Přestupkové řízení představuje jeden z pilířů veřejného práva. Zajišťuje ochranu veřejného pořádku, práv jednotlivců a naplnění základních zásad spravedlnosti. Jedná se o proces, jehož cílem je řešení méně závažných deliktů. Tyto delikty nevyžadují postih prostřednictvím práva trestního. Ale stále zasahují do práv a povinností občanů, případně narušují zájmy společnosti.
Právní rámec přestupkového řízení
Právní úprava přestupkového řízení vychází především ze zákona o přestupcích. Tento zákon definuje přestupky jako protiprávní činy, které jsou výslovně označeny za přestupky, porušují či ohrožují zájmy chráněné zákonem a jsou méně závažné než trestné činy.
Procesní pravidla přestupkového řízení upravuje správní řád. Ten stanoví obecné zásady správního řízení, včetně zásady zákonnosti, proporcionality, ochrany práv účastníků řízení a práva na spravedlivý proces.
Nahlášení přestupku před zahájením přestupkového řízení
Jestliže má kdokoliv podezření či si je jist, že byl spáchán přestupek a týká se to bezprostředně takové osoby v jejím okolí, může zavolat státní či obecní policii, aby přímo na místě zasáhla. Nejčastěji půjde o situace, kdy dochází k přestupkům proti občanskému soužití (např. rušení nočního klidu, výtržnictví). V případě takového oznámení není třeba řešit žádné velké formality. Stačí oznámit toto podezření na linku příslušného policejního orgánu a popsat skutek, v němž je přestupek spatřován. Příslušný orgán již sám provede prošetření tohoto podnětu a případně se na vše podstatné informuje vlastní činností či přímo zasáhne.
Jestliže dochází dlouhodobě či opakovaně k určitému jednání, které by mohlo být protiprávní, nebo takové jednání proběhlo již v nedávné minulosti, může se oznamovatel také obrátit přímo na správní orgán, který je podle zákona pověřen daný přestupek řešit. U běžných přestupků proti veřejnému pořádku v podobě rušení nočního klidu či sousedských sporů je tímto orgánem obecní orgán obce. Jiné orgány oznamovatel zjistí v příslušných zákonech, které daný přestupek upravují.
V písemném podnětu k zahájení řízení o přestupku oznamovatel uvede všechny informace, které k danému skutku má. Jestliže má oznamovatel k dispozici jakékoliv důkazy (např. fotografie, videa, dokumenty), měl by je ke svému podnětu přiložit. Oznamovatel rovněž může definovat, o jaký přestupek se dle zákona jedná. Toto však není povinnou náležitostí podnětu ze strany oznamovatele. V rámci podnětu je vhodné požádat o informaci, jak správní orgán s podnětem dále naložil, tzn. zda zahájil přestupkové řízení či jej odložil.
Zahájení přestupkového řízení
Přestupkové řízení se zahajuje z moci úřední, a to na základě oznámení o přestupku (podnětu) nebo na základě poznatků z vlastní činnosti. Samotnému zahájení řízení může předcházet fáze vysvětlení. Toto vysvětlení slouží právě k prověření těchto oznámení a vlastních podnětů. Probíhá obdobně jako výslech a platí pro něj obdobná pravidla. Zejména je třeba mít na paměti, že osoba podávající vysvětlení může odepřít podání vysvětlení, pokud bys tím způsobila sobě či osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo přestupek. Další důležitou skutečností, kterou rozhodující správní orgán často nerespektuje, je zásada, že záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
Řízení je zahájeno okamžikem doručení oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku. Se zahájením řízení jsou spojeny důležité následky, kdy se především mění pozice podezřelého na pozici obviněného, a od okamžiku zahájení řízení začínají rovněž běžet i lhůty pro vydání rozhodnutí. Oznámení o zahájení přestupkového řízení musí obsahovat popis skutku, o němž má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci, která se však v průběhu řízení může měnit.
Ústní jednání v přestupkovém řízení
Ústní jednání o přestupku nemusí být nařízeno v každém řízení o přestupku. Přestupkový zákon vymezuje situace, kdy k nařízení ústního jednání dojde. Jedná se o:
- na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv;
- z moci úřední, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci;
- z moci úřední, je-li podezřelým mladistvý;
- na požádání poškozeného, je-li to třeba k rozhodnutí o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
Jestliže správní orgán nařídí ústní jednání, příslušný správní orgán k němu všechny účastníky řízení předvolá. Ústní jednání by mělo být konáno vždy za účasti obviněného, aby mohl náležitě uplatnit všechna svá práva, která mu právní řád přiznává. To však neplatí v případě, kdy obviněný souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti či pokud se na jednání nedostaví bez omluvy či bez náležitého důvodu. Výše uvedený postup však lze uplatnit pouze za situace, kdy byl obviněný k ústnímu jednání náležitě předvolán.
Dokazování v přestupkovém řízení
I v přestupkovém řízení je nutné prokázat vinu obviněného. K provedení důkazů lze využít všech důkazních prostředků, jež jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány v rozporu s právními předpisy. Zcela stěžejním důkazem v přestupkovém řízení je výslech obviněného. Obviněný má ovšem právo nevypovídat a k výpovědi ho nelze jakkoliv nutit. Dalšími typickými důkazy jsou listinné důkazy, důkazy ohledáním, svědeckou výpovědí nebo znaleckým posudkem. Zároveň musí správní orgán umožnit obviněnému klást otázky svědkům, případně znalcům. Je zcela nepřípustné, aby správní orgán vyslýchal svědka, aniž by o tom informoval obviněného a umožnil mu se výslechu zúčastnit a klást svědkovi případné otázky.
Příslušná právní úprava sice uvádí, že ve správním řízení jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení, nicméně v přestupkovém řízení leží důkazní břemeno plně na správním orgánu. Obviněný nemusí předkládat žádné důkazy na podporu své obhajoby. Pokud správní orgán své důkazní břemeno neunese a vinu obviněného neprokáže, nemůže rozhodnout o vině obviněného a uložit obviněnému trest.
Skončení přestupkového řízení
Nejčastějším skončením přestupkového řízení je vydání rozhodnutí o přestupku, v němž je buď vyslovena vina obviněného a zároveň je mu obvykle za jeho protiprávní chování uložen správní trest, nebo je obviněný uznán nevinným. Je nutné zdůraznit, že až do právní moci rozhodnutí o přestupku se na obviněného s ohledem na zásadu presumpce neviny hledí jako na nevinného.
Velmi často dochází i k zastavení přestupkového řízení, kdy správní orgán usnesením takto učiní za situace, kdy zejména:
- skutek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem,
- skutek nespáchal obviněný,
- spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno.
Proti rozhodnutí o přestupku v rámci přestupkového řízení se lze odvolat, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. O možnosti odvolání musí být účastník řízení správním orgánem náležitě poučen.
Závěr
Přestupkové řízení je důležitým nástrojem ochrany veřejného pořádku a právní jistoty. Přestože přestupkové řízení řeší méně závažné delikty, jeho význam nelze podceňovat, neboť má přímý dopad na životy jednotlivců i fungování celé společnosti. S ohledem na to, že i přestupkové řízení vyžaduje důkladnou znalost nejen právních předpisů, ale také schopnost porozumět individuálním okolnostem každého případu, lze doporučit již před podáním vysvětlení konzultovat takový případ s advokátem.
