Rodiče často nebydlí v jednom domě, městě, okrese a někdy ani v jednom státě. Dochází k porušení práva rodiče na péči o dítě v důsledku, že existuje a není zohledněna velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů? Ano.
Vzdálenost mezi bydlišti rodičů z pohledu ÚS
Často se vyskytují případy, kdy rodiče bydlí každý na druhém konci republiky. V takovém případě často soudy stanoví, že rodič, jenž nemá dítě v péči si bude vyzvedávat dítě v bydlišti matky a tam jej také vracet. Tedy břemeno časové a finanční leželo doposud převážně jen na nepečujícím rodiči. S tímto je však nyní již konec, a to díky shora uvedenému nálezu Ústavního soudu ČR, který vydal dne 2.9. 2020 nález sp. zn. IV. ÚS 4156/19.
Vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakožto porušení práva rodiče
Větší vzdálenost nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči. Práva zaručeného v čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy práv dítěte a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem.
V zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Při posuzování situace, kdy otec měl právo na styk se synem a značnou vzdálenost (273km) mezi bydlišti rodičů musel při převzetí a opětovném předání syna překonávat jen on sám, Ústavní soud dospěl k závěru, že by obecné soudy měly postupovat při rozvržení povinností spojených se stykem minimálně tak, aby rodič, jemuž byly děti svěřeny do péče, byl povinen předat dítě ke styku v místě bydliště druhého rodiče nebo v místě, na němž se rodiče dohodnou. Oproti tomu by druhému rodiči vznikala povinnost předat dítě po ukončení styku rodiči, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, v místě jeho bydliště.
Tak jsou negativa spojená s realizací styku rovnoměrně rozvržena mezi oba rodiče. Další výhodou takového postupu je to, že oba rodiče budou muset vynaložit na realizaci styku přibližně stejnou finanční částku. Rovněž budou muset na překonání vzdálenosti vynaložit svoji energii a čas, což u jiných řešení zohledněno není.
Závěr
Nutno přiznat, že takovéto rozhodnutí zohledňující vzdálenost mezi bydlišti rodičů již bylo potřeba. A to proto, že rozhodování soudů bylo jednostranně zásadně nevýhodné pro nepečujícího rodiče, který nejen, že má povinnost hradit měsíčně výživné odpovídající jeho příjmům, a dále potřebám a věku dítěte, ale navíc vynaložit náklady na pobyt dítěte u něj (strava, výlety, vybavení, oblečení, hygienické a drogistické potřeby). K tomu všemu ještě strávit velkou část kontaktu s dítětem převážením, které je také velice finančně nákladné.