O závěti, jakožto jednom ze způsobů pořízení pro případ smrti, jsme Vám psali v předchozím článku. Nyní se podíváme na další pořízení pro případ smrti, které nemá v praxi tak četné využití. Tím je dědická smlouva.
Dědická smlouva je jedním z pořízení pro případ smrti upravenou v ustanovení § 1582 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jako „občanský zákoník“). Na rozdíl od závěti je dědická smlouva dvoustranným právním jednáním. Závěť tak je pouze jednostranným projevem vůle zůstavitele, kterým povolává jednu i více osob za své dědice. V případě dědické smlouvy zůstavitel naopak uzavírá smlouvu, na základě které povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice. A druhá strana toto přijímá. Nutno podotknout, že druhá smluvní strana nemusí být povolána pouze za dědice, ale může být povolána prostřednictvím dědické smlouvy či závěti jakožto odkazovník. Bližší informace o odkazu se dozvíte v našem předchozím článku.
Náležitosti dědické smlouvy
Dědická smlouvy vyžaduje formu veřejné listiny. Zůstavitelem při uzavírání dědické smlouvy může být v zásadě zletilá osoba a plně svéprávná. Jestliže je přece jen zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může uzavřít dědickou smlouvu se souhlasem opatrovníka.
Avšak dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti zůstavitele, alespoň její jedna čtvrtina musí zůstat volná. Pokud by zůstavitel přesto chtěl zanechat smluvnímu dědici i tuto „volnou“ jednu čtvrtinu, může tak učinit prostřednictvím závěti. Je třeba si uvědomit, že se dědickou smlouvou nelze vyloučit nepominutelné dědice. Pokud nebyli vyděděni nebo se nezřekli svého povinného dílu. Jestliže byla dědická smlouva uzavřena s tím, že ostatní dědici se zřekli svého dědického práva, má jejich „zřeknutí se“ se účinky jen tehdy, pokud povolaný dědic v dědické smlouvě skutečně dědí. V opačném případě zřeknutí se dědictví ostatních dědiců pozbývá účinků.
Zároveň pokud zůstavitel nabyde i po sepsání dědické smlouvy nějaký majetek, dědická smlouva se zásadně vztahuje pouze na majetek sepsaný v této veřejné listině.
Zvláštní situace nastává u osob omezených ve svéprávnosti pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, jiných přípravků a jedů, nebo pro chorobnou závislosti na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu. Tyto osoby mohou pořídit dědickou smlouvu jen o majetku, o němž je způsobilý pořídit závěť. Stále se však musí počítat s vyhrazením jedné čtvrtiny. Ta se rovněž počítá z rozsahu majetku, o které může zůstavitel učinit závěť. To znamená, že v celkovém součtu může takový zůstavitel pořídit závěť jen o 3/8 své pozůstalosti.
Zrušení dědické smlouvy
Dědickou smlouvu nemůže zůstavitel jednostranně zrušit či změnit. Dědická smlouva tak dává dědicům na rozdíl od závěti více právní jistoty. Nicméně dědická smlouva neomezuje zůstavitele za jeho života v nakládání s majetkem, zůstavitel tudíž může majetek libovolně převádět i na jinou osobu, než je smluvní dědic. Dědic se ovšem může bránit, a to dovoláním se neúčinnosti uzavřené darovací smlouvy či jiného pořízení pro případ smrti, které by bylo neslučitelné s dědickou smlouvou. Zůstavitel rovněž může převést svůj majetek právě na smluvního dědice ještě za svého života. V takovém případě se vylučuje naplnění dědické smlouvy, neboť fakticky již bylo plněno.
Nakonec své povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i pořízením závěti. K účinnosti zrušení se však současně vyžaduje souhlas smluvního dědice formou veřejné listiny.
Neplatnost dědické smlouvy
Dědická smlouva může být neplatná pro nedostatek formy či nesplnění dalších i výše uvedených podmínek. Příkladem lze uvést, když např. dědická smlouva nesplňuje formu veřejné listiny. Jestliže taková skutečnost nastane, pak se alespoň posuzuje, zda splňuje náležitosti závěti.
Dědická smlouva uzavřená mezi manželi
Dědickou smlouvu lze uzavřít i mezi manželi, popř. snoubenci. Jeden manžel může povolávat druhého manžela za dědice a druhý manžel toto povolání přijímá, nebo se manželé za dědice povolají navzájem. Jestliže smlouvu uzavřou snoubenci, pak se dědická smlouva stane účinnou až v okamžiku vzniku manželství.
Avšak pozor, rozvodem se automaticky neruší práva a povinnosti vyplývající z dědické smlouvy. Stane se tak jedině v případě, že si to smluvní strany přímo určí v dědické smlouvě. Manžel se může domáhat až po rozvodu manželství, aby příslušný soud dědickou smlouvu zrušil. Ovšem soud návrhu nevyhoví, pokud zrušení dědické smlouvy směřuje proti tomu z manželů, který nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil. Proto aby se předešlo případným problémům po rozvodu manželství s dědickou smlouvou, je vhodné přímo v jejím znění ujednat, že se práva a povinnosti z dědické smlouvy ruší současně rozvodem manželství.
Práva a povinnosti vyplývající z dědické smlouvy se „automaticky“ ruší jen v případě prohlášení manželství za neplatné, ledaže takové manželství zaniklo již dříve smrtí jednoho z manželů. Prohlásit manželství za neplatné lze z důvodu zákonné překážky, jako je např. bigamie, uzavření manželství mezi předkem a potomkem, sourozenci apod. Manželství tak není neplatné např. jeho rozvodem.
Závěr
Dědická smlouva je jedním z pořízení pro případ smrti. Jelikož se jedná o dvoustranné právní jednání, dává smluvním dědicům o něco vyšší právní jistotu než závěť. Naopak výhodou závěti je např. jednoduchost v jejím zpracování. Závěť si může zůstavitel v klidu doma rozmyslet a případně sepsat sám a vlastnoručně. U dědické smlouvy se za všech okolností vyžaduje forma veřejné listiny a vzhledem k tomu, že jde o dvoustranné právní jednání, nejde ani tak jednoduše zrušit. Po vyhotovení dědické smlouvy dochází k jejímu zápisu do Evidence právních jednání pro případ smrti, díky tomu je následně dědická smlouva po smrti zůstavitele bezpečně dohledatelná.
Pokud si nevíte rady, zda je ve vašem případě vhodné uzavřít dědickou smlouvu nebo zhotovit závěť, neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.