Pracujete na pracovní poměr na dobu určitou a rádi byste přešli na pracovní poměr na dobu neurčitou? Nejste si jistí, za jakých okolností a jak se tato změna může uskutečnit? V následujícím článku najdete odpovědi na své otázky – vysvětlíme rozdíly mezi dobou určitou a neurčitou, popíšeme možnosti změny na dobu neurčitou (včetně automatické transformace podle zákona) a upozorníme na důležité právní podmínky. Dozvíte se také, na co si dát pozor a jak může naše advokátní kancelář pomoci s řešením Vašeho konkrétního případu.
Pracovní poměr na dobu určitou vs. na dobu neurčitou
Smlouvy lze uzavírat buď na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu neurčitou trvá bez předem stanoveného konce – pokračuje, dokud jej někdo platně neukončí (například výpovědí či dohodou). Oproti tomu doba určitá znamená, že smluvní strany předem omezily trvání pracovního poměru do konkrétního data či do konce určitého období nebo úkolu. Jakmile tato doba uplyne, pracovní poměr automaticky končí (není třeba dávat výpověď ani podnikat jiné kroky).
Zákoník práce dává jednoznačně přednost pracovním poměrům na neurčito. Dokonce stanoví, že není-li v pracovní smlouvě výslovně uvedena doba trvání, má se za to, že byl sjednán poměr na dobu neurčitou. Omezení délky poměru tedy vždy musí být písemně ujednáno. V praxi bývá důvodem sjednání doby určité například sezónní práce, zástup za jiného zaměstnance, projekt s omezeným trváním nebo i opatrnost zaměstnavatele (např. chce si zaměstnance nejprve “vyzkoušet” mimo zkušební dobu). Na dobu určitou však nelze řetězit pracovní smlouvy donekonečna – zákon omezuje maximální délku a počet opakování těchto poměrů (obvykle maximálně 3 roky a nejvýše dvakrát prodloužit, viz níže). Cílem právní úpravy je chránit zaměstnance před nejistotou a podporovat stabilní zaměstnání na neurčito.
Změna na dobu neurčitou: jak a kdy nastává
Může nastat situace, kdy se původně časově omezený pracovní poměr změní na poměr na neurčito. Ideální je, pokud se na pokračování pracovního vztahu dohodnou obě strany. Taková změna pak proběhne dohodou zaměstnance a zaměstnavatele (typicky formou písemného dodatku k pracovní smlouvě). Někdy ale ke změně dochází automaticky ze zákona, a to při splnění určitých podmínek, aniž by k tomu byla uzavřena nová dohoda. V českém právu existují dva hlavní způsoby, jak může k přeměně doby určité na neurčitou dojít:
- Dohodou smluvních stran – zaměstnanec a zaměstnavatel se výslovně dohodnou, že nadále chtějí spolupracovat bez časového omezení. Uzavřou proto dodatek či novou smlouvu, kde stanoví, že pracovní poměr bude nově na dobu neurčitou. Tento postup je jednoduchý a doporučovaný, pokud mají obě strany zájem na dalším pokračování. Naše advokátní kancelář tuto problematiku běžně řeší – můžeme pro Vás připravit právní rozbor či sepsání potřebného dodatku k pracovní smlouvě, aby byla změna správně ošetřena.
- Automatická změna ze zákona – zákoník práce předvídá situace, kdy se pracovní poměr změní na neurčito bez nové smlouvy, prostě tím, že nastanou stanovené okolnosti. Nejčastěji jde o případ, kdy zaměstnanec pokračuje v práci po uplynutí doby určité. Pokud k tomu dojde s vědomím zaměstnavatele, zákon transformuje původní smlouvu na dobu neurčitou. Podrobněji se tomuto scénáři budeme věnovat níže – pro zaměstnance je to velmi příznivá ochrana před nejistotou a pro zaměstnavatele naopak významné riziko, pokud situaci neohlídají.
Dohoda o změně pracovního poměru na neurčito
Nejprve několik slov k dohodě: Změnit pracovní poměr z určité doby na neurčitou lze kdykoli, pokud souhlasí obě strany. Nejčastěji se tak děje ke konci původně sjednané doby – zaměstnavatel nabídne zaměstnanci pokračování spolupráce na neurčito a sepíše se dodatek k pracovní smlouvě. Někdy o změnu může požádat i zaměstnanec, pokud chce získat větší jistotu. Dohodu vždy doporučujeme provést písemně, aby byla jednoznačná. Tímto dodatkem se fakticky zruší konec pracovního poměru ke sjednanému datu a vztah pak běží dál bez časového omezení.
Výhodou dohody je, že obě strany mají jasno a mohou si předem upravit případné další podmínky (např. navýšení platu při „přechodu“ na neurčito apod.). Dohodnutá změna je právně jednoduchá a bez komplikací. Pokud tedy víte, že chcete spolupracovat dlouhodobě, je to nejsnazší cesta. Naše kancelář Vám ráda poskytne právní konzultaci ohledně postupu nebo zastřeší celé jednání – zajistíme, aby dohoda o změně smlouvy byla platná, srozumitelná a chránila Vaše zájmy.
Pokračování po době určité – automatická změna na neurčito
Co se stane, pokud doba určitá uplyne, ale zaměstnanec dál zůstane v práci? V takovém případě může dojít k automatické změně na neurčito. § 65 odst. 2 zákoníku práce přímo říká: „Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.“ Jinými slovy, jestliže po datu, kdy měla smlouva na dobu určitou skončit, zaměstnanec nadále pracuje a zaměstnavatel to ví a nebrání tomu, pracovní poměr se ze zákona mění na neurčitý.
Tato zákonná transformace chrání zaměstnance – nemůže se stát, že by pracoval „nad rámec“ původní smlouvy bez jistoty, zda má stále zaměstnání. Pro zaměstnavatele to naopak znamená, že pokud si nepohlídá odchod zaměstnance včas, vznikne mu trvalý závazek, jako by od počátku uzavřel smlouvu na neurčito.
S vědomím zaměstnavatele
Klíčovou podmínkou je „s vědomím zaměstnavatele“. Co to v praxi znamená? Podle příručky Ministerstva práce a sociálních věcí jde o jakýsi tichý souhlas zaměstnavatele – stačí, že zaměstnavatel neprojeví nesouhlas s pokračováním práce. Nemusí výslovně říct „ano, pracujte dál“; důležité je, že strpí výkon práce po skončení doby určité. Například když nadřízený zaměstnance ví, že dotyčný dál chodí do práce po uplynutí smlouvy, a nezakáže mu to ani ho nepošle domů, naplňuje se tím ono “vědomí” zaměstnavatele. V takové situaci pak zákon presumuje, že pracovní poměr pokračuje bez omezení délky.
Příklad: Pan Novák měl smlouvu na dobu určitou do 30. září. Od 1. října dál docházel do zaměstnání a plnil své úkoly jako obvykle. Jeho nadřízený o tom věděl – rozvrhl mu práci a neřekl mu, aby odešel. Tím pádem pan Novák pracoval s vědomím zaměstnavatele. Jeho pracovní poměr se automaticky změnil na neurčito, přestože nová smlouva nebyla podepsána. Kdyby si to zaměstnavatel rozmyslel a 5. října panu Novákovi oznámil “váš poměr skončil k 30. září, už nechoďte”, bylo by už pozdě – právně vzato už běží trvalý pracovní poměr a zaměstnavatel by musel pana Nováka standardně propustit (např. výpovědí s odpovídající lhůtou a případně odstupným).
Písemné upozornění
Výše uvedené samozřejmě neznamená, že by zaměstnanec musel po uplynutí doby určité pokračovat v práci. Pokud jedna ze stran nemá zájem spolupráci prodloužit, pracovní poměr skončí uplynutím sjednané doby a tím to hasne. Automatická změna na neurčito nastane jen tehdy, když zaměstnanec fakticky dál pracuje a zaměstnavatel tomu nebrání. Z hlediska prevence by měl zaměstnavatel před koncem smlouvy jasně sdělit, zda má či nemá zájem na pokračování. Doporučuje se písemně upozornit zaměstnance na blížící se konec smlouvy a případně mu zakázat výkon práce po daném datu, pokud nechcete, aby se poměr prodlužoval. Zaměstnanec zase nemusí o změnu stát – není nucen po uplynutí sjednané doby zůstat. Když nebude po skončení smlouvy dál chodit do práce, poměr jednoduše skončí.
Když nastanou spory nebo nejasnosti
V reálném životě mohou nastat situace, kdy zaměstnavatel a zaměstnanec nesouhlasí v tom, zda se poměr změnil na neurčito. Typicky zaměstnavatel tvrdí, že pracovní poměr na dobu určitou skončil, zatímco zaměstnanec namítá, že pokračoval v práci s vědomím nadřízeného, a tudíž má nárok dál pracovat na neurčito. Takový spor pak často končí na pracovišti soudu. Důkazně se zkoumá, jestli zaměstnavatel o pokračování věděl – mohou posloužit e-maily, docházkové systémy, svědectví kolegů apod. Rovněž se hodnotí, zda zaměstnanec skutečně konal práci jako obvykle, nebo se třeba jen zdržel na pracovišti.
Například judikatura řešila případ vysokoškolského učitele, který po uplynutí doby dál zkoušel studenty s vědomím vedoucí katedry. Odvolací soud vyhodnotil, že šlo o regulérní pokračování v práci a poměr se změnil na neurčito, byť zaměstnavatel následně protestoval. Nejvyšší soud však v jiném rozhodnutí upozornil, že každé jednání zaměstnance po skončení smlouvy nemusí být faktickým pokračováním práce – je třeba posuzovat dobré mravy a okolnosti konkrétního případu. Je vidět, že hranice mohou být sporné.
Důležité je, že zaměstnanec nesmí otálet s obranou svých práv. Pokud se domníváte, že Vám pracovní poměr dál trvá (byť zaměstnavatel tvrdí opak), musíte se obrátit na soud nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl původně poměr skončit. Tato lhůta je stanovena zákoníkem práce a je potřeba ji dodržet. Soud pak rozhodne, zda pracovněprávní vztah nadále trvá, či nikoli. V takové situaci se rozhodně vyplatí konzultovat případ s advokátem. Naše advokátní kancelář může provést právní analýzu Vašeho nároku, pomoci shromáždit důkazy a případně Vás zastoupit u soudu – abyste měli co nejlepší šanci na úspěch.
Pozor na limit pro opakování smluv na dobu určitou
Zvláštní problém nastává, pokud zaměstnavatel opakovaně prodlužuje nebo uzavírá další smlouvy na dobu určitou za sebou. Zákoník práce sice umožňuje navázat na skončený poměr novým poměrem na dobu určitou, ale omezuje to tzv. pravidlem „3x a dost“. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou mezi stejnými stranami nesmí přesáhnout 3 roky a takový poměr lze nejvýše dvakrát prodloužit. Teprve po více než 3leté pauze od skončení poslední smlouvy by bylo možné zase uzavřít nový poměr na dobu určitou. Existují sice výjimky (např. u jednorázových projektů nebo u agenturních zaměstnanců), ale obecně platí uvedené omezení.
Pokud by zaměstnavatel toto pravidlo porušil (např. by se pokusil o čtvrté prodloužení smlouvy v řadě), má zaměstnanec zákonnou možnost se bránit. V takovém případě může písemně oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Musí tak učinit nejpozději před uplynutím sjednané doby aktuální (protiprávně prodloužené) smlouvy. Pokud zaměstnanec toto oznámení stihne a splnil se scénář nadměrného řetězení smluv, pracovní poměr se ze zákona považuje za sjednaný na dobu neurčitou. Jestliže by zaměstnanec mlčel a žádné oznámení nepodal, poměr i tak skončí uplynutím doby – proto je aktivita zaměstnance zásadní. I tady existuje lhůta 2 měsíců pro soudní uplatnění sporu o neplatné skončení pracovního poměru. Pokud se ocitnete v takové situaci, neváhejte se obrátit na právníka. Naši zkušení odborníci Vám pomohou vyhodnotit, zda byly splněny podmínky pro změnu na neurčito, a navrhnou další postup.
Neváhejte se poradit s odborníkem
Problematika přechodu z doby určité na neurčitou může být právně složitá a každý případ je trochu jiný. Ať už jste zaměstnanec, který si není jistý svými právy, nebo zaměstnavatel hledající správné řešení, doporučujeme situaci konzultovat. Naše advokátní kancelář se pracovním právem dlouhodobě zabývá a podobné případy úspěšně řešíme. Rádi Vám poskytneme právní konzultaci, pomůžeme s přípravou veškerých dokumentů nebo Vás přímo zastoupíme v jednání se druhou stranou či před soudem. Nezávazně nás kontaktujte – společně najdeme nejlepší cestu, jak Vaši záležitost vyřešit. Včasná právní rada Vám může ušetřit spoustu starostí a pomoci dosáhnout spravedlivého výsledku.
