Pojem uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři jsou dvěma klíčovými právními nástroji. Hrají významnou roli při řešení závazkových vztahů mezi věřiteli a dlužníky. Tyto prostředky jsou často používány k právnímu posílení postavení věřitele a k usnadnění splácení dluhu dlužníkem. Níže se proto budeme věnovat právní úpravě těchto pojmů, jejich funkcím, podmínkám, náležitostem a důsledkům pro obě strany.
Uznání dluhu
Uznání dluhu je právní jednání, kterým dlužník výslovně prohlašuje, že vůči věřiteli má dluh v určité výši a uznává svou povinnost tento dluh splnit. Jde o jednostranný právní akt dlužníka. Má důležité právní důsledky, zejména v oblasti soudního řízení v podobě důkazních prostředků a promlčecí doby.
Definice uznání dluhu
Uznání dluhu je upraveno v ustanovení § 2053 a násl. občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že uzná-li dlužník svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Jde o vyvratitelnou právní domněnku, která přenáší důkazní břemeno na dlužníka. A to pro případ, pokud by chtěl popírat existenci dluhu, který uznal.
Náležitosti uznání dluhu
Aby bylo uznání dluhu platné, musí splňovat určité náležitosti:
- Uznání dluhu musí být písemné dle občanského zákoníku;
- Obsahem uznání dluhu je skutečnost, že dlužník musí uznat dluh co do důvodu (z čeho dluh vznikl) a výše (jakou částku dlužník uznává). Pokud dlužník uznává pouze část dluhu, musí být jednoznačně specifikováno, o jakou část dluhu jde;
- Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním, které činí výslovně dlužník, kdy není potřeba souhlasu věřitele.
Právní důsledky uznání dluhu
Jedním z nejvýznamnějších právních důsledků uznání dluhu je obnovení promlčecí doby. Podle ustanovení § 639 občanského zákoníku se totiž promlčecí doba u uznaného dluhu prodlužuje na deset let od okamžiku uznání. To poskytuje věřiteli značnou výhodu, neboť získává dostatek času k vymáhání dluhu.
Dalším důsledkem je zmíněná vyvratitelná důkazní domněnka. Pokud dojde k soudnímu sporu, věřitel již nemusí prokazovat existenci dluhu. A to, protože se má za to, že dluh v době uznání trval. Dlužník může tuto domněnku vyvrátit, ale bude muset unést důkazní břemeno namísto věřitele.
Dohoda o splátkovém kalendáři
Dohoda o splátkovém kalendáři je dalším nástrojem sloužícím k řešení závazkových vztahů. A to zejména v situacích, kdy dlužník není schopen jednorázově uhradit celý dluh. Poskytuje dlužníkovi možnost splácet dluh postupně a věřiteli naopak zajišťuje alespoň částečné uspokojení svého nároku.
Právní úprava dohody o splátkovém kalendáři
Občanský zákoník specificky neupravuje dohodu o splátkovém kalendáři jako zvláštní smluvní typ, kdy se jedná o tzv. inominátní smlouvu podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Ta se uzavírá dle zásady smluvní volnosti stran. Věřitel a dlužník se tedy mohou dohodnout na libovolných podmínkách splácení, pokud tyto podmínky nejsou v rozporu se zákonem nebo dobrými mravy.
Náležitosti dohody o splátkovém kalendáři
Dohoda musí obsahovat:
- jednoznačnou identifikaci dluhu, aby bylo přesně stanoveno, o jaký dluh se jedná – důvod vzniku dluhu, jeho výše a splatnost, což může být učiněno v rámci uznání dluhu a této dohody na jedné listině;
- rozpis splátek, kde dohoda musí jasně specifikovat, jakým způsobem a v jakých termínech bude dlužník dluh splácet. Může se jednat o pevné částky splátek či proměnlivé splátky v závislosti na možnostech dlužníka;
- důsledky nesplnění splátek, kdy lze doporučit v dohodě přímo stanovit, jaké následky bude mít neuhrazení splátky ve sjednaném termínu. Věřitel může například požadovat okamžité splacení celého zůstatku dluhu (tzv. zesplatnění dluhu) nebo může být dohodnuta smluvní pokuta.
Funkce dohody o splátkovém kalendáři
Dohoda o splátkovém kalendáři má především praktický význam. Umožňuje dlužníkovi zvládnout svou platební povinnost rozložením splátek na delší časové období, čímž se vyhne nutnosti jednorázového splacení celého dluhu, což by často vedlo k exekuci nebo insolvenci. Z pohledu věřitele poskytuje jistotu, že dluh bude postupně hrazen, a snižuje riziko neplnění závazků dlužníkem.
Tento typ dohody je běžně využíván nejen mezi soukromými subjekty, ale i mezi podnikateli. Například v případě spotřebitelských úvěrů je dohoda o splátkovém kalendáři často klíčovým prvkem při restrukturalizaci dluhu. Dále bývá dohoda o splátkovém kalendáři velmi často využívána přímo na jedné listině současně pod uznáním dluhu, aby bylo dlužníkovi umožněno hradit uznaný dluh ve splátkách viz níže.
Vztah mezi uznáním dluhu a dohodou o splátkovém kalendáři
Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři mohou být vzájemně propojeny, ale není to vždy nezbytné. Uznání dluhu může být součástí dohody o splátkovém kalendáři, čímž se zajistí právní jistota věřitele, že dlužník uznává existenci dluhu a současně se zavazuje dluh splatit ve sjednaných splátkách. Na druhé straně může uznání dluhu existovat i samostatně bez dohody o splátkách a naopak.
Z právního hlediska je výhodné, aby byla obě právní jednání spojena, neboť uznání dluhu posiluje postavení věřitele, zatímco splátkový kalendář umožňuje flexibilnější plnění závazku. Pokud dlužník uzná dluh a zároveň se s věřitelem dohodne na splátkách, věřitel má v případě neplnění splátek mnohem snazší pozici při vymáhání dluhu.
Praktické aspekty uznání dluhu a splátkového kalendáře
V praxi se věřitelé často snaží přimět dlužníka k uznání dluhu ještě před zahájením soudního sporu. Toto uznání pak slouží jako silný důkazní prostředek, který významně zvyšuje šance věřitele na úspěch v případném sporu. Dlužník, který uzná dluh, zároveň obvykle usiluje o to, aby bylo uzavřeno další ujednání, které mu umožní dluh splácet v přijatelných splátkách.
Je důležité, aby dlužník i věřitel pečlivě zvážili formulaci obou právních jednání, aby bylo zajištěno, že jsou splněny všechny formální a obsahové náležitosti. Nedostatečně specifikované nebo nejasné ujednání může vést k neplatnosti uznání dluhu či nevymahatelnosti splátkového kalendáře.
Závěr
Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři jsou dva důležité právní nástroje, které pomáhají věřitelům i dlužníkům efektivně řešit problematické závazkové vztahy. Zatímco uznání dluhu zajišťuje věřiteli lepší postavení při případném sporu, dohoda o splátkovém kalendáři dává dlužníkovi možnost rozložit splácení svého závazku do delšího časového období. Oba nástroje, pokud jsou správně využity, přispívají k předcházení soudním sporům a napomáhají vzájemné dohodě mezi stranami ohledně způsobu a úhrady dluhu.
