Způsobili jste v práci škodu a nyní po vás zaměstnavatel požaduje její proplacení? V tomto článku zjistíte, kdy a v jaké výši musí zaměstnanec uhradit náhradu škody zaměstnavateli, jaká jsou vaše práva a možnosti obrany. Dozvíte se také, kdy zákon limituje výši náhrady a kdy naopak hradíte škodu v plné výši. Článek vám poskytne užitečné informace a pomůže vám se zorientovat v této nelehké situaci – od vysvětlení základních pravidel až po možnosti právní pomoci.
Náhrada škody zaměstnavateli: kdy ji musíte platit
Povinnost zaměstnance nahradit škodu vzniká, pokud svým zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů způsobil zaměstnavateli škodu. Jednoduše řečeno, musíte uhradit škodu, pokud jste něco pokazili vlastní vinou (např. nepozorností, nedbalostí či úmyslně) a tím firmě vznikla újma. Zaměstnavatel však musí prokázat, že jste porušili své pracovní povinnosti a že právě to vedlo ke škodě. Naproti tomu za škodu, která vznikla bez vašeho zavinění, nenesete odpovědnost.
Představte si například, že špatně obsloužíte výrobní stroj a poškodíte tím materiál za desítky tisíc korun. Je přirozené, že se obáváte, kolik budete muset zaplatit. Naštěstí zákoník práce pamatuje na ochranu zaměstnanců jako slabší strany. Pokud jste škodu způsobili z nedbalosti, existují zákonné limity, kolik po vás zaměstnavatel může chtít. Zároveň platí, že zaměstnavatel nesmí požadovat náhradu za běžné opotřebení pracovních pomůcek nebo za rizika, která jsou přirozenou součástí práce. Jinými slovy, drobná opotřebení či nehody spojené s běžným provozem práce nejdou na váš účet.
Náhrada škody zaměstnavateli – zákonné limity
Zákoník práce stanoví jasné omezení, kolik peněz může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat, pokud škodu nezpůsobil úmyslně. U škody z nedbalosti nesmí náhrada přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. Prakticky to znamená, že když něco omylem zničíte, firma po vás může chtít nanejvýš cca 4,5 násobek vaší průměrné měsíční mzdy, i kdyby škoda byla vyšší. Například pokud máte průměrný plat 30 000 Kč a neúmyslně poškodíte stroj v hodnotě 200 000 Kč, zaměstnavatel smí požadovat maximálně okolo 135 000 Kč. Tento limit chrání zaměstnance před zruinováním – zaměstnavatel musí zbytek škody nést sám nebo pokrýt například z pojištění.
Dále platí, že pokud ke škodě přispěl i zaměstnavatel (například tím, že zanedbal údržbu strojů, poskytl vadné vybavení nebo nedal zaměstnanci řádné školení o BOZP), náhrada škody se úměrně sníží. Zjednodušeně řečeno, každý odpovídá za tu část škody, kterou zavinil. Někdy tedy zaměstnavatel nese část viny a zaměstnanec hradí jen poměrnou část újmy. Rozdělení viny však může být sporné. Pokud firma například nedodržela bezpečnostní předpisy nebo neposkytla ochranné pomůcky, lze argumentovat, že zaměstnanec nenese plnou odpovědnost. I proto zákon ukládá zaměstnavateli povinnost předcházet škodám a zajistit bezpečné podmínky. Když tuto povinnost poruší, může se zaměstnanec zcela nebo zčásti zprostit odpovědnosti. V praxi tedy vždy záleží na okolnostech – míra zavinění obou stran se posuzuje individuálně.
Náhrada škody zaměstnavateli bez limitu
Existují situace, kdy výše zmíněný limit 4,5násobku neplatí a vy musíte uhradit 100 % škody. Je to v případech, kdy zaměstnanec způsobí škodu úmyslně, případně v opilosti nebo pod vlivem drog. Tehdy zákon zaměstnance nechrání a odpovídá za celou škodu bez omezení. Pokud tedy například zaměstnanec úmyslně rozbije firemní zařízení nebo způsobí škodu podnapilý, zaměstnavatel má právo požadovat plnou náhradu a neexistuje žádný horní limit. U úmyslně způsobené škody může firma dokonce žádat i náhradu ušlého zisku – tedy kompenzaci za to, o co přišla navíc tím, že věc nemohla používat. Takové nároky už mohou dosahovat velmi vysokých částek.
Stejná situace nastává, pokud máte podepsanou tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti a dojde ke schodku na svěřených hodnotách nebo ztrátě svěřené věci. Hmotná odpovědnost se týká třeba pokladních, skladníků a dalších profesí, kde se podepisuje dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty (např. za peníze v pokladně či zboží na skladě). V případě schodku nebo ztráty věci nesete plnou odpovědnost a limit 4,5násobku mzdy se neuplatní. Zákon zde předpokládá vaše zavinění – zaměstnavatel ani nemusí dokazovat, že jste peníze či zboží odcizili nebo zanedbali. Stačí, že inventura odhalí manko. Jedinou obranou zaměstnance je prokázat, že schodek či ztráta vznikly zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. To ale není snadné a v praxi tak zaměstnanec často musí manko uhradit z vlastní kapsy, i když třeba osobně nic neukradl.
TIP: Pokud ve vašem zaměstnání pracujete s hotovostí, zbožím či jinými hodnotami na základě dohody o hmotné odpovědnosti, buďte velmi opatrní. Můžete také zvážit pojištění odpovědnosti zaměstnance, které v případě škody pomůže pokrýt část náhrad. Pro detailní vysvětlení tohoto tématu si přečtěte náš související článek Hmotná odpovědnost zaměstnance – najdete v něm konkrétní příklady a rady, jak se bránit nepřiměřeným požadavkům zaměstnavatele.
Jak se bránit a na co si dát pozor
Když po vás zaměstnavatel požaduje náhradu škody, nepanikařte, ale jednejte obezřetně. V první řadě si ověřte, zda firma dodržela správný postup. Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen projednat se zaměstnancem výši požadované náhrady a písemně mu ji oznámit do jednoho měsíce od zjištění škody. Pokud u zaměstnavatele působí odbory, musí zaměstnavatel nárok nad 1000 Kč projednat i s odborovou organizací. Dejte si pozor, než cokoliv podepíšete – třeba dohodu o způsobu náhrady škody (splátkový kalendář apod.). Podpisem byste mohli uznat svou povinnost a zavázat se k úhradě, i když třeba nesouhlasíte s výší či samotnou vinou. Ideálně konzultujte takový dokument s právníkem, než jej odsouhlasíte.
Myslete také na promlčecí lhůty. Nárok na náhradu škody se v obecné rovině promlčuje za tři roky ode dne, kdy se poškozený (zaměstnavatel) dozvěděl o škodě a o tom, kdo ji způsobil. Nejpozději se však právo promlčí za 10 let od vzniku škody (to je tzv. objektivní promlčecí lhůta). Byla-li škoda způsobena úmyslně, prodlužuje se objektivní lhůta dokonce na 15 let. Tyto lhůty znamenají, že po jejich uplynutí už zaměstnavatel nemůže u soudu úspěšně vymáhat náhradu (pokud namítnete promlčení). V praxi tříletá lhůta téměř vždy uplyne dříve než desetiletá, takže zaměstnavatel má na uplatnění škody typicky 3 roky od zjištění škody a viníka. Není tedy možné, aby po vás firma například po pěti letech zčistajasna vymáhala náhradu. Takový nárok by už byl s velkou pravděpodobností promlčen.
Právní pomoc
Problematika náhrad škody zaměstnavateli může být složitá a pro zaměstnance stresující. Nemusíte na to být sami. Naše advokátní kancelář se pracovním právem dlouhodobě zabývá a běžně řeší případy zaměstnanců i zaměstnavatelů v oblasti náhrad škody. Pomůžeme vám posoudit, zda je požadavek zaměstnavatele oprávněný, poradíme s dalším postupem a můžeme vás zastoupit při jednání se zaměstnavatelem či před soudem. Kontaktujte nás pro právní konzultaci – společně najdeme nejlepší řešení vašeho problému. Neváhejte se na nás obrátit, ať už potřebujete jen poradit, nebo kompletně převzít váš případ.
