O závěti, dědické smlouvě nebo obecně pořízení pro případ smrti jste již patrně někdy slyšeli a máte o těchto institutech alespoň částečné povědomí. Ale říkám Vám něco pojem „odkaz“ ve vztahu k dědickému právu? Jedná se o institut, který se vrátil do naší právní úpravy díky občanskému zákoníku (zákonu č. 89/2012 Sb.). V tomto článku se na tento institut blíže podíváme, abychom Vám nastínili, co to vůbec odkaz je a možnosti jeho využití.
Co je to odkaz
Odkazem se rozumí zřízení pohledávky na vydání určité věci. Pro představu lze uvést typický příklad, kdy zůstavitel sepíše závěť, ve které nařídí svému dědici, aby jiné osobě (odkazovníkovi) vydala určitý předmět odkazu. Tímto předmětem může být jedna věc, několik věcí určitého druhu z dědictví, případně z vlastního majetku dědice nebo se může jednat o zřízení určitého práva. Odkazovník tak uplatňuje vůči dědici pohledávku stejně jako věřitel po dlužníkovi, ale nemá přímý podíl na samotném dědictví. Dědictví však nelze zatížit odkazy bez omezení, neboť by mohla nastat nežádoucí situace, kdy celé dědictví, které dědic nabyde, bude nakonec povinen vydat odkazovníkům. Občanský zákoník stanoví omezení, na základě kterého každému z dědiců musí zůstat z hodnoty jeho dědictví alespoň jedna čtvrtina odkazy zcela nezatížená.
Odkaz lze učinit nejen prostřednictvím závěti, ale i jiným typem pořízení pro případ smrti. Těmi jsou dědická smlouva, dovětek a za splnění určitých podmínek lze neobvykle zřídit odkaz i darováním pro případ smrti. Ze strany odkazovníka však může dojít k odmítnutí odkazu. Jestliže ale odkaz přijme, náleží v případě jednotlivé věci odkazovníkovi i veškeré plody a užitky a práva spojená s předmětem odkazu.
Kdo je odkazovník
Jak již vyplývá z definování odkazu, odkazovník je osobou, které přísluší právo z odkazu. Obecně se odkazovníkem může stát osoba, která je způsobilá dědit. Typicky se jedná o fyzickou osobu, ale odkazovníkem může být i osoba právnická, ačkoli půjde o právnickou osobu, která má teprve vzniknout. Odkazovníkem může být i skupina osob jako jsou příbuzní, sousedi, chudí apod. Ovšem u takové skupiny osob bez bližšího určení je třeba zvolit mechanismus, na základě kterého se zvolí konkrétní adresát odkazu.
Druhy odkazu
Občanský zákoník mimo jiné obsahuje i zvláštní úpravu některých druhů odkazu. Spadá sem odkaz věcí určitého druhu, odkaz určité věci, pohledávky a jiné odkazy jako odkaz dětem a příbuzným.
a) odkaz věcí určitého druhu
Věci určitého druhu jsou genericky (druhově) určené věci. Tyto věci jsou specifikovány na základě množství (například jejich objemu, obsahu). V případě odkazu se nejčastěji bude jednat o peníze. Avšak i tyto druhově určené věci je třeba při zřizování odkazu řádně specifikovat. Na druhou stranu osoba obtížená odkazem (tj. osoba, které bylo nařízeno odkázanou věc vydat odkazovníkovi) může přenechat právo volby předmětu odkazu na samotném odkazovníkovi, případně sám zůstavitel pověří jinou osobu, aby určila, kterou z několika vybraných věcí má odkazovník dostat.
Pokud by však zůstavitel odkázal věc určitého druhu, která se v pozůstalosti vůbec nenachází, není odkaz platný. Chybí-li v pozůstalosti ale jen určité množství této druhově určené věci, pak se odkazovník musí spokojit s tím, co se skutečně v pozůstalosti nacházelo. Jedná se tedy o případy, kdy odkazovaná věc určitého druhu musí být přítomna v pozůstalosti. Dále ovšem mohou nastat i situace, kdy zůstavitel neodkáže věc přímo ze svého vlastnictví a ani se tato druhově určená věc nenachází v pozůstalosti. Potom je pověřený dědic povinen tuto věc opatřit na své náklady v jakosti přiměřené osobním poměrům a potřebě odkazovníka.
b) odkaz určité věci
Na rozdíl od odkazu věcí určitého druhu se zde jedná o konkrétní (individuálně) určenou věc. Při odkazu určité věci jsou kladeny vyšší nároky na její specifikaci, aby nemohla být zaměněna s žádnou jinou věcí, byť na pohled stejnou. Příkladem předmětu takového odkazu může být například osobní auto, malovaný obraz apod. Předmětem odkazu nemůže být věc, kterou nevlastní zůstavitel, dědic ani odkazovník. Pokud však v době pořízení závěti odkazovaná již věc patřila odkazovníkovi, k odkazu se nepřihlíží. Jestliže se tato určitá věc nenachází v pozůstalosti a nelze ani jinak odkaz opatřit, odkazovník má právo na vydání ceny odkazu. To neplatí, pokud byla na odkazovníka odkázána individuálně určená věc hned několikrát. Občanský zákoník pamatuje i na situace, kdy je věc zatížena nebo zastavena, neboť v takových případech přechází tyto závady i na nabyvatele odkazu.
c) odkaz pohledávky
Předmětem odkazu samozřejmě může být i pohledávka. Jestliže se jedná o pohledávku, která náležela zůstaviteli za někým jiným, postoupí se tato pohledávka odkazovníkovi se všemi potřebnými doklady i informacemi, co je zapotřebí k uplatnění pohledávky proti samotnému dlužníkovi. Skutečnost, že byla pohledávka postoupena na jinou osobu, je třeba oznámit i dlužníku.
Zůstavitel může odkázat všechny své pohledávky. Pokud však výslovně neuvede, které konkrétní pohledávky odkazuje a omezí se pouze na termín „všechny“, nejedná se o pohledávky vyplývající z převoditelných cenných papírů, vkladních knížek nebo pohledávek váznoucích na nemovitých věcech apod.
d) jiné odkazy
Pod tzv. jiný odkaz spadá odkaz dětem a příbuzným. Účelem tohoto ustanovení je specifikace, o koho se jedná v případě, že zůstavitel myslí při odkazu na své děti nebo děti někoho jiného. V případě dětí někoho jiného se rozumí výhradně jen synové a dcery. Jedná-li se však o vlastní děti zůstavitele, občanský zákoník zde pojem děti rozšiřuje i na potomky vstupující na jejich místo.
Rozdíl mezi odkazovníkem a dědicem
Nutno zdůraznit, že odkazovník není dědicem. Odkazovník je „věřitelem“ dědice, který má právo na vydání určité konkrétní věci z pozůstalosti a tuto věc vymáhá po dědici mimo pozůstalostní řízení. Odkazovník tak není účastníkem pozůstalostního řízení po zemřelém narozdíl od dědice. Někdy může být obtížné rozlišit, zda zůstavitel měl v úmyslu osobu ustanovit svým dědicem nebo odkazovníkem, protože se mnohdy v závěti setkáme s konstrukcí jako „veškerý svůj majetek odkazuji …“, ačkoli tím zůstavitel myslel dědice. Jenže právě toto rozlišení je velmi zásadní. Hlavní důsledek rozlišování mezi dědicem a odkazovníkem tkví v odpovědnosti za dluhy zůstavitele. Dědic přebírá po zůstaviteli nejen majetek, ale zároveň i dluhy, kdežto odkazovníka se dluhy zůstavitele nijak nedotknou.
Pododkaz
Je možné, že zůstavitel zřídí i tzv. pododkaz. V takovém případě splnění dalšího odkazu přikáže samotnému odkazovníkovi. Odkazovník se z této povinnosti nemůže vyvázat, ačkoli by tento další odkaz přesahoval hodnotu „jeho“ původního odkazu. Pododkazovníkovi vzniká právo požadovat plnění nikoli po dědici, nýbrž po odkazovníkovi.
ZÁVĚR
Odkaz je dalším z institutů dědického práva. Do české právní úpravy se navrátil díky zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Odkaz oplývá určitými výhodami od dědického práva, kdy po zůstaviteli nepřebírá dluhy. Na druhou stranu není účastníkem pozůstalostního řízení a předmět odkazu nárokuje zpravidla po konkrétním dědici. Odkázána může být věc určitého druhu, jakož i věc určitá, pohledávka nebo může být zřízen odkaz dětem a příbuzným. Zvláštním druhem odkazu je tzv. pododkaz.
Pokud si nevíte rady, jak správně sepsat závěť, dědickou dohodu nebo zřídit odkaz, aby později nedošlo k pochybnostem, neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.
Pokud byste nemohli najít notáře, který provádí dědické řízení, tak jej najdete v Seznamu notářů. Musíte už ale znát jeho jméno.
