Na naši advokátní kancelář se obrací klienti, kteří vystupují v právním vztahu jako věřitelé, jak postupovat, pokud se dlužník, kterému zapůjčili finanční prostředky, zbavuje svého majetku či svůj majetek značně znehodnocuje, s cílem, aby nemusel věřiteli vrátit zapůjčené finanční prostředky. Občanský zákoník však naštěstí těmto klientům poskytuje mnoho nástrojů, jak zkracující jednání dlužníka odvrátit.
Zkracující jednání
Dle ustanovení § 589 odst. 1 občanského zákoníku platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka u spokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné.
Následující odstavec uvedeného ustanovení stanoví, že se neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).
Z výše uvedeného plyne, že ten, kdo musí začít konat v případě, kdy zjistí zkracující jednání dlužníka, je právě věřitel, který musí podat žalobu k soudu.
Předpoklady odpůrčího práva pro zkracující jednání
Ustanovení zmiňuje obecně právní jednání. Co to však znamená? Pojem právního jednání je nutné vykládat široce, aby se věřitel mohl bránit před co nejširším okruhem zkracujících jednání dlužníka. Jde tedy o jakékoliv jednání, které se může negativně projevit na majetku dlužníka (např. jím uzavřené smlouvy – např. kupní, kdy něco prodává ať již fakticky, nebo jen formálně pod cenou, nebo darovací, kdy převádí majetek na někoho jiného zdarma, kterými se zbavuje svého majetku).
Důležité je, že právní jednání dlužníka musí vést k úplnému nebo částečnému znemožnění, ztížení nebo oddálení uspokojení věřitelovy pohledávky. Současně je však třeba podotknout, že pokud má dlužník jiný majetek, na který lze vést exekuci, ke zkrácení nedochází. To, zda došlo ke zkrácení, vyplyne zpravidla z bezvýsledné exekuce na dlužníkův majetek. Postačí však, je-li z okolností zřejmé, že případná exekuce na dlužníkův majetek by nevedla k plnému uspokojení věřitele.
Současně ustanovení zmiňuje dlužníka. Dlužníkem není myšlen jen dlužník ve smyslu závazkového práva. Odporovat lze i jednání ručitele a dalších osob, kteří jsou zavázání plnit věřiteli nebo jednání manžela dlužníka.
Pohledávka musí být v době odporovatelného jednání (zkracující jednání) již založena – nemusí být však splatná nebo vykonatelná. Pohledávka může na základě již existujícího právního vztahu vzniknout teprve v budoucnu, nemusí být určitá, může být i podmíněná. Z výše uvedeného plyne, že odporovat lze jen pro zkrácení peněžité pohledávky.
Při rozhodování soudu však musí být pohledávka vykonatelná – to znamená, že byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Lhůty pro uplatnění práva
Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,
- které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,
- kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo
- kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.
Ze skutkové podstaty uvedené pod písmenem a) vyplývá, že úmysl zkrátit věřitele (zkracující jednání) mají prakticky obě strany.
U podstaty uvedené pod písm. b) platí, že druhá strana sice o úmyslu nevěděla (učinit zkracující jednání), z okolností případu to nicméně vědět měla. Jde o zaviněnou neznalost, která se zakládá na nedodržení náležité péče. Podmínka je naplněna, jestliže odpůrci byly nebo při náležité péči měly být známy podezřelé okolnosti. Dle Nejvyššího soudu ČR přitom stačí, že odpůrce musel vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči němu učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení
Osobou blízkou se rozumí příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner. Ustanovení dopadá i na vztahy k právnické osobě, kdy je tato osobou blízkou, jestliže dlužník je jejím statutárním orgánem, společníkem, členem nebo zaměstnancem a jestliže by její újmu pociťoval jako vlastní.
Bezúplatné právní jednání
Neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka (zkracující jednání) se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o:
- plnění povinnosti uložené zákonem,
- obvyklé příležitostné dary,
- věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo
- plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.
Příkladem uvedené pod písm. a) je plnění výživného, vrácení BO, náhrada škody. Musí být však ve výši, s jakou počítá zákon.
Obvyklé příležitostné dary se posuzují z pohledu dlužníka a obdarovaného. Typicky půjde o dary k narozeninám, k Vánocům, k výročí svatby apod.
U písmena c) se posuzuje přiměřenost. Přiměřená musí být nejen výše, ale i četnost, přičemž obojí je nutné poměřovat zejména prizmatem dlužníkových závazků. Jako příklad lze uvést přispívání na charitativní účely.
Plnění pod písm. d) se rozumí situace, kdy plnění není dlužníku uloženo zákonem, ale vyplývá z principů morálky, resp. zásad slušnosti. Půjde o výživu osoby blízké, která však není stanovena zákonem (výživa sourozence), je-li tato osoba na výživě závislá, odměnu za poskytnutí pomoci, náhradu nezaviněné škody.
Opomenutí
Podle ustanovení § 592 občanského zákoníku se stejně jako výše uvedená právní jednání posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.
Výhrada věřitele pro zkracující jednání
S ohledem na skutečnost, že lhůty pro podání odpůrčí žaloby jsou relativně krátké, má věřitel dříve, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.
ZÁVĚR
V tomto článku jsme se Vám pokusili přiblížit případy, kdy se může věřitel bránit vůči zkracujícímu jednání dlužníka. Život však přináší mnoho různých nástrah a situací, které není možné předvídat. Proto je vhodné se vždy obrátit na odborníka, který Vám poradí, jak postupovat, aby bylo vše tak jak má.