Představte si, že soud právě uznal obviněného vinným ze spáchání trestného činu. Povinnost odsouzeného uhradit náklady státu je v tu chvíli dalším důsledkem verdiktu, který mnoho lidí ani nečeká. V tomto článku srozumitelně vysvětlíme, co tato povinnost obnáší, jaké náklady musí odsouzený státu uhradit a na co si dát pozor. Dozvíte se odpovědi na své otázky, například jak vysoké částky mohou být ve hře. Čtěte dál a ujistěte se, že vás po odsouzení nepřekvapí žádný finanční „dodatek“ k trestu.
Kdy vzniká povinnost odsouzeného uhradit náklady státu
Ve veřejnosti panuje představa, že náklady trestního řízení platí výhradně stát. Je sice pravda, že stát nese náklady trestního řízení po dobu procesu, ovšem jen do chvíle, než padne pravomocný odsuzující rozsudek. Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu určité náklady spojené s řízením. Jinak řečeno – odsouzený musí státu zpětně zaplatit výdaje, které za něj během trestního řízení uhradil stát. Tato povinnost nastává automaticky ze zákona (trestní řád) v okamžiku, kdy je člověk odsouzen. Naopak pokud je obviněný zproštěn obžaloby, žádné náklady státu nehradí.
Důvodem je princip, že daňoví poplatníci nemají nést finanční zátěž za prokázané provinění jednotlivce. Stát má proto právo chtít po vinném ty výdaje, které by jinak při neodsouzení nesl sám. Pro odsouzeného to znamená, že vedle trestu (jako je odnětí svobody, podmínka či pokuta) musí počítat ještě s úhradou nákladů řízení. Tato povinnost odsouzeného uhradit náklady státu bývá ve výroku rozsudku či v navazujícím rozhodnutí soudu výslovně stanovena. Soud určí, jakou částku má odsouzený zaplatit a v jaké lhůtě. Pokud by se stalo, že soud o tom opomene rozhodnout déle než tři roky, povinnost zaniká – to je však spíše výjimečná situace.
Jaké náklady musí odsouzený uhradit státu
Zajímá vás, co všechno odsouzený platí státu? Zákon výslovně vyjmenovává několik typů nákladů, které stát po pravomocném odsouzení vymáhá. Níže přehledně uvádíme jednotlivé položky, které může odsouzený na základě pravomocného rozsudku hradit:
- Náklady vazby – Pokud byl obviněný během řízení ve vazbě (tj. ve vyšetřovací vazbě před odsouzením), zaplatí náklady na vazbu. Jde zejména o výdaje na stravu, ošacení ve vazební věznici či třeba na eskorty k soudu. Tyto náklady jsou stanoveny paušálně jako denní sazba za každý den strávený ve vazbě. V současnosti činí 80 Kč za každý den vazby. Možná se to nezdá mnoho, ale při několikaměsíční vazbě se částka nasčítá. Například půl roku vazby vyjde na zhruba 14 400 Kč.
- Náklady obhajoby (ustanovený obhájce) – Každý obviněný má právo na obhájce. Pokud si nezvolí vlastního advokáta, je mu ustanoven obhájce ex offo (z rozhodnutí soudu). Odměnu a výdaje tohoto obhájce hradí zpočátku stát, protože právo na obhajobu v trestním řízení je zásadní. Jestliže je však obviněný následně pravomocně odsouzen, stát má právo požadovat po něm náhradu vyplacených odměn obhájci. Výjimkou je případ, kdy měl odsouzený nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu (což soud přiznává sociálně slabým – pokud například prokážete, že nemáte dostatečné prostředky, můžete už během řízení získat rozhodnutí o obhajobě bezplatné). V takovém případě obhájce platí stát a odsouzený nic nehradí. Pro běžné odsouzené bez tohoto zvýhodnění však platí, že musí uhradit státu odměnu a hotové výdaje obhájce ustanoveného soudem. Tyto částky se řídí advokátním tarifem a mohou činit i několik tisíc korun podle úkonů obhájce.
Další náklady, které musí odsouzený uhradit stát
- Náklady výkonu trestu odnětí svobody – Je paradoxem, že i pobyt ve vězení si odsouzený do jisté míry „platí“. Pokud nastoupíte nepodmíněný trest odnětí svobody, stát po vás bude chtít úhradu nákladů spojených s výkonem trestu. Samozřejmě nejde o plnou částku za věznění, ale o zákonem stanovený zlomek. Typicky se tato náhrada vybírá formou srážek z odměny za práci, kterou ve věznici odsouzený vykonává. Ze mzdy vězně se strhává určité procento (aktuálně kolem 23 % ze mzdy, maximálně 1 500 Kč měsíčně) na úhradu nákladů výkonu trestu. Více než 1 500 Kč za měsíc od jednoho odsouzeného věznice požadovat nemůže, i kdyby si vydělal více.
- Pokud odsouzený ve věznici pracovat odmítne bez závažného důvodu, může mu ředitel věznice vyměřit paušální náklady 80 Kč za každý den výkonu trestu. Naopak mladiství do 18 let žádné náklady výkonu trestu nehradí a existují i jiné úlevy (např. pokud věznice nemůže odsouzeného zařadit do práce, poplatek se mu nepočítá). Obecně však dospělý odsouzený musí počítat s tím, že z jakýchkoli příjmů ve vězení mu stát část vezme na úhradu jeho pobytu za mřížemi.
- Náklady elektronického monitoringu a domácího vězení – Moderní alternativou vazby či klasického vězení je elektronický monitoring pomocí náramku. Pokud byl u odsouzeného využit elektronický kontrolní systém – typicky v rámci trestu domácího vězení – i náklady na tento dohled musí odsouzený uhradit. Ministerstvo spravedlnosti stanoví denní sazbu za provoz náramku. Podle aktuální vyhlášky jde o 50 Kč za den domácího vězení. Částka se platí po ukončení trestu. Stejně tak jestliže byl obviněný propuštěn z vazby s dohledem elektronického náramku, uhradí státu náklady za dobu, kdy byl monitorován.
Ostatní náklady, jež musí odsouzený uhradit státu
- Ostatní (paušální) náklady řízení – Kromě výše uvedených položek je zde ještě paušální částka pokrývající všechny další náklady, které v trestním řízení vznikají a nese je stát. Jde například o administrativní výdaje soudu, svědečné, znalecké posudky apod. Paušální náklady se liší podle závažnosti a způsobu skončení věci. Aktuálně jsou stanoveny takto: 2 000 Kč u nejlehčích případů řešených trestním příkazem, 4 000 Kč u standardních řízení před okresním soudem a 6 000 Kč u nejvážnějších zločinů projednávaných před soudem krajským. Pokud v řízení vystupovali znalci, paušál se ještě zvyšuje (například o 3 800 Kč při jednom znalci, nebo o 7 000 Kč při obzvlášť náročném dokazování se dvěma a více znalci). Tyto částky se sčítají k výše zmíněným nákladům vazby, obhajoby či výkonu trestu. Je tedy patrné, že celková suma, kterou odsouzený státu zaplatí, může činit i desítky tisíc korun.
Existují výjimky, kdy odsouzený nic nehradí?
Z výše uvedeného výčtu je vidět, že zákon pamatuje na většinu výdajů. Napadá vás otázka, zda vůbec existuje situace, kdy odsouzený nemusí hradit náklady státu? Ano, takové případy jsou vzácné, ale jsou. Za prvé, jak už bylo zmíněno, pokud soud rozhodne o bezplatné obhajobě, náklady obhájce stát po odsouzeném nevymáhá. Dále se náhrada nepožaduje třeba po mladistvých (do 18 let věku) v případě nákladů výkonu trestu nebo dříve ani vazby. Také pokud byl odsouzený z vazby propuštěn a následně zproštěn obžaloby, neplatí nic ani za dobu vazby. Výjimkou jsou i dny vazby či trestu, kdy byl odsouzený ve výkonu trestu hospitalizován – ty se do nákladů nepočítají. Obecně ale platí, že jakmile je někdo uznán vinným, určité finanční břemeno vůči státu mu vzniká.
Stojí za zmínku také tzv. odklony v trestním řízení neboli alternativní způsoby vyřízení věci (podmíněné zastavení stíhání, narovnání apod.). U odklonu totiž nedojde k odsouzení – řízení je zastaveno, aniž by byl vynesen odsuzující rozsudek. Nevzniká tak statut odsouzeného a tím pádem ani povinnost hradit náklady státu. I proto se v některých případech vyplatí usilovat o odklon, pokud to zákon umožňuje. Naše advokátní kancelář má s vyjednáváním odklonů bohaté zkušenosti. Díky odklonu může být trestní stíhání podmínečně zastaveno či vyřešeno smírem – a vy kromě zachování čistého rejstříku ušetříte i peníze, které by jinak padly na náklady soudního procesu.
Za zmínku stojí rovněž situace, kdy odsouzený podá mimořádný opravný prostředek (dovolání k Nejvyššímu soudu či stížnost pro obnovu). Pokud je takový mimořádný opravný prostředek zcela neúspěšný (tj. zamítnut), uloží se navíc paušální náhrada nákladů 10 000 Kč za toto řízení. I tuto částku by odsouzený musel státu zaplatit, a k tomu případně další odměnu ustanovenému obhájci v dovolacím řízení. Proto je na místě dobře zvažovat smysluplnost mimořádných opravných prostředků.
Co když odsouzený náklady státu nezaplatí
Nezaplacení uložených nákladů není radno podceňovat. Pokud odsouzený ve stanovené lhůtě náklady státu dobrovolně neuhradí, nastoupí vymáhání. Stát (konkrétně příslušný soud či Vězeňská služba) má postavení věřitele a může pohledávku vymáhat podobně jako daňový nedoplatek. V praxi to znamená, že dluh vůči státu může být vymáhán exekučně. Může dojít k exekuci na majetek odsouzeného, k obstavení účtů, srážkám ze mzdy po propuštění apod. Vězeňská služba také může zabavit a použít finanční prostředky, které má odsouzený u sebe ve věznici (např. peníze zaslané rodinou). Jakmile jsou připsány na jeho vězeňský účet, mohou být zčásti použity na úhradu dlužných nákladů výkonu trestu.
Je dobré vědět, že při správě a vymáhání těchto pohledávek se postupuje podle daňového řádu, a nejčastěji je právě Vězeňská služba ČR tím orgánem, který náklady vymáhá. Například po propuštění může věznice předat nezaplacený dluh Celnímu úřadu, jenž pokračuje ve vymáhání. Zkrátka, stát má dostatek nástrojů, jak peníze získat. Dluh vůči státu navíc jen tak nezanikne – pokud jej neřešíte, mohou narůstat úroky či náklady vymáhání. Proto doporučujeme povinnost uhradit náklady státu splnit co nejdříve.
Mnoho propuštěných vězňů potvrzuje, že právě exekuce a vymáhání dluhů (včetně dluhu za náklady řízení) jim výrazně ztěžují snahu vrátit se k normálnímu životu. Když po výkonu trestu nastoupíte do práce a obratem vám začne exekutor strhávat mzdu kvůli dluhu vůči státu, ocitáte se zase v nepříjemné situaci. Doporučujeme proto tuto povinnost nepodceňovat a řešit ji včas, ideálně ještě před tím, než se drobný dluh změní ve větší problém.
