Udržovat dobré rodinné vztahy není vždy jednoduché. Někdy může být situace natolik vážná, že se uchýlíte i k rozhodnutí svého potomka vydědit. Jenže jak to provést? Je nutné splnit nějaké podmínky? Na to se nyní společně podíváme.
Institut vydědění
Než se zaměříme na zákonné důvody pro vydědění, povíme si základní definici tohoto pojmu. Vydědění je institutem upraveným v občanském zákoníku. V zásadě jde o jednostranný projev vůle zůstavitele, jehož záměrem je vyloučit nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl, případně jej v tomto právu zkrátit.
Zůstavitelem je osoba, jejíž majetek, ale i práva či závazky přechází po smrti na jeho dědice. Dědicem je ten, kdo má právo na pozůstalost (dědictví) po zůstaviteli, může se typicky jednat o děti, manžela, ale i družku, rodiče, sourozence apod. Ovšem nepominutelnými dědici jsou jen děti zůstavitele, pakliže děti nedědí, jsou nepominutelnými dědici jejich potomci (typicky vnoučata). Nepominutelný dědic je tedy osobou, kterému právní úprava přiznává právo na tzv. povinný díl z pozůstalosti, jednoduše řečeno má ze zákona nárok na „část dědictví“.
Co je to povinný díl nepominutelného dědice
Povinný díl může mít podobu konkrétního dílu na pozůstalosti (např. nepominutelný dědic získá spoluvlastnický podíl na rod. domě po pozůstalém) nebo tomu odpovídající peněžité plnění. Institut nepominutelné dědice má zejména funkci ochrannou. Představte si situaci, kdy zůstavitel například sepíše závěť, v niž svou pozůstalost náležitě rozdělí mezi své tři potomky, ale svého čtvrtého syna Josefa už v závěti vůbec nezmiňuje. Josef pak má minimálně právo na povinný díl jakožto nepominutelný dědic.
Velikost povinného dílu se liší podle toho, zda je nepominutelný dědic zletilý, nebo ještě nezletilý. Povinný díl zletilého nepominutelného dědice činí ¼ hodnoty zákonného dědického podílu, v případě nezletilého nepominutelné dědice se jedná o hodnotu ve výši ¾. Z toho rovněž plyne, že je nutné rozlišovat mezi povinným dílem a dědickým podílem. Dědickým podílem je vyjádřena velikost podílu konkrétního dědice na celé pozůstalosti. Jedná se tak o „větší část“, která u nepominutelných dědiců obsahuje i povinný díl.
Koho mohu vydědit
Jak z výše uvedeného vyplývá, institut vydědění se používá vůči nepominutelným dědicům. Je přitom nerozhodné, zda jde o potomky manželské, nemanželské či osvojené.
Jenže co dělat v případě, kdy chcete „vydědit“ například manžela/ku? K tomu Vám poslouží pořízení pro případ smrti (např. závěť), kde můžete rozdělit celý svůj majetek ve prospěch jiných osob, případně učiníte prohlášení, kterým výslovně vyloučíte konkrétní osobu z dědického práva.
Způsoby vydědění
Vydědit lze výslovně s uvedením důvodu, případně bez uvedení důvodu, a dokonce i mlčky. Při vydědění bez udání důvodu nebo mlčky je ale rovněž nutné, aby nepominutelný dědic naplnil zákonné důvody k vydědění. Problém však přichází během dokazování, kdy je důvod vydědění stejně nutné prokázat. Vůle zůstavitele se v takových situacích již těžko zjišťuje, a proto vždy doporučujeme uvést patřičné důvody a jednoznačně specifikovat, čeho se nepominutelný dědic dopustil a jak naplnil důvody k vydědění.
Důvody vydědění
Zůstavitel může dle § 1646 občanského zákoníku vydědit nepominutelného dědice, který:
mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi
Může se jednat o nouzi krátkodobou či dlouhodobou, a rovněž může mít nejrůznější podoby (vážná nemoc, živelné pohromy, špatný psychický stav, úraz apod.). Zůstavitel objektivně potřebuje pomoc a nepominutelný dědic má reálnou možnost se o této nouzi zůstavitele dozvědět a pomoc mu poskytnout, navzdory tomu nic neučiní.
o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
Neprojevení opravdového zájmu bývá nejčastějším důvodem k vydědění. Toto kritérium je vysoce individuální a záleží na okolnostech každého případu. Zájem by měl odpovídat obecným zvyklostem ve společnosti i v dané rodině. Při projevení zájmu je důležité, aby se jednalo o zájem „opravdový“, nikoli za účelem dosažení zisku, nebo stýkání se s rodičem jen z donucení. Vydědit lze i potomka, se kterým se zůstavitel sice stýká, ale jeho chování je vůči zůstaviteli vulgární až hrubé (zůstavitele ponižuje, slovně napadá, citově vydírá apod.).
Tento důvod k vydědění nelze využít na situace, kdy potomek by měl zájem o pravidelný kontakt, ale zůstavitel zájem odmítá nebo nezájem u potomka svým chováním sám vyvolal.
byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
Samotné spáchání trestného činu pro vydědění nestačí, okolnosti spáchaného trestného činu musí svědčit o zvrhlé povaze nepominutelného dědice. Tento důvod tak vyžaduje i jakési morální hledisko, kdy se má při vydědění zohlednit i charakter nepominutelného dědice. Tento důvod pro vydědění bude prakticky využitelný primárně v situacích, kdy se nepominutelný dědic dopustí například násilného trestného činu, čin bude spáchán ze pomstychtivosti, ziskuchtivosti apod.
vede trvale nezřízený život
Potomek značně vybočuje z běžného způsobu života. Jedná se přitom o trvalou negativní odchylku, která je proti dobrým mravům a může vyvolat obecné pohoršení. Může se jednat o nadměrné požívání alkoholu či jiných návykových látek, propadnutí hazardním hrám apod.
je marnotratný nebo zadlužený
Dopadá na případy, kdy nepominutelný dědic nerozvážně nakládá se svým majetkem, nebo je nadměrně zadlužen. Rozhodující jsou přitom okolnosti jako povaha dluhů, jejich výše apod. Rozhodně je znatelný rozdíl, pakliže se potomek „zadluží“ tím, že si vezme hypotéku na dům, nebo rozhazuje peníze za nepotřebné věci a žije si tzv. „nad poměry“.
je dědicky nezpůsobilý
Dědicky nezpůsobilý dědic je osoba, která se dopustí činu povahy úmyslného trestního činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku, manželu. Rovněž je dědicky nezpůsobilý ten, kdo dopustí zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli. Například zůstavitele překazí projevit poslední vůli, nebo poslední vůli zůstavitele zfalšuje, zatají, zničí apod.
Závěr
Na základě vydědění má zůstavitel možnost vyloučit nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl. Pro vydědění však existují zákonné důvody, které zůstavitel sice v prohlášení o vydědění nemusí uvést, ale pro snadnější prokazování v budoucnu, je to rozhodně na místě. Důvod k vydědění přitom musí být naplněn nejpozději ke dni úmrtí zůstavitele. Vydědění se činí tzv. prohlášením o vydědění. Prohlášení o vydědění lze učinit, následně změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje závěť.
Pokud si nevíte rady s důvody vydědění, pak neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.
