Když pes napadne jiného psa
Škoda způsobená zvířetem má často srdceryvný příběh. Do naší kanceláře se dostavila postarší paní E. Ta se slzami v očích naší kolegyni vyprávěla, jak přišla o svého domácího miláčka, fenku yorkšírského teriéra. Neboť jí fenku zakousl jiný pes. Jakoby nestačilo, že přišla o mazlíčka, ještě se to stalo na dvoře domu ve kterém žije. A to přímo před svýma očima.
Naše kolegyně se ujala případu, neboť sama měla osobní zkušenost, s pokousáním psa psem. Avšak její případ měl oproti naší klientce paní E. šťastnější konec.
Škoda způsobená zvířetem
Občanský zákoník v ustanovení § 2933 obsahuje základní pravidlo, které určuje povinnost vlastníka zvířete nahradit způsobenou škodu. Ať už majetkovou či nemajetkovou, a to ať již bylo toto zvíře pod jeho dohledem, nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil. Stejná povinnost pak stíhá vlastníka rovněž v případě, kdy jeho zvíře uprchne. Můžeme tedy konstatovat, že zákonodárce za povinnou osobu primárně označuje vlastníka zvířete, který bude odpovídat i v případech, kdy nad zvířetem nemá faktickou kontrolu. A to bez možnosti jakékoliv liberace.
Pokud však zvíře způsobí škodu v době, kdy jej má u sebe jiná osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, odpovídá tato osoba společně a nerozdílně s vlastníkem. S ohledem na skutečnost, že zavinění povinné osoby není rozhodné a tato osoba se své odpovědnosti nemůže nijak zprostit, hovoříme o absolutní objektivní odpovědnosti.
Venčení psa nezletilým dítětem
Zde je nutno také podotknout, že pokud pes venčený nezletilým dítětem napadne jiného psa, tak v těchto případech nezletilé dítě nedopovídá za škodu psem způsobenou. Odpovídá zákonný zástupce z důvodu zanedbání náležitého dohledu dle ust. § 2921 občanského zákoníku.
Smyslem této právní úpravy je ochrana společnosti před riziky plynoucími z nevyzpytatelnosti chování zvířat. Tato ustanovení se použijí, pokud původ újmy spočívá v chování zvířete.
Privilegovaná zvířata a škoda způsobená zvířetem
Ustanovení § 2934 privileguje zákonem stanovenou kategorii zvířat tím, že dává jejích vlastníku a osobě, které bylo zvíře svěřeno, možnost zproštění se povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nebyla zanedbána potřebná pečlivost. Anebo že by škoda vznikla i při vynaložení této potřebné pečlivosti. Dle slov zákona se jedná o domácí zvířata, která slouží vlastníku k výkonu jeho povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě. Anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením.
V první řadě je tedy k uplatnění možnosti zprostit se odpovědnosti nutné, aby škoda byla způsobena domácím zvířetem. Co je považováno za zvíře domácí, však zákon již neuvádí. Avšak je možnost se podívat do důvodové zprávy, která praví že: „Domácí jsou podle soukromoprávního pojímání ta zvířata, jejichž druh žije s člověkem buď bezvýjimečně, anebo z převážné části. Existence pštrosích nebo krokodýlích farem tedy nemění nic na tom, že pštros i krokodýl je z hlediska občanského zákoníku divoké zvíře.“
Domácím zvířetem tedy můžeme rozumět psa, kočku a různý dobytek.
Kdy lze hovořit o privilegovaném zvířeti?
Musí být splněny taktéž níže uvedené podmínky, kdy zvíře slouží:
- k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě,
- jako pomocník osoby se zdravotním postižením.
Zvířata k výkonu povolání
Jedná se o taková, která jsou používána při určité soustavné činnosti. Například lovecký pes, hlídací pes, hospodářská zvířata chovaná pro suroviny.
Pomocník osoby se zdravotním postižením
Jedná se o tzv. asistenční zvířata, která usnadňují život osobám se zdravotním postižením a pomáhají jim vyrovnat se s jejich hendikepem.
Jsou-li naplněny výše uvedené předpoklady, má vlastník zvířete (popř. osoba, které bylo zvíře svěřeno) možnost zprostit se povinnosti k náhradě. A to prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nebyla zanedbána potřebná pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení takové pečlivosti. Takový pečlivý dozor zahrnuje veškerou starost o zvíře při vynaložení míry pečlivosti, kterou lze vyžadovat od průměrně obezřetného a rozvážného vlastníka.
Pro lepší představu můžeme užít příklad, a v hlavní roli bude opět útočící pes. Tento se však bude nacházet v průmyslovém objektu, kde slouží místnímu hlídači k výkonu jeho povolání. Tento pes zaútočil během směny na dívku, která šla s kamarádem okolo objektu na nedalekou zastávku tramvaje. Hlídač zapomněl zavřít bránu, pes mu utekl a pokousal do nohy kolemjdoucí bezbrannou dívku. I přesto, že se bezesporu jedná o privilegované zvíře ve smyslu § 2934, nelze takové počínání hlídače označit za vynaložení potřebné pečlivosti. Tudíž není možné uplatnit liberační důvod ke zproštění se povinnosti k náhradě újmy pokousané dívce.
Rozdíl mezi případy uvedenými v ust. § 2933 a § 2934
Zásadní rozdíl mezi těmito ustanoveními rozebranými výše spočívá v pojetí odpovědnosti. V § 2933 je odpovědností absolutní a objektivní, kdežto v § 2934 se jedná odpovědnost objektivní s možností liberace. Důvody pro tuto rozdílnost jsou, že osoby, na které dopadá § 2933, chovají zvířata jen pro potěchu či zálibu a tedy není důvod omezovat jejich odpovědnost či jinak zvýhodňovat jejich postavení. Naproti tomu § 2934 míří na situace, kdy jsou chována zvířata sloužící k vyšším užitkům. Zákonodárce tak seznal, že absolutní objektivní odpovědnost by v těchto případech byla přílišnou tvrdostí.
