Dle statistického výzkumu žije v České republice 83 000 osob bez domova a dalším osobám ztráta bydlení hrozí. Není divu, když Česká republika má 4. nejvyšší náklady na vlastní bydlení v poměru k příjmům v EU. Nájemné se zvyšuje 2x rychleji, než rostou mzdy. Problém bezdomovectví je řešen v projektu Sociální bydlení. V tomto článku se zaměříme právě na tento projekt, který tyto osoby mohou využít včetně úspěšnosti tohoto projektu.
Sociální bydlení v praxi
Sociální bydlení je bydlení poskytované osobám v sociálních bytech. Pokud se týká sociálního bytu je to standardně zkolaudovaný byt, který se nachází mimo sociálně vyloučené oblasti. Je především určeno pro osoby žijící na ulici nebo v noclehárnách, v ubytovnách, azylových domech. Dále pro osoby žijící po přechodnou dobu u přátel nebo osoby žijící v neobyvatelných bytech. V neposlední řadě je poskytováno osobám, jež vynakládají na bydlení více než 40% disponibilních příjmů a nejsou schopni svoji situaci s nevyhovujícím bydlením sami řešit.
Sociální bydlení je poskytováno ve dvou formách. První z forem je bydlení především, které cílí na lidi bez domova. Tyto osoby mají často špatný zdravotní stav, jsou závislí na alkoholu a žijí v absolutní chudobě. Proto je primárním účelem poskytnout těmto osobám slušné bydlení, tak aby mohli řešit svoji životní situaci pod vedením zkušených sociálních pracovníků komplexním způsobem. Pojímá bezdomovectví jako určitý stav, který je možno lehce změnit. Tato forma je uplatňována v ČR.
Sociální bydlení a jeho podpora
Ministerstvo práce a sociálních věcí vyčlenilo v Operačním programu Zaměstnanost (OPZ) na podporu konceptu Bydlení celkem 150 milionů korun. Nejúspěšnější v tomto programu je město Brno, které za svůj program Rapid Re – housing získalo i mezinárodní ocenění a je inspirací pro ostatní města. V roce 2016 zde žilo celkem 426 rodin v soukromých ubytovnách nebo azylových centrech. Tento projekt nabídnul ubytování v sociálních bytech celkem 50 rodinám v Brně.
Dle následného výzkumu 78% z těchto rodin dokázalo prodloužit nájemní smlouvu bez dlužného nájemného. Zlepšil se taktéž zdravotní stav členů rodiny, tím se snížily i náklady vynakládané na zdravotní péči. Dětem v těch to rodinách se zlepšil školní průměr a dle pedagogů se zlepšilo i jejich chování a psychický stav. Rozptýlily se i počáteční obavy osob žijících v bezprostřední blízkosti sociálním bytům, že v domě bude nadměrný hluk, zápach a nepořádek na chodbách. Celkem bylo za testovaný rok zaznamenáno jen 8 oprávněných stížností. Žádná z těchto stížností nebyla takového rázu, že by s rodinou musela být rozvázána nájemní smlouva.
Důležitým faktorem úspěšnosti těchto projektů (Sociální bydlení a jiné) je vysoká míra individuálního přístupu k jednotlivým uživatelům tohoto bydlení. Výše nájemného by měla zohledňovat finanční a materiální situaci nájemce. Délka nájemní smlouvy je také rozlišná. Dle výzkumu v případě poskytnutí na dva roky jsou jak jednotlivci, tak i rodiny schopny svou situaci stabilizovat natolik, že se již nevrací na ulici.
Závěr
V případě zájmu o více informací se můžete podívat na stránky Sociálního bydlení zpravované Ministerstvem práce a sociálních věcí.
