Vazba je jedním z trestněprávních nástrojů směřující k zajištění osoby obviněného. Institut vazby je vedle jiných zajišťovacích prostředků, jako je například předvedení, příkaz k zatčení či zadržení, tím nejzávažnějším. V tom důsledku by vazba měla představovat krajní a výjimečné opatření.
Jaké jsou zákonné podmínky, jež musí být splněny pro vzetí obviněného do vazby nebo jak dlouho může vazba trvat, se dozvíte níže v tomto článku.
K vazbě obecně
Účelem vazby je zajistit osobu obviněného pro účely trestného řízení a následného výkonu trestu. K zajištění prostřednictvím vazby však nedochází vždy. Zejména za účelem zabránění obviněnému, aby mařil či ztěžoval provádění důkazů, vyhýbal se trestnímu řízení nebo trestu, popřípadě zabránit mu v dokonání trestného činu nebo nové trestné činnosti.
Funkcí vazby má být čistě zajištění osoby. V žádném případě nelze institut vazby zneužívat jako prostředek nátlaku na obviněného. I v případě vazby se, stejně jako v celém trestním řízení, uplatňuje zásada presumpce neviny. Tzn. že dokud není pravomocným rozsudkem vyslovena vina, nelze na toho, kdo byl vzat do vazby hledět, jako by byl vinen.
Jak jsme již výše uvedli, vazba jakožto nejzávažnější zajišťovací prostředek představuje výjimečné opatření. To musí být úměrné k závažnosti trestného činu a musí být aplikován jen tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinými, mírnějšími prostředky.
A proč je vazba nejzávažnější? Podstatou vazby je dočasné omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu ve vazební věznici. Dochází tedy k zásahu do práva na osobní svobodu. I z tohoto důvodu musí o vzetí do vazby rozhodovat vždy jen soud. Popř. v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce.
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o svém vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby dle § 71a trestního řádu a o jeho žádosti musí být bez zbytečného odkladu rozhodnut.
Z jakých důvodů lze obviněného vzít do vazby?
Právní úpravu vazby je obsažena zejména v zákoně č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění (dále jen „trestní řád“).
Trestní řád upravuje tři důvodu, pro které lze vzít obviněného do vazby. Jsou jimi důvodné pochybnosti, že:
- uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
- bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
- bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
V prvním případě hovoříme o vazbě útěkové, ve druhém případě o vazbě koluzní a v posledním o vazbě předstižné.
Shora uvedené důvody jsou naplněny tehdy, když jsou dány konkrétní skutečnosti, ze kterých důvodná obava z útěku. Nelze proto vzít od vazby obviněného jen proto, že mu hrozí vysoký trest odnětí svobody, a proto je tu obava, že bude chtít uprchnout. V takovém případě nelze hovořit o tom, že zákonný důvod vazby byl naplněn.
Zákonné podmínky vazby
Existence důvodu pro vzetí do vazby sama i sobě nestačí. Z trestního řádu plynou další požadavky, které musí být splněny pro to, aby mohl být obviněný vzat do vazby.
Zaprvé je nutné si uvědomit skutečnost, že do vazby lze vzít jen osobu obviněnou. Tedy osobu, proti které bylo již zahájeno trestní stíhání, nikoliv jen osobu podezřelou.
Dále musí být splněna typová závažnost trestného činu. Do vazby totiž nelze vzít obviněného z každého trestného činu, ale jen obviněného stíhaného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta nebo pro nedbalostní trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hrance převyšuje tři léta.
Pozor omezení typové závažnosti neplatí vždy! Do vazby za typově méně závažnější trestný čin lze vzít obviněného tehdy, jestliže již svým chováním zavdal důvod vazby. To znamená, že například již uprchl nebo se skrýval, již působil na svědky nebo spoluobviněné apod (§ 68 odst. 3 trestního řádu).
Usnesení o vzetí do vazby
Další podmínkou vzetí do vazby je rozhodnutí soudu – o vazbě nemůže rozhodnout policejní orgán nebo třeba státní zástupce. Předseda senátu, popř. v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce vydává usnesení o vzetí do vazby.
Z tohoto usnesení musí plynout konkrétní skutečnosti, odůvodňujících podezření ze spáchání stíhaného trestného činu. Dále konkrétních skutečností, z nichž se dovozují důvody vazby, popřípadě zvláštní podmínky pro existenci či další trvání vazby (§ 68 odst. 3,4 nebo § 72a odst. 3 trestního řádu). Vymezeny musí být rovněž důvody pro které nelze vazbu nahradit jiným opatřením, neboť vždy je nutno aplikovat vazbu jen pokud nelze účelu dosáhnout jinak – hovoříme o subsidiárním užití vazby.
V této souvislosti je také vhodné zmínit, že obviněný nemusí být vzat do vazby vždy, když budou splněny všechny zákonné podmínky. Rozhodnutí záleží v konečném důsledku na volním uvážení soudu.
Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která zásadně nemá odkladný účinek.
Seznam Vězeňských zařízení včetně informací a kontaktních údajů najdete na stránkách Vězeňské služby České republiky.
Délka trvání vazby
Vzhledem k tomu, jak velký zásah do práv obviněného vazba představuje, tak zákon stanoví nejvyšší přípustnou délku trván vazby. Ta se liší dle toho, pro jaký trestný čin je obviněný stíhán – zda se jedná o přečin, zločin, zvlášť závažný zločin či zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
Co se těmito pojmy rozumí je stanoveno v § 14 trestního zákoníku. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny a zvlášť závažným zločinem jsou úmyslné trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
A jakou tedy trestní řád stanoví nejvyšší přípustnou délku trvání vazby v jednotlivých případech?
- jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
- dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
- tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
- čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
Uplatní se zde pravidlo, dle kterého má 1/3 nejvyšší přípustné délky připadnout na přípravné řízení a 2/3 na řízení před soudem. Od tohoto se nelze odchýlit, takže pokud budou hranic překročeny, musí být obviněný ihned propuštěn.
Celková doba trvání vazby se počítá od zadržení (zatčení) nebo ode dne, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Do této doby je potřeba započítat veškerá omezení osobní svobody obviněného v průběhu řízení v téže věci
Závěr
Vazba je velmi důležitým nástrojem trestního práva, k jejíž aplikaci musí orgány činné v trestním řízení vždy přistupovat s rozvahou za důsledného dodržení zákonných podmínek. Jestliže zákonný postup nebude ze stran orgánů veřejné moci dodržen, může to vést k okamžitému propuštění obviněného.
