znaky trestného činu, vyjma dalších zákonných náležitostí, lze hovořit o jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu podvodu v rámci zmiňovaného ustanovení. Příkladem na úvod může být podvodné jednání v rámci přepisu vozidla. K tomuto viz blíže zde.
Jednání pachatele a příprava
Ke spáchání podvodu dochází v praxi velmi často právě uvedením určité osoby v omyl. Podle komentářové literatury platí, že omyl lze definovat jako rozpor mezi představou a skutečností dané osoby. Typickým příkladem může být situace, kdy určitá osoba již při uzavírání smlouvy o výpůjčce nemá úmysl po sjednané době předmět smlouvy zpět vrátit. Uvedení v omyl může mít podobu jak jednání, tak opomenutí, případně i tzv. konkludentního jednání. Zákon v případě omylu nevyžaduje, aby pachatel jednal systematicky či komplexně. Trestní zákoník tak postihuje jakékoliv jednání, které naplňuje znaky trestného činu podvodu. Tato skutečnost však nezbavuje poškozeného povinnosti jednat v rámci jakéhokoliv styku obezřetně. Stejně tak je trestně postihováno jednání, kdy pachatel využije něčího omylu. V tomto případě lze zmínit situaci, kdy například podvedená osoba žije v domnění, že trvá nějaká skutečnost. Pachatel si je vědom, že toto domnění je v rozporu se skutečností a využije toho k majetkovému prospěchu.
V šestém odstavci zmiňovaného ustanovení je taktéž stanovena trestnost přípravy trestného činu podvodu. Trestní zákoník stanoví trestnost přípravy pouze u těch nejzávažnějších forem trestné činnosti. V souladu s ustanovením § 20 trestního zákoníku tak platí, že příprava podvodu je trestná pouze v rámci kvalifikované skutkové podstaty uvedené v pátém odstavci, protože se jedná o zvlášť závažný zločin.
Recidiva u trestného činu podvodu
Právní úprava výslovně upravuje, tak jako například u krádeže, i recidivu pachatele. Pachatelovo jednání bude spadat pod vyšší trestní sazbu, pokud byl za podvod v posledních třech letech potrestán nebo odsouzen. V případě základní skutkové podstaty podvodu je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody až na dvě léta. U recidivy trestní zákoník hovoří o trestu odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až tří let. Odsouzením se v tomto případě myslí nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Potrestáním naopak vykonání trestu, který byl v odsuzujícím rozsudku stanoven. V souvislosti s recidivou je nutné zmínit i téma vazby.
Způsobená škoda a kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu
K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu je třeba, aby pachatel na cizím majetku způsobil alespoň škodu nikoliv nepatrnou. V souvislosti s tím je třeba zmínit, že od října 2020 se zdvojnásobily hranice určující způsobenou škodu. V souladu s platnou právní úpravou tak pachatel musí způsobit škodu převyšující částku 10.000,- Kč. Pokud bude způsobena škoda nižší než tato částka, nemůže se jednat o podvod podle trestněprávní úpravy, nýbrž se bude jednat o přestupek.
Škoda může mít podobu snížení či znehodnocení majetku poškozeného, ale i například ušlého zisku. Ustanovení § 209 trestního zákoníku upravuje i jednání, kdy je způsobena škoda větší, značná či velkého rozsahu. Postupně, adekvátně k těmto škodám, se zvyšuje i možná trestní sazba. Pro lepší náhled na problematiku uvádíme tabulku upravenou v ustanovení § 138 trestního zákoníku, která upravuje výši škod:
- škoda nikoli nepatrná – škoda dosahující částky nejméně 10000 Kč
- škoda nikoli malá – škoda dosahující částky nejméně 50000 Kč
- větší škoda – škoda dosahující částky nejméně 100000 Kč
- značná škoda – škoda dosahující částky nejméně 1000000 Kč a
- škoda velkého rozsahu – škoda dosahující částky nejméně 10000000 Kč
Vyšší trestní sazbou jsou postihovány i další kvalifikované skutkové podstaty. Zde lze uvést například spáchání podvodu v rámci organizované skupiny či spáchání podvodu osobou, která má povinnost hájit zájmy poškozeného.
Pojistný, úvěrový a dotační podvod
Neméně závažnou a bohužel i neméně páchanou trestnou činností jsou speciální formy podvodu. Trestní zákoník upravuje podvod pojistný, úvěrový a dotační. Pojistného podvodu se pachatelé dopouštějí nejčastěji při uzavírání pojistných smluv či likvidacích pojistných událostí. Typickým příkladem může být zatajení určitých rozhodných skutečností (věk, příjmy aj.) při sjednávání pojistné smlouvy. Mezi další formy patří úvěrový podvod. V tomto případě je postihované trestněprávní jednání velice podobné pojistnému podvodu.
Úvěrového podvodu se dopustí pachatel, jestliže při sjednávání úvěrové smlouvy či čerpání úvěru uvede hrubě zkreslené údaje či podstatné údaje zamlčí. Poslední formou popisované trestné činnosti je dotační podvod. Pachatelem tohoto trestného činu je osoba, která při poskytnutí zejména dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, případně podstatné údaje zamlčí anebo pokud pachatel získané prostředky užije k jinému účelu. V praxi jsou dotační podvody trestnou činností, která patří mezi nejsložitější k objasnění. Důležitou roli při obhajobě hraje zejména u složitých trestných činů obhájce. K tomu blíže zde.
Závěr
Trestný čin podvodu a jeho další formy patří mezi ty vůbec nejčastěji stíhané trestné činy v České republice. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že skutková podstata trestného činu podvodu je pojata široce a pro její naplnění postačí již pouze způsobená škoda nikoliv nepatrná. Další poměrně často páchanou trestnou činností jsou dotační podvody, neboť dotace poskytují žadateli většinou nemalé finanční prostředky.