Péče o dítě je jedním z práv a zároveň povinností přirozeně vyplývajících z rodičovství a s ním související rodičovské odpovědnosti. Rodiče žijící s dětmi ve stejné domácnosti zpravidla právní problémy spojené s péči o dítě řešit nebudou. Avšak problematičtější situace nastává v případě rodičů, kteří se rozvádějí a vyvstane potřeba se otázkou péče o dítě zabývat.
Právní úprava týkající se péče o dítě je upravena v ust. § 880 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Níže v tomto článku se budeme zabývat jednotlivými aspekty souvisejícími s péčí o dítě.
Rodičovská odpovědnost
Shora uvedený pojem rodičovské odpovědnosti je uveden v ust. § 880 odst. 1 občanském zákoníku, na základě kterého rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte.
Rodičovská odpovědnost je označením pro soubor práv a povinnosti rodičů spočívajících zejména v ochraně dítěte, udržování osobního styku s ním, zajišťování jeho výchovy a vzdělání, péči o jeho zdravý, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a rovněž právo na určení místa bydliště dítěte, s právem jej zastupovat, spravovat jeho jmění.
Rodičovskou odpovědnost má vůči dítěti každý z jeho rodičů. Ledaže je jí zbaven. Pro vznik rodičovské odpovědnosti není tedy podstatné, zda jsou rodiče manžely či nikoliv. Vznik rodičovské odpovědnosti se váže k narození dítěte, jeho zánik pak k nabytí plné svéprávnosti dítěte. Tj. zpravidla dovršením jeho 18. roku života.
Svěření dítěte do péče jiné osoby
Podle ust. § 881 občanského zákoníku mohou rodiče svěřit péči o dítě jiné osobě nebo zařízení. Tato situace může nastat nejenom na základě dohody rodičů, ale dále i na základě rozhodnutí soudu. Rozhodující je především zájem dítěte.
Co se týče trvalé změny výkonu rodičovské odpovědnosti, rodiče se na ní nemohou domluvit sami, ale tato otázka bude předmětem dalších soudních řízeních. Proto v případě, že rodiče bez rozhodnutí soudu svěří třetí osobě dítě s úmyslem na něj převést rodičovskou odpovědnost trvale, je tato osoba povinna učinit oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kterým bude obecní úřad obce s rozšířenou působností.
V případě nutnosti poskytnout okamžitou pomoc, zejména v situacích, kdy je ohrožen příznivý vývoj dítěte, dítě má výchovné problémy, které rodiče nezvládají, či nejsou přechodně schopni zajistit péči o dítě sami, mohou rodiče svěřit o péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Vedle rodičů je soud jediným orgánem oprávněným k tomu rozhodnout autoritativně o svěření dítěte do péče jiné osoby či zařízení. Soud tak může učinit za účelem uložení výchovného opatření nebo formou zásahu. Pokud je nezbytné přistoupit k zásahu, je třeba se velmi důsledně zabývat otázkou legitimního cíle, míry intervence, přiměřenosti, adekvátnosti a jeho rychlosti.
Za účelem rychlého rozhodnutí v naléhavých případech obsahuje v ust. § 452 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, speciální úpravu předběžného opatření upravující poměry dítěte. Naléhavost takového rozhodnutí se vyznačuje buď tím, že se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče, bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat nebo dále tím, že se dítě ocitlo v situaci, kdy je jeho život, normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo narušen. K institutu předběžného opatření obecně doporučujeme přečíst si nás dřívější článek zaměřený na toto téma.
Péče o dítě při rozvodu manželství
Jedním z nejčastějších požadavků, se kterým se na nás naši klienti obrací, je potřeba úpravy péče o nezletilé děti, která vyvstala v souvislosti s rozvodem manželství rodičů.
V případě, že rodiče dítěte jsou rozvádějící se manželé, je jim v ust. § 755 odst. 3 občanského zákoníku stanovena povinnost upravit poměry nezletilého dítěte ještě předtím, než je jejich manželství rozvedeno. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí o péči dítěte je nezbytnou podmínkou rozvodu rodičů.
Soud při rozhodování o péči zohledňuje zájem dítěte. V zájmu dítěte zpravidla bude, aby se rodiče na jeho porozvodové péči dohodli. Dohoda je zásadně v praxi rodiči dítěte respektována více než autoritativní rozhodnutí soudu, tudíž se takový postup jeví jako nejefektivnější. S tímto vědomím též soud rodiče v průběhu soudního řízení aktivně vede a motivuje k dosažení konsensu ohledně toho, jak má porozvodová péče o děti vypadat.
Soud však není povinen dohodu rodičů schválit, naopak musí zkoumat, zda je dohoda rodičů skutečně v souladu se zájmy dítěte. Soud bude zohledňovat vztah dítěte ke každému z rodičů, jakož i jeho vztah k ostatním sourozencům nebo například prarodičům.
Důvodem povinné úpravy poměrů ještě před rozvodem je zájem na ochraně dítěte, především zamezení dlouhodobých sporů o děti poté, co manželství již bylo pravomocně rozvedeno. Ačkoliv je zájem na ochraně dítěte zřejmý a odůvodněný, vedou se diskuse o jeho skutečné upotřebitelnosti. Tyto diskuse se vedou zejména s ohledem na rozpad nesezdaného soužití páru, při kterém zákon do úpravy péče o děti nezasahuje. To vede k odlišnému zacházení s dětmi se sezdanými a nesezdanými rodiči. Více informací o rozvodu naleznete v jednom z našich předchozích článků o rozvodu sporném či rozvodu dohodou .
Péče o dítě a jeho formy
Jaké jsou možné formy péče o dítě:
- péče jednoho z rodičů,
- střídavá péče,
- společná péče,
- péče jiné osoby než rodiče (viz výše).
Společnou péčí rozumíme situaci, kdy poměry dítěte včetně vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu nebudou konkretizovány a oba rodiče nadále veškerou, a to i osobní péči o dítě, vykonávají společně. S tímto rozhodnutím soudu musí samozřejmě rodiče souhlasit, jinak by „společná“ péče nebyla efektivní. Společnou péči může soud jen schválit v dohodě rodičů, nelze o ní rozhodnout autoritativně. Čím dál častěji je tato forma péče rozvádějícími se rodiči upřednostňována, protože umožňuje flexibilnější možnost domluvy.
Střídavá péče znamená, že dítě žije po stanovený časový úsek s každým z rodičů. Pro stanovení konkrétní délky těchto časových úseků je vždy třeba vycházet z individuálních potřeb dítěte, jakož i jeho věku, osobnosti a vztahu ke každému z rodičů.
Rovněž může soud rozhodnout o výlučné péči jednoho z rodičů. Druhý rodič zůstává i nadále nositelem a vykonavatelem rodičovské odpovědnosti, spolurozhoduje o významných záležitostech dítěte a má právo na styk s dítětem, nebylo-li soudem stanoveno jinak.
V souvislosti s péčí o dítě se řeší i otázka výživného. Výše se řídí Doporučujícími tabulkami stanovenými Ministerstvem spravedlnosti.
Kritéria pro rozhodnutí o svěření do péče
A na základě jakých kritérií soud rozhoduje? Dle ust. § 907 odst. 2 občanského zákoníku soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte.
Dále na výchovné schopnosti každého z rodičů. A na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám.
Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu. Jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
Soud rovněž dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.
