V tuzemském právním řádu existuje několik mechanismů, které mají za cíl chránit v soukromoprávních vztazích slabší smluvní stranu, zejména spotřebitele, před nepřiměřeným znevýhodněním. Mezi dva nejznámější pojmy, které jsou v této oblasti často skloňovány, patří lichva a neúměrné zkrácení. Níže se zaměříme na základní přehled obou těchto pojmů, jejich právního rámce včetně soudní praxe a dopadů na účastníky smluvních vztahů.
Lichva
Lichva je právní pojem, který se vztahuje na smlouvy, kde jedna strana využívá tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti druhé strany k dosažení nepřiměřeného zisku. Lichvu upravuje v rámci veřejného práva ustanovení § 218 trestního zákoníku a v rámci soukromého práva rovněž občanský zákoník konkrétně v ustanovení § 1796 občanského zákoníku, jímž se budeme dále zabývat.
Dle tohoto ustanovení se lichvou rozumí zneužití něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti k tomu, že si dá slíbit nebo poskytne plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k vzájemnému plnění.
Lichva je tedy smlouva, jejíž podmínky jsou z hlediska jedné ze smluvních stran extrémně nevýhodné a vyvolávají zisk na úkor druhé smluvní strany za podmínek, které nejsou běžné v dané situaci.
Lichva a její znaky
Aby bylo možné uzavřenou smlouvu považovat za lichvářskou, musí být splněny určité aspekty. Mezi tyto podmínky lze zařadit následující:
- Objektivní podmínka: Jedna ze smluvních stran musí být ve znevýhodněné pozici, například kvůli tísni nebo nezkušenosti. Tento stav může být způsoben situací, ve které se osoba nachází, nebo jejími individuálními charakteristikami.
- Subjektivní podmínky: Druhá strana si musí být vědoma této znevýhodněné pozice a záměrně ji využít ke svému prospěchu.
- Hrubý nepoměr v plněních: Musí existovat značný rozdíl mezi hodnotou plnění, které poskytuje znevýhodněná strana, a hodnotou plnění, které přijímá. Tento rozdíl musí být takový, že by ho běžně rozumná osoba za normálních okolností nepřijala.
Lichvy a její následky
Právním následkem lichvy je vždy relativní neplatnost. Důvod neplatnosti je totiž typicky založen smlouvou a důvod neplatnosti svědčí pouze osobě, na ochranu jejíhož zájmu je stanoven. To znamená, že tato osoba musí vznést námitku neplatnosti. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Avšak podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy z důvodu lichvy.
Pokud soud k námitce oprávněné osoby určí, že smlouva je lichvářská, považuje se taková smlouva za neplatnou. V praxi to znamená, že smlouva se od počátku ruší a smluvní strany jsou povinny vrátit si poskytnutá plnění, tzn. oprávněná strana může požadovat vrácení toho, co již dle smlouvy plnila.
Neúměrné zkrácení
Neúměrné zkrácení je dalším právním nástrojem, který slouží k ochraně smluvních stran před nepřiměřenými podmínkami. Tento pojem je upraven v ustanoveních § 1793 a § 1794 občanského zákoníku. Neúměrné zkrácení nastává tehdy, když jedna strana ve smlouvě získá nepřiměřenou výhodu na úkor druhé strany, aniž by bylo nutné prokazovat zneužití tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti.
Podmínky neúměrného zkrácení
Pro uplatnění nároku z neúměrného zkrácení musí být splněny následující podmínky:
- Nepoměr plnění: Musí existovat objektivní nepoměr mezi plněním obou stran. Tento nepoměr nemusí být tak extrémní jako u lichvy, ale stále musí být zjevný a nespravedlivý.
- Omyl v hodnotě věci: Podmínkou neúměrného zkrácení je neznalost hodnoty plnění zkrácenou stranou a skutečnosti tento nepoměr zakládající stranou zvýhodněnou. Intenzivně se zde projevuje omyl zkrácené smluvní strany a jeho využití zvýhodněnou smluvní stranou.
- Výjimky z neúměrného zkrácení: Právo na neúměrné zkrácení se neuplatní v situacích, kdy je rozdíl v plněních běžný vzhledem k povaze smluvního vztahu nebo pokud bylo plnění poskytnuto na základě spekulace nebo rizika. Rovněž podnikatel se nemůže v rámci svého oboru podnikání dovolávat neúměrného zkrácení a zrušení uzavřené smlouvy.
Právní následky neúměrného zkrácení
Pokud dojde k neúměrnému zkrácení, může oprávněná strana požadovat přiměřené dorovnání rozdílu mezi plněními. V opačném případě má právo požadovat u příslušného soudu zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu. Toto právo však musí uplatnit ve lhůtě 1 roku. Pokud není právo uplatněno ve stanovené lhůtě, nárok zanikne.
Soudní praxe a praktické příklady
V soudní praxi se koncepty lichvy a neúměrného zkrácení často překrývají, ačkoli jejich podmínky a následky se liší. Soudy obvykle přihlížejí ke konkrétním okolnostem každého případu, aby zjistily, zda došlo k naplnění skutkové podstaty lichvy či neúměrného zkrácení.
Lichva v soudní praxi
Jedním z klasických příkladů lichvy v soudní praxi je situace, kdy si člověk v těžké finanční tísni půjčí peníze za velmi nevýhodných podmínek, například s extrémně vysokým úrokem. Pokud soud zjistí, že zapůjčitel vědomě využil této tísně k dosažení nepřiměřeného zisku, může takovou smlouvu na návrh vydlužitele zneplatnit.
Neúměrné zkrácení v soudní praxi
U neúměrného zkrácení může jít například o situaci, kdy prodávající prodá nemovitost za cenu, která je výrazně nižší než její tržní hodnota, protože není dostatečně informován o skutečné hodnotě majetku. V takovém případě může soud na návrh oprávněné strany zrušit uzavřenou smlouvu a navrátit vše do původního stavu. Druhá strana však může dorovnat cenu se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy, čímž dojde k vyvážení vzájemného plnění.
Prevence a ochrana před lichvou a neúměrným zkrácením
Nejlepším způsobem, jak se chránit před lichvou a neúměrným zkrácením, je pečlivě prostudovat všechny smluvní podmínky před uzavřením smlouvy. Smluvní strana v podobě spotřebitele by si měla být vědoma svých práv a povinností, které jí z uzavření smlouvy vyplynou. Jestliže mají o podmínkách takové smlouvy pochybnosti, lze pouze doporučit obrátit se na advokáta.
Dále je důležité, aby smluvní strany postupovaly v dobré víře a aby se vyhýbaly situacím, které by mohly být považovány za zneužívající. V praxi to znamená například vyvarování se uzavírání smluv s lidmi ve zjevné tísni, nebo kdy je na první pohled zřejmý zjevný nepoměr mezi hodnotami vzájemného plnění.
Závěr
Lichva a neúměrné zkrácení jsou důležité právní nástroje, které slouží k ochraně smluvních stran (především spotřebitelů) před nespravedlivými smluvními podmínkami. Zatímco lichva vyžaduje prokázání zneužití slabé pozice jedné strany, neúměrné zkrácení se zaměřuje na samotný nepoměr v plněních bez nutnosti prokázat zneužití. Předpokladem použitelnosti neúměrného zkrácení je omyl jednajícího. Oba tyto instituty mají za cíl zajistit rovnováhu ve smluvních vztazích. Spotřebitelé a slabší strany by si měli být vědomi svých práv a aktivně je uplatňovat, aby se vyhnuli nežádoucímu a nepřiměřenému znevýhodnění v rámci smluvních vztahů v soukromém právu.
