Máte obavy z nekonečných rodinných sporů o majetek po blízkém? Řešíte právě pozůstalost a nevíte, jak se férově domluvit s ostatními dědici? Právě od toho existuje dohoda dědiců. V tomto článku najdete srozumitelné odpovědi na své otázky. Dále se dozvíte, co dohoda dědiců znamená, jak probíhá v rámci pozůstalostního řízení (i pokud existuje závěť) a jaké výhody Vám může přinést. Naše advokátní kancelář se navíc touto problematikou běžně zabývá a může Vám pomoci celým procesem hladce provést.
Co je to dohoda dědiců?
Dohoda dědiců je vlastně společná domluva všech dědiců o tom, jak si rozdělí zděděný majetek. Jednoduše řečeno, jde o právně uznaný postup, kdy se všichni oprávnění dědicové shodnou na rozdělení pozůstalosti podle svého přání. Může se jí říkat také dohoda o rozdělení pozůstalosti. Podle občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) mohou dědicové takovou dohodu uzavřít v zásadě libovolně, pokud zůstavitel (zemřelý) nezanechal závěť s jiným pokynem. To znamená, že když neexistuje závěť, mohou se dědicové dohodnout na rozdělení dědictví jakkoli jim to vyhovuje. Pokud však závěť je a výslovně určuje, kdo co zdědí, musí se vůle zůstavitele respektovat. (Výjimkou je situace, kdy závěť některé věci neřeší nebo sama připouští dohodu dědiců – pak se lze dohodnout alespoň ohledně té části majetku.) Dohoda dědiců vždy vyžaduje souhlas všech zúčastněných dědiců. Samozřejmě nikdo nemůže ostatním dohodu vnutit, ale jak uvidíme níže, společný postup se obvykle vyplatí všem stranám.
Dohoda dědiců v pozůstalostním řízení
Celý proces dědictví (pozůstalostní řízení) vede notář jako soudní komisař. Dohoda dědiců se tedy uzavírá přímo v rámci tohoto řízení před notářem. Poté notář jako soudní komisař dohodu sepíše. Dědicové proto už nemusejí sami sepisovat žádnou složitou smlouvu – stačí, že se na obsahu dohody shodnou a sdělí to notáři. Notář vše potřebné zaznamená. Výsledkem pak bývá usnesení o dědictví, ve kterém notář jako soudní komisař potvrdí rozdělení pozůstalosti podle dohody.
Dědicové mohou uzavřít dohodu dědiců, ať už se dědí ze zákona (podle dědických podílů) nebo na základě závěti. Je však důležité, aby dohoda neodporovala poslední vůli zůstavitele. Například pokud zůstavitel v závěti přesně určil rozdělení majetku, nemohou dědici platnost takové závěti dohodou ignorovat. Pokud ale závěť například stanoví jen podíly (procenta) nebo nezahrnuje všechen majetek, mohou se dědicové domluvit, kdo přesně co získá, přičemž všichni stále dostanou minimálně to, co jim náleží. Notář dohodu posuzuje a schválí ji pouze tehdy, pokud s ní souhlasí všichni dědicové a zároveň nepoškozuje něčí zákonná práva. Je-li mezi dědici nezletilé dítě, dohlíží se ještě pečlivěji na to, aby dohoda byla v jeho zájmu.
Výhody dohody dědiců
Proč se snažit o dohodu dědiců? Především proto, že dohoda dědiců umožní klidné a rychlé vyřízení dědictví bez zbytečných sporů. Místo zdlouhavého handrkování každý ví, na čem je, a může se do budoucna zařídit. Dohoda také nabízí flexibilní rozdělení majetku – dědicové si sami určí, kdo získá kterou věc, nemovitost či finanční obnos. Nemusí se držet původních zákonných podílů do nejmenšího detailu, pokud všichni souhlasí s jiným uspořádáním.
Představme si například, že pozůstalost zahrnuje rodinný dům a tři sourozence mají každý nárok na třetinu. Bez dohody dědiců by všichni tři automaticky zdědili každý ideální třetinový podíl domu, stali by se nedobrovolně spoluvlastníky. Taková situace často vede k problémům – nikdo nemůže s domem nakládat samostatně a můžou nastat neshody (co s nemovitostí dál, kdo v ní bude bydlet, zda ji prodat apod.). Naopak, dohoda umožní, aby se sourozenci domluvili například takto: nejstarší bratr si nechá dům celý a vyplatí zbylé dva sourozence dohodnutou částkou. Sestrám tak připadne místo podílu v domě finanční náhrada. Notář tuto domluvu zapíše a posléze ji potvrdí v rozhodnutí. Výsledek? Bratr získá nemovitost do svého výlučného vlastnictví a sestry obdrží spravedlivou kompenzaci. Nakonec jsou všichni spokojeni a v rodině nevznikají zbytečné třenice. Přitom se tak předejde i nákladům, které by jinak mohly vzniknout později při složitém vypořádání spoluvlastnictví.
Z naší praxe víme, že dobře sjednaná dohoda dědiců často ušetří čas, peníze i nervy. Díky ní může dědické řízení skončit na první nebo druhé schůzce u notáře, místo aby se táhlo měsíce kvůli sporům. Navíc co si dědicové ujednají sami, to obvykle všichni respektují. Dohoda tak posiluje pocit spravedlnosti.
Když se dědicové nedomluví
Bohužel někdy shoda mezi dědici není možná. Co nastane, pokud se dohoda dědiců nezrodí? V takovém případě rozhodne notář (resp. soud) o rozdělení dědictví podle zákona. Každý dědic tedy dostane svůj zákonný podíl. Ovšem často to znamená, že více dědiců získá podílově každou jednotlivou věc. Jak již bylo zmíněno výše, může to vést k nechtěnému spoluvlastnictví – například sourozenci zdědí společně byt, přestože jej chtěl třeba jeden z nich ponechat v rodině, a druhý raději prodat. Pokud navíc mezi dědici panuje nevraživost, hrozí, že se po formalitách dědictví budou stejně dál soudit (třeba právě o vypořádání spoluvlastnictví nebo o náhrady). Celkově vzato, takový scénář bez dohody dědiců je psychicky i finančně vyčerpávající.
Obecně platí, že rozdělení pozůstalosti soudem namísto dohody dědiců bývá vždy méně přizpůsobivé potřebám rodiny. Zákon zkrátka rozdělí majetek „tabulkově“, aniž by zohlednil individuální přání dědiců. Dodejme také, že dohodu nelze použít k obcházení zákona. Například pokud má pozůstalost velké dluhy, nemůže se jeden z dědiců „dohodnout“, že nebude nic dědit, jen aby se vyhnul odpovědnosti za dluhy. V takové situaci přichází do úvahy spíše Odmítnutí dědictví (formální zřeknutí se nároku) nebo tzv. výhrada soupisu. Dohoda dědiců neslouží k tomu, aby někdo unikl před věřiteli, ale k tomu, aby se dědicové vypořádali mezi sebou.
Je také dobré mít na paměti, že když už dohoda jednou proběhne a soud ji potvrdí, je závazná. Dodatečně ji měnit nelze, ledaže by se objevily zcela nové okolnosti (např. nově nalezený majetek a dodatečné řízení o dědictví). Proto je na místě si vše dobře rozmyslet a případně se poradit s odborníky.
