V České republice ke dni 12. 4. 2021 skončil přes rok trvající nouzový stav. Díky němu mohla vláda vydávat opatření, které se následně zásadním způsobem promítaly do všech stránek života lidí. Česká legislativa však na důsledky tuzemské pandemie nebyla připravena. Z toho důvodu Parlament přijal zákon č. 94/2021, zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen“ pandemický zákon“). Přijatá opatření se však v režimu pandemického zákona a nouzového stavu podstatně liší. O konkrétních odlišnostech se dozvíte více v následujícím článku.
Předchozí a současná právní úprava (opatření)
O přijetí pandemického zákona jsme vás již informovali dne 22. 4. 2021 na našich facebookových stránkách. Pandemický zákon nabyl účinnosti dne 27. 2. 2021. Jako největší výhodu platného pandemického zákona vnímáme jeho specifičnost na aktuální situaci. Je tedy schopen prostřednictvím uvedených opatření přesně reagovat na epidemiologickou situaci v tuzemsku.
Jak již bylo nastíněno v úvodu článku, do přijetí pandemického zákona vláda regulovala pandemickou situaci prostřednictvím opatření vydaných dle zákona č. 240/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a změně některých zákonů, v platném znění a také dle ústavního zákona č. 110/1998 Sb., ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, v platném znění. Ty však již z účelu těchto zákonů nemohly dostatečně adekvátně reagovat na vzniklou situaci. Předmětné zákony totiž nejsou „šité na míru“ pandemické situaci.
K nabytí platnosti a účinnosti v režimu nouzového stavu bylo třeba pouze usnesení vlády. Oproti přijímání opatření za nouzového stavu pandemický zákon poskytuje adresátům větší právní i faktické jistoty. V souladu s pandemickým zákonem může totiž mimořádné opatření vydat pouze Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice. V návaznosti na tento odstavec musí takový záměr Ministerstva zdravotnictví či krajské hygienické stanice schválit samotná vláda.
Větší informovanost veřejnosti i zákonodárců
Vítanou změnou je také větší informovanost poslanců. Podle dalších ustanovení musí totiž vláda předkládat nejméně jednou za dva týdny zprávy o učiněných opatřeních. Oproti přijímání opatření v nouzovém stavu takovou povinnost vláda neměla. Taktéž by se měla zlepšit informovanost obyvatelstva. Dle příslušných ustanovení pandemického zákona musí Ministerstvo zdravotnictví na svých internetových stránkách zveřejňovat:
a) aktuální analýzu epidemiologické situace onemocnění COVID-19, epidemiologický model, na základě kterého jsou vydávána opatření, a odhad jejího vývoje,
b) informativní přehled o míře ohrožení obyvatelstva a o opatřeních, která jsou spojena s různou mírou ohrožení,
c) statistická data o zvládání epidemie COVID-19 a o očkování obyvatelstva v otevřeném a strojově čitelném formátu a
d) informace o platných a účinných mimořádných opatřeních vydaných podle tohoto zákona nebo zákona o ochraně veřejného zdraví, je-li jejich účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku.
Každý člověk se tak může rychle a bez obtíží dozvědět například míru proočkovanosti, počet nakažených či opatření přijatá dle pandemického zákona. Nepochybně se jedná o reakci na často zmatečná opatření, které se na internetu daly jen stěží dohledat.
Účinnost opatření
V minulosti za trvání nouzového stavu platilo, že vláda mohla okamžik účinnosti vyhlášeného opatření stanovit na libovolný okamžik. Tuto situaci opět řeší pandemický zákon. Nově přijatá totiž nemohou nabýt účinnosti dříve než čtvrtý den po vyhlášení. Opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví či krajskou hygienickou stanicí mají charakter opatření obecné povahy. Ta vydaná na základě pandemického zákona taktéž podléhají opětovné kontrole vydávajícího orgánu. Nově lze přijatá opatření Ministerstva zdravotnictví napadat ve zrychleném řízení u Nejvyššího správního soudu. V tomto kontextu nelze opomenout, že ustanovení § 1 až 8 pandemického zákona pozbývají platnosti dne 28. 2. 2022.
Největší rozdíl mezi opatřeními přijatými dle pandemického zákona a na podkladě nouzového stavu vnímáme vymezením typů, která mohou být vydána. Vláda v rámci nouzového stavu mohla vydat opatření podstatně širšího charakteru záběru. Kupříkladu šlo omezit volný pohyb lidí, omezit právo shromažďovací či ukládat pracovní povinnosti. Ta ukládaná dle pandemického zákona však obyvatelstvo nepostihnou tak výrazně. Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice mohou vydávat mimořádná opatření taxativně vymezená. Nově tak mimo nouzový stav nelze omezit volný pohyb osob, nařídit zákaz nočního vycházení či nařídit pracovní povinnost.
Náhrada škody při pandemii (opatření)
Otázku náhrady škody oba režimy taktéž pojaly odlišně. Vždy platí, že stát je povinen nahradit škodu pouze za stanovených podmínek. Pandemický zákon vylučuje náhradu škody za ušlý zisk. Dřívější právní úprava hradila však i právě ušlý zisk. Bohužel pro podstatnou část podnikatelů se jedná o nezanedbatelnou položku. Stát proto aktuálně hradí pouze skutečnou škodu. Osoba žádající o náhradu škody musí prokázat, že si škodu nezpůsobila sama úmyslně a že jí nemohla předejít. Žádost se podává u Ministerstva financí ve lhůtě dvanácti měsíců od okamžiku, kdy se o škodě poškozený dozvěděl. V rámci problematiky náhrady škody jsme vás v minulosti informovali o náhradě újmy spojené s povinným očkováním. Článek je k dispozici na našich internetových stránkách zde: https://akpytela.cz/nahrada-ujmy-spojena-s-povinnym-ockovanim/.
Shrnutí
Závěrem lze shrnout, že režim přijatých opatření na základě pandemického zákona a za nouzového stavu se v mnoha ohledech podstatně liší. Dle našeho názoru však účinnost pandemického zákona zásadně zlehčila pandemickou situaci. Zlepšila se totiž informovanost veřejnosti. Lidé se také mohou s předstihem náležitě připravit na všechna opatření i uložené povinnosti a lépe využít svých práv.
PODĚLTE se o Váš NÁZOR na danou věc. Jakákoliv zpětná vazba je vítána 👍🙂
