Rozhrada je institutem, který občanský zákoník vrátil do české právní úpravy. Rozhrada je zařízení procházející hranicí, jež se nachází částečně na obou sousedících pozemcích. Hranice mezi sousedními pozemky tak mohou představovat ploty, zdi, meze strouhy či jiné podobné rozhrady, které jsou pro sousední pozemky společné. Jedná se však o tzv. vyvratitelnou právní domněnku. Ve většině případů je přesvědčivě zjistitelné, na kterém ze sousedících pozemků rozhrada stojí a podle toho se stává součástí jednoho konkrétního pozemku.
Rozhrady jsou upraveny v ustanovení § 1024 až 1028 občanského zákoníku.
Právní úprava rozhrad primárně slouží k eliminaci případných budoucích sporů vlastníků sousedících pozemků o to, kdo má povinnost plot či jinou rozhradu udržovat v dobrém stavu. Pokud tedy rozhrada není jakožto součást jednoho z pozemků ve vlastnictví konkrétního souseda, mají oba sousedé povinnost spravovat rozhradu společně. Výjimku pak nalezneme i v případě dvojitých rozhrad, kde si každý z vlastníků udržuje a vynakládá náklady na svůj plot. To platí i u rozhrady, kde je její vlastnictví rozděleno.
Dělení rozhrad a povinnosti vyplývající z rozhrad
Rozhrady dělíme podle toho, zda jsou přírodního původu nebo se jedná o rozhradu uměle vytvořenou na přirozené a umělé.
Občanský zákoník pak stanovuje další úpravu užívání a spravování rozhrad. Například společnou zeď mezi pozemky může užívat každý na své straně až do poloviny její tloušťky. Každý ze sousedů si v ní může zřídit výklenky tam, kde na druhé straně zdi nejsou. Avšak jakékoli úpravy společné zdi nemohou být takového rázu, aby zeď ohrozily nebo sousedovi překážely v užívání jeho části.
A jak je to s povinností postavit například rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu? Takovou povinnost vlastník v zásadě nemá, musí však rozhradu udržovat v dobrém stavu, pokud hrozí sousedovi škoda v důsledku jejího poškození. Každý soused může požadovat opravu nebo obnovení rozhrady v případě, kdy narušením rozhrady současně hrozí, že hranice mezi pozemky se stane neznatelnou.
Avšak obecně stanovenou povinnost oplotit pozemek v občanském zákoníku nenalezneme. Soud ale může na návrh souseda uložit vlastníkovi pozemku oplotit svůj pozemek, ať už celý nebo jeho část. Předmětnou povinnost soud stanoví po zjištění stanoviska stavebního úřadu, a pokud je to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva. Zároveň soud posuzuje, zda oplocení nebrání účelnému užívání dalších pozemků.
Soudní stanovení hranice mezi pozemky rozhradou
Může nastat i situace, kdy hranice mezi sousedícími pozemky bude objektivně neznatelná či pochybná. V takovém případě se každý ze sousedů může obrátit na soud, aby hranici mezi pozemky určil. Soud hranici určí primárně podle poslední pokojné držby. Jestliže jí nelze tímto způsobem zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení. Nutno upozornit, že se jedná ryze o případy, kdy se objektivně neví, kudy hranice mezi pozemky vede. Pokud mezi sousedy vznikl spor o průběh hranice, například každý z nich tvrdí, že hranice mezi pozemky vede jinudy, jedná se o zvláštní případ žaloby o určení vlastnického práva.
Cizí movitá věc, zvíře, roj včel na pozemku
Problematiku cizích movitých věcí, zvířete nebo roje včel na pozemku upravuje občanský zákoník. Ve svých ustanoveních stanovuje pravidla pro kolizi vlastnických práv vlastníka movité věci, zvířete či roje včel vůči právům vlastníka pozemku.
Cizí movitá věc na pozemku
Jestliže se ocitne na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe. V opačném případě mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Občanský zákoník tak ukládá vlastníku, na jehož nemovitosti se ocitne cizí movitá věc, aby tuto věc vydal jejímu vlastníku, resp. tomu, kdo ji měl u sebe. Nesplní-li vlastník pozemku svou povinnost, je nucen strpět zásah do svého vlastnického práva ve formě vstupu cizí osoby na jeho pozemek. Pokud vlastník pozemku dobrovolně odmítne dostát těmto výše stanoveným povinnostem, může být žalován na vydání věci.
Cizí zvíře na pozemku
Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel. Nebude-li vlastník věci svou věc stíhat, mohou nastoupit účinky přivlastnění či opuštění občanského zákoníku. Jako chované zvíře označuje důvodová zpráva k občanskému zákoníku zvíře domácí, anebo sice divoké, ale zajaté nebo zkrocené.
Roj včel
Specifickou úpravu občanský zákoník stanovuje u roje včel. Roj je uskupení včel. Včely nelze (zpravidla) na rozdíl od zvířete běžně individuálně odlišit. Z tohoto důvodu se proto uplatní speciální pravidla. Pokud vletí roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.
Roj včel je taktéž předmětem vlastnictví. Vlastník roje může stíhat svůj roj a odnést jej z cizího pozemku. Jedinou výjimkou je výše zmíněná situace, kdy roj včel vletí do cizího obsazeného úlu. V takovém případě se vlastník úlu stane vlastníkem roje, aniž je povinen k náhradě, neboť individualizace původního roje jako rozhodné kritérium pro určení vlastníka již není možná.
Podobně jako v případě cizí movité věci či zvířete na pozemku, může být obtěžování nad míru přiměřenou poměrům včelami taktéž imisemi.
Škoda způsobená cizí movitou věcí, zvířetem, rojem včel na pozemku
Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle výše uvedeného na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu. Zde je nutno rozlišovat škodu způsobenou věcí, kdy dle občanského zákoníku zpravidla nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled. Případně nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Druhým případem občanský zákoník rozumí škodu způsobenou zvířetem či rojem včel, kdy dle občanského zákoníku nahradí škodu jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo či uprchlo.
