Zastavení exekučního řízení je pro nejednoho povinného kýženým výsledkem, v jaký může exekuční řízení vyústit. Samotná skutečnost, že došlo k zastavení exekuce však automaticky neznamená, že dlužník již v rámci exekučního řízení nemusí ničeho hradit. Může ho postihnout zejména povinnost hradit náklady exekuce soudnímu exekutorovi, a to v závislosti na tom, zda zastavení exekuce zavinil.
Zavinění a náklady exekuce
Otázkou zavinění na zastavení exekuce se v nedávné době zabýval i Ústavní soud. V projednávané věci došlo k zastavení exekuce vedené proti tzv. “černému pasažérovi”, který dlužil jednomu dopravnímu podniku částku 206 Kč s příslušenstvím. Jelikož šlo o osobu nesvéprávnou, nemajetnou a invalidní ve třetím stupni invalidity, rozhodly soudy na návrh dlužníka o zastavení exekuce. Současně však byla povinnému uložena povinnost uhradit náklady exekučního řízení ve výši 7 865 Kč, a to z důvodu jeho zavinění na zastavení exekučního řízení.
Ústavní soud se s názorem obecných soudů neztotožnil a napadená rozhodnutí zrušil. Důvodem byla zejména nedostatečná reflexe specifických okolností na straně dlužníka, zejména jeho nepříznivého zdravotního stavu spočívajícího v závažném duševním onemocnění.
Obecně lze říci, že při zastavení exekuce se zavinění dlužníka předpokládá. Z tohoto pravidla však existují výjimky. Povinný za zastavení exekuce neodpovídá, bylo-li způsobeno vyšší mocí. O tento případ jde např. tehdy, pokud dlužník trpí závažným duševním onemocněním jako v projednávané věci.
Náklady exekuce dle exekučního řádu
Dlužno dodat, že popsaný případ byl řešen s ohledem na dobu nařízení exekuce dle právní úpravy účinné do 31.12.2007. Ta stanovila, že pokud dojde k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekučního řízení. Současná právní úprava je z hlediska úpravy povinnosti hradit preciznější. Dle aktuálního znění ustanovení § 89 exekučního řádu platí, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady řízení a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný.
Základním východiskem při stanovení povinnosti tedy je posouzení, kdo zastavení exekuce zavinil. Dikce výše citovaného ustanovení § 89 exekučního řádu by mohla vést k výkladu, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost nese náklady exekučního řízení vždy oprávněný. Soudní praxe však takový výklad odmítla, když i v případě zastavení exekuce pro nemajetnost vyžaduje, aby byla splněna podmínka zavinění. Jestliže tedy oprávněný zastavení exekuce pro nemajetnost nezavinil, náklady exekučního řízení neponese. V konečném důsledku tak mohou nastat situace, kdy náklady exekučního řízení nebudou soudnímu exekutorovi přiznány vůbec, jelikož zavinění nebude shledáno na straně povinného ani oprávněného.
Závěr
Z výše uvedeného je však patrné, že situace, kdy povinný zastavení exekučního řízení pro nemajetnost nezaviní, jsou zcela výjimečné. Dochází k nim zejména tehdy, kdy povinný je při zahájení exekuce solventní, avšak v důsledku trestného činu třetí osoby, živelní události nebo jiného zásahu vyšší moci se tento stav změní.
Nad činností exekutorů dohlíží Exekutorská komora.
Jaký je Váš NÁZOR na danou věc? Jakákoliv zpětná vazba je vítána 👍🙂.
