Péče o dítě. Advokátní kancelář JUDr. David Pytela, MBA, LL.M. nabízí komplexní právní služby v oblasti rodinného práva.
V souvislosti s rozvodem manželství či rozchodem partnerů bývá někdy opomíjena otázka péče o dítě. Zákon přitom v otázkách péče o dítě zájmy nezletilého dítěte staví před zájmy jeho rodičů. To se projevuje například v tom, že rozvod manželství nemůže nabýt právní moci (neproběhne), dokud není vyřešena otázka výchovy a výživy nezletilého dítěte.
Co je nejlepší pro vaše děti? Rozhodnutí o péči je vždy prioritou. Pomůžeme vám:
Náš závazek: Vždy hájíme to, co je v nejlepším zájmu dětí – a zároveň vaše právo být jejich rodičem.
POZOR! Od 1. 1. 2026 platí nová právní úprava, které stanovuje velmi podstatné změny týkající se péče o dítě. Mezi nejzásadnější patří to, že:
Oba rodiče mají právo pečovat o dítě – už se nepoužívá pojem pečující rodič a stýkající se rodič, s jednou výjimkou:
Pojem styk se používá pouze v případě, kdy je jednomu z rodičů omezena nebo odebrána rodičovská odpovědnost.
VÍCE viz níže.
Soud z hlediska péče o dítě nezkoumá zájmy rodičů. Soud zkoumá, co je nejlepší pro dítě. Velmi často to, co je dle soudu nejlepší pro dítě, není nejlepší pro jednoho z rodičů, a mnohdy ani pro jednoho z nich.
Zákon stanoví, že před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. Má se za to, že dítěte je tohoto schopno od svých 12 let. Za daných okolností tedy soud musí zkoumat názor dítěte.
Jedná se o formu péče o dítě, která dává rodičům naprostou svobodu, jak budou o dítě pečovat. Vše je na domluvě a spolupráci rodičů. To je i slabou stránkou této formy péče – opakované či dlouhodobé neshody rodičů nemají jiného řešení, než soudní řízení, které vede k nové úpravě péče o dítě.
Tato forma péče je stanovována v případě, kdy se oba rodiče dohodnou (soud je povinen tuto formu péče schválit). Není přitom podmínkou, aby rodiče žili v jednom domě či bytě, nebo dokonce blízkosti.
V případě této formy péče zpravidla nebývá stanovováno výživné k tíži ani jednoho z rodičů. Může být ale stanoveno jednomu nebo i oběma rodičům navzájem. Primární je opět dohoda rodičů. V případě její absence rozhodne o výživném soud.
Je a zřejmě i bude nejrozšířenější formou péče o dítě. Jedná se o formu péče, která zachovává práva obou rodičů pečovat o dítě (vychovávat dítě) se stanovením „jízdního řádu“ – stanovením dní, kdy pečuje jeden rodič, a dní, kdy pečuje druhý rodič (příklad: Matka pečuje o dítě od pondělí lichého týdne do pondělí sudého týdne (7 dní) a naopak otec pečuje o dítě od pondělí sudého týdne do pondělí lichého týdne (7 dní), se speciální úpravou letních prázdnin a vánočních svátků).
Tato forma péče tedy spočívá v tom, že je stanoveno určité časové období, po které je dítě u každého z rodičů.
Výživné bývá stanoveno oběma rodičům navzájem nebo jen jednomu z nich. Primární je dohoda rodičů, pokud není v rozporu se zájmy dítěte. V případě její absence rozhodne o výživném soud.
Rodiče se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Narušuje-li jeden rodič bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči právo pečovat o dítě, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, jak budou rodiče o dítě pečovat.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi tam, kde jsou pro to podmínky, upřednostňuje péči obou rodičů před péčí jednoho rodiče:
Nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13 – soudy mají preferovat péči obou rodičů tam, kde jsou k tomu předpoklady
Nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13 – vzdálenost bydliště rodičů není důvodem k zamítnutí péče obou rodičů
Péče obou rodičů není o spravedlivém „rozdělení“ dítěte mezi rodiče. Jedná se o nastavení péče, které je v nejlepším zájmu dítěte.
Péče jednoho rodiče představuje případ, kdy je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z rodičů. To může nastat ve dvou případech:
Dohody rodičů. V takovém případě nepečujícímu (druhému rodiči) zbývá:
Omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. V takovém případě je ve vztahu k druhému rodiči omezeno či vyloučeno: