Zástavní právo patří v současnosti mezi jeden z nejvíce využívaných právních institutů. Nalézá široké uplatnění v rámci bankovnictví, ale taktéž například při exekučním řízení. Zástavní právo je upraveno v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) v ustanovení § 1309 a násl.
Pojem zástavní právo
Podstata zástavního práva spočívá v zajištění dluhů a jeho příslušenství. Tudíž v případě, že se dlužník dostane s plněním svého dluhu do prodlení, to znamená, že dluh neuhradí řádně a včas, je věřitel oprávněn se uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše. Jestliže není výše ujednána, může se věřitel uspokojit do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.
Pokud má mít zástavní právo účinky vůči třetím osobám, je nutné toto zapsat do rejstříku zástav či do jiného veřejného seznamu. Popřípadě musí být zástavní právo této třetí osobě známo.
Předmět zástavy
Předmět zástavy nemá významné omezení. Zástavou tak může být každá věc za jediné podmínky, a to že s ní lze obchodovat. Jedná se tedy o široké spektrum věcí. Zákon umožňuje i tzv. budoucí zástavní právo. Jedná se o situaci, kdy dlužníku vznikne vlastnické právo k zástavě teprve v budoucnu. Co se týče samotného dluhu, lze zástavním právem zajistit dluh peněžitý, nepeněžitý, podmíněný. A jak bylo výše popsáno i budoucí. Zástavním právem nemusí být rovněž zajištěn celý dluh, nýbrž jeho část, záleží především na ujednání smluvních stran.
Vznik zástavního práva
Zástavní právo vzniká na základě zástavní smlouvy. Mezi základní náležitosti této smlouvy řadíme předmět zástavy a jasné určení dluhu. Pakliže se strany nedohodnou jinak, zástavní právo zajišťuje pouze dluh a jeho příslušenství, tedy například úroky z prodlení. Jestliže má zástavní právo zajišťovat i smluvní pokutu, musí to být mezi stranami výslovně sjednáno. Písemná forma pro zástavní smlouvu je nutná pouze v případě, není-li movitá věc jakožto zástava přímo odevzdána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, která zástavu bude pro věřitele opatrovat.
Občanský zákoník v ustanovení § 1314 upravuje konkrétní případy, kdy je vyžadována zástavní smlouva formou veřejné listiny. Jedná se o případy, kdy zástavou má být závod či jiná věc hromadná. Jinou věcí hromadnou je soubor jednotlivých věcí, které náleží téže osobě a jsou považovány za jeden předmět nesoucí jako takový společné označení. Typickým příkladem hromadné věci je soubor několika pohledávek, sbírka známek, celý sklad zboží apod. V případě movitých věcí je vyžadována zástavní smlouva formou veřejné listiny v případě, že předmětné zástavní právo k této movité věci má vzniknout přímo zápisem do rejstříku zástav. Naopak v případě zástavy nemovité věci musí být zástavní smlouva formou veřejné listiny v případě, že tato věc nepodléhá zápisu do veřejného seznamu. Obecně pak platí, že zástavní právo u věci, která je zapsána ve veřejném seznamu, zásadně vzniká zápisem v tomto seznamu, pokud jiný právní předpisy nestanoví jinak.
Výkon zástavního práva
Platí, že jakmile je dluh splatný, může se věřitel uspokojit na zástavě ujednaným způsobem. Toto ujednání musí být v písemné formě. Jinak občanský zákoník ve svém ustanovení § 1359 ukládá další způsoby uspokojení. A to prostřednictvím z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.
Nejlepším způsobem zástavy se tak jeví ponechání konkrétní peněžní částky zástavnímu věřiteli k zajištění dluhu. Věřiteli totiž v takovém případě nevznikají další náklady, které by běžně musel vynaložit při snaze o zpeněžení zástavy například ve veřejné dražbě. Dle občanského zákoníku má věřitel právo na náhradu nutných nákladů při výkonu zástavního práva. Ovšem tyto náklady nemusí být pokryty například výtěžkem z dražby a věřitel by tak musel uplatnit své právo na náhradu přímo vůči osobě zástavce, který věřiteli předal věc sloužící k zajištění určitého dluhu. Zástavcem může být jak fyzická osoba, tak i právnická osoba. Přitom není podmínkou, aby zástavce byl současně vlastníkem věci jakožto zástavy. Ovšem je potřeba v takových případech souhlas vlastníka.
Oznámení výkonu zástavního práva
Jestliže se dlužník dostane skutečně s plněním svého dluhu do prodlení a věřitel se chce uspokojit na zástavě, musí započetí výkonu zástavního práva oznámit dlužníkovi v souladu s ustanovení § 1362 a násl. občanského zákoníku. V oznámení je třeba uvést, jakým způsobem se chce ze zástavy uspokojit. Pokud se jedná o zástavní právo, které je uvedeno v rejstříku zástav nebo jiném veřejném seznamu, typicky katastr nemovitostí v případě zástavy nemovité věci, musí věřitel zajistit zápis o započetí výkonu svého práva rovněž v tomto rejstříku či seznamu. Po oznámení učiněném věřitelem dlužníkovi, že se hodlá uspokojit na zástavě, nesmí dlužník bez souhlasu věřitele předmět zástavy zcizit. Zákaz se týká například převodu vlastnického práva k nemovité věci jakožto zástavy od dlužníka na třetí osobu.
Zpeněžení předmětu zástavy
Zástavní věřitel má právo zpeněžit svou zástavu nejdříve po uplynutí 30 dnů od oznámení o započetí výkonu zástavního práva dlužníkovi. K případným ujednáním mezi zástavním věřitelem a dlužníkem o kratší lhůtě než 30 dnů se nepřihlíží. V případě věcí zapsaných v rejstříku zástav a jiných seznamech běží lhůta 30 dnů až ode dne zápisu do předmětného veřejného seznamu o výkonu zástavního práva. Jestliže může věřitel na základě dohody s dlužníkem zpeněžit svou zástavu i jinak než ve veřejné dražbě, platí zásada prodeje s odbornou péčí. Věřitel tak musí jednat nejen s ohledem na své zájmy. Ale rovněž na zájmy dlužníka. Tedy především prodat zástavu za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle na trhu prodat. Při stanovení obvyklé ceny se také zohledňují okolnosti jako místo a čas prodeje.
V případě nemovitých věcí se mnohdy věřitel setká s tím, že zástavním právem k této věci neoplývá pouze on sám, ale i další zástavní věřitelé. V takových případech se pak stanoví pořadí uspokojení věřitelů podle doby vzniku zástavního práva a u nemovitých věcí je rozhodný právě den pohání návrhu na provedení zápisu tohoto práva. Jednotliví věřitelé se pak na zástavě uspokojují postupně dle stanoveného pořadí.
ZÁVĚR
Sjednání zástavního práva v případě, kdy dochází například k zapůjčení finančních prostředků, je zajisté velice dobrým krokem. Každá mince však má dvě strany a je vhodné se vždy obrátit na odborníka, který Vám poradí, jak postupovat, aby byl zmíněný institut využit v maximální možné šíři.
Proto neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.