Trápí vás, že vám po pozemku chodí cizí lidé kvůli cestě? Nebo naopak soused náhle zatarasil letitý průchod k vašemu domu? Řešením by mohla být veřejně přístupná účelová komunikace. V tomto článku najdete odpovědi na nejčastější otázky, vysvětlení pravidel a možnosti, jak se bránit. Naše advokátní kancelář se touto problematikou dlouhodobě zabývá a umí pomoci oběma stranám – vlastníkům pozemků i lidem domáhajícím se volného průchodu.
Co je veřejně přístupná účelová komunikace?
Veřejně přístupná účelová komunikace je cesta, po které může jezdit nebo chodit kdokoliv z řad veřejnosti. Typicky jde o polní nebo lesní pěšiny, nezpevněné cesty mezi pozemky, příjezdové komunikace k chatám či rodinným domům apod. Podstatné je, že taková komunikace slouží ke spojení konkrétních nemovitostí (například několika domů, polí nebo třeba spojení osady s hlavní silnicí). Na první pohled často ani nepoznáte, zda jde o „veřejnou“ cestu – není potřeba žádná značka či oficiální evidování. Rozhoduje faktický stav: cesta existuje, lidé ji dlouhodobě používají a vlastník jim v tom nebrání. Pokud jsou splněny určité podmínky, vzniká veřejně přístupná účelová komunikace automaticky ze zákona, aniž by o tom musel úřad vydat rozhodnutí.
Znaky veřejně přístupné účelové komunikace
Aby byla cesta považována za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, musí kumulativně splnit několik znaků, které vymezila zákonná definice a soudní praxe. Konkrétně se jedná o tyto podmínky:
- Zřetelná dopravní cesta v terénu – musí jít o stálou a viditelnou cestu (silnici, pěšinu), po níž lze reálně chodit nebo jezdit. Nestačí pouhá čára v mapě či občasné prošlápnutí, cesta by měla být patrná přímo na místě.
- Spojení nemovitostí nebo napojení na síť komunikací. Cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí (např. umožňuje vlastníkům parcel přístup k jejich pozemkům) nebo propojuje tyto nemovitosti s dalšími pozemními komunikacemi (typicky ústí na veřejnou silnici), případně slouží k obhospodařování okolních polností či lesů. Účel cesty tedy odpovídá tomu, co stanoví zákon.
- Souhlas vlastníka s veřejným užíváním – velmi důležitý znak. Vlastník pozemku, přes který cesta vede, musí dovolit veřejnosti cestu užívat. Nemusí to však být výslovné povolení – v praxi stačí, že dlouhodobě trpí průchod nebo průjezd a nic proti tomu nepodniká. Soudy uznávají i tzv. konkludentní souhlas neboli souhlas mlčky[6]. Pokud například majitel pozemku po mnoho let nijak neomezil pohyb lidí po cestě, bere se to jako souhlas s obecným užíváním. Důležité je aby takový souhlas (byť tichý) dala osoba, která je vlastníkem v době, kdy je cesta používaná – práva a povinnosti však přecházejí i na její právní nástupce[7].
- Nutná komunikační potřeba – cesta musí skutečně sloužit potřebě dopravy. Jinak řečeno, veřejnost ji využívá proto, že představuje nezbytné spojení. Typicky se jedná o jediný přístup k nějaké nemovitosti či místu. Pokud by existovala snadná alternativní trasa, může vznik veřejné účelové komunikace ztrácet opodstatnění. Tento znak zabraňuje, aby se veřejně přístupnou komunikací stal například jen zkratka pro pohodlí, kterou si někdo vyšlapal přes cizí louku, ačkoliv vede o pár metrů dál obecní cesta. Musí být dána určitá naléhavost komunikační potřeby.
Splnění podmínek u veřejně přístupné účelové komunikace
Jakmile jsou všechny čtyři podmínky splněny, vzniká veřejně přístupná účelová komunikace přímo ze zákona. Není k tomu třeba žádné zvláštní rozhodnutí úřadu. Často k tomu dochází samovolně. Léta zavedená cesta se prostě „promění“ ve veřejnou tím, že ji místní lidé běžně užívají a nikdo jim v tom nebrání.
Příklad z praxe: Pan Novák koupil pozemek na kraji obce, přes který odjakživa vedla polní cesta ke studánce. Původní majitelé ji nechávali otevřenou, takže si tudy místní zkracovali cestu. Po letech se pan Novák rozhodl instalovat branku a cestu zamknout. Okolní obyvatelé se ovšem ozvali, protože cesta je pro ně důležitá. V tomto případě velmi pravděpodobně vznikla veřejně přístupná účelová komunikace již za předchozího vlastníka. Cesta je trvale patrná, vede ke studánce (účel), veřejnost ji léta užívala a majitel to tiše strpěl. Nový vlastník tedy nemá právo svévolně průchod uzavřít. Pokud by tak učinil bez povolení, porušuje zákon.
Práva a povinnosti: veřejné užívání cesty
Je-li cesta uznána jako veřejně přístupná účelová komunikace, plyne z toho několik důsledků. Především platí, že každý ji smí bezplatně užívat obvyklým způsobem a k účelům, k nimž je určena. Tomu se říká obecné užívání pozemní komunikace. Vlastník pozemku musí takové obecné užívání strpět – nemůže si vybírat, kdo smí projít, ani vybírat poplatky za průchod. Zákon dokonce výslovně zakazuje zpoplatnění běžného průchodu či průjezdu po účelových komunikacích jinak než formou regulace přístupu povolené úřadem.
Na druhou stranu vlastník neztrácí svá vlastnická práva – pozemek pod cestou je stále jeho. Pečuje o něj dobrovolně (žádný právní předpis mu neukládá povinnost cestu udržovat v sjízdném stavu) a může ho užívat v souladu se svými potřebami, pokud tím neznemožní obecné užívání. Co když ale veřejné užívání začíná vážně poškozovat majitelův majetek nebo narušovat jeho soukromí? Zákon pamatuje i na tyto situace. Dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích může silniční správní úřad na žádost vlastníka vydat rozhodnutí, kterým omezí veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka. Typicky lze cestu dočasně uzavřít nebo stanovit omezení vjezdu těžkých vozidel apod., prokazuje-li se například, že volný provoz způsobuje neúměrné škody. Vlastník ale musí takové omezení nejprve oficiálně navrhnout. Bez rozhodnutí úřadu nemá právo sám od sebe zavést závory, zákazové značky či jiné překážky.
Když někdo cestu uzavře nebo zatarasí
Bohužel není výjimečné, že dojde ke konfliktu – ať už rozhořčený majitel pozemku postaví přes cestu plot, nebo naopak veřejnost začne neoprávněně zneužívat soukromou cestu, která veřejná není. Jak takovou situaci řešit?
V prvním případě, kdy se domníváte, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci a někdo vám brání ji užívat, se obraťte na místní obecní úřad. I ten nejmenší obecní úřad totiž plní roli silničního správního úřadu. Úřad má povinnost chránit veřejný přístup na pozemní komunikace. Podle zákona musí posoudit, jestli daná sporná cesta splňuje znaky účelové komunikace. Když dospěje k závěru, že ano, vydá rozhodnutí (v podstatě formálně potvrdí existenci veřejné cesty). Následně vyzve vlastníka, aby odstranil překážky bránící obecnému užívání. Majiteli, který by neuposlechl, hrozí pokuta. Neoprávněné uzavření veřejné komunikace je přestupek, za který lze uložit sankce ve výši i několika stovek tisíc korun. Úřad sice nemůže sám od sebe přijít s bagrem a závoru zbořit, ale může vydat příkaz a poté nechat jeho splnění vymáhat exekučně. Ve většině případů hrozba vysoké pokuty přiměje vlastníka překážku odstranit dobrovolně.
Povolení a veřejně přístupná účelová komunikace
Situace může být složitější, pokud byla překážka povolena stavebním úřadem (např. plot postavený na základě stavebního povolení). Ani to však neznamená, že by se nedalo nic dělat. V takovém případě je nutné napadnout rozhodnutí stavebního úřadu – i stavební úřad totiž musí respektovat existenci veřejně přístupné komunikace a měl by si předem vyžádat stanovisko silničního správního úřadu. Naše advokátní kancelář umí posoudit všechny tyto aspekty a navrhnout správný procesní postup, včetně zastoupení při jednání s úřady.
Deklarace veřejné cesty
A co když jste naopak vlastník pozemku a kolemjdoucí si pletou vaši cestu s veřejnou, aniž by jí ve skutečnosti byla? I tehdy se můžete bránit právní cestou. Klíčové je, že obecní úřad v rámci své působnosti rozhodne i o tom, zda cesta veřejně přístupnou komunikací je, či nikoliv. Pokud by rozhodl, že ne, jde o neveřejnou účelovou komunikaci a vy máte právo průchod omezit. Z deklarace, že jde o neveřejnou cestu, logicky plyne, že veřejnost nemá nárok ji bez dovolení užívat. Samozřejmě i toto rozhodnutí lze přezkoumat – účastníci sporu (typicky vy a nespokojení sousedé) se mohou odvolat ke krajskému úřadu a případně domáhat svých práv i soudně. V takto komplikovaných případech je určitě namístě konzultace s právníkem.
Právo nezbytné cesty
Pozor: Nepleťte si veřejně přístupnou účelovou komunikaci se soukromoprávním právem cesty. Pokud vaše parcela vůbec nemá jiný přístup a nevede k ní žádná veřejná komunikace, nezakládá to automaticky vznik veřejně přístupné účelové cesty. Řešení může spočívat v institutu tzv. nezbytné cesty podle občanského zákoníku (jde o zřízení věcného břemene průchodu nebo průjezdu přes sousední pozemek). Této problematice jsme se podrobně věnovali v našem článku Právo nezbytné cesty. Naopak veřejně přístupná účelová komunikace je primárně veřejnoprávní záležitost – vzniká ze zákona a prosazuje se zejména vůči úřadům (silničnímu správnímu úřadu). V praxi se však oba druhy cest mohou doplňovat. Rádi vám poradíme, která varianta připadá v úvahu právě ve vašem případě.
Rádi vám pomůžeme
Problematika veřejně přístupných účelových komunikací často zahrnuje technické detaily, právní výjimky i emotivní sousedské spory. Ať už potřebujete obhájit své právo cestu užívat, nebo naopak chránit svůj pozemek před nekontrolovaným pohybem cizích osob, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář. Máme bohaté zkušenosti s právními rozbory, sepisováním potřebných návrhů i zastupováním klientů před úřady a soudy. Společně najdeme řešení, které ochrání vaše práva a zároveň povede k uklidnění celé situace. Kontaktujte nás pro nezávaznou konzultaci – rádi vám pomůžeme najít tu správnou cestu.
