V předešlých článcích jsme Vám mimo jiné představovali již dvě podpůrná opatření při narušení schopnosti osoby právně jednat, a to předběžné prohlášení a nápomoc při rozhodování. Občanský zákoník obsahuje však i další opatření, čímž je tzv. zastoupení členem domácnosti upravené v ustanovení § 49 a násl. občanského zákoníku. Jedná se o jedno z mírnějších opatření zajišťující podporu osob, u kterých není nutné přistoupit k omezení svéprávnosti, ovšem duševní porucha jim brání právně jednat a nemají jiného zástupce. Na druhou stranu se jedná o intenzivnější opatření například oproti nápomoci, u níž duševní porucha působí pouze obtíže při právním jednání, kdežto v případě zastoupení členem domácnosti duševní porucha zamezuje samostatnému právnímu jednání.
Podmínky zastoupení členem domácnosti
Osobu s duševní poruchou může zastupovat primárně jeho potomek, předek, sourozenec, manžel či partner. Rovněž jej může zastoupit jiná osoba, která se zastoupeným žila alespoň tři roky ve společné domácnosti ještě před vznikem zastoupení. Taková osoba se následně stane tzv. zástupcem osoby s duševní poruchou, tj. zastoupeného. Předpokládá se zde užší vazba mezi zástupcem a zastoupeným. Typicky se toto opatření například využije, když dospělé děti žijí společně s rodičem a vlivem stáří se u rodiče projeví stařecká demence.
O zastoupení si však zástupce nemůže rozhodovat čistě „sám“ a určit se zástupcem kdykoli uzná za vhodné. Zástupce především musí dát na vědomí zastoupenému, tedy osobě s duševní poruchou, že ho bude zastupovat. Zastoupenému je potřeba srozumitelně a jasně vysvětlit povahu i následky zastoupení. Aby zastoupení vzniklo, musí s ním osoba s duševní poruchou souhlasit. Pakliže by to odmítla, zastoupení nevznikne. K odmítnutí zastoupení postačí pouhá schopnost projevit přání.
Ke vzniku zastoupení se současně vyžaduje schválení ze strany soudu. Před vydáním rozhodnutí je důležité, aby soud vynaložil dostatečné úsilí ke zjištění názoru zastoupeného. Pokud například zastoupený trpí smyslovou poruchou, soud by si měl zajistit tlumočníka, který ovládá znakovou řeč. Jestliže zjistí, že osoba s duševní poruchou si zastoupení nepřeje, zastoupení členem domácnosti nemůže vzniknout.
Rozsah zastoupení členem domácnosti
Zástupce dbá na ochranu zájmů zastoupeného, aby byla naplňována jeho práva a způsob života nebyl v rozporu se schopnostmi zastoupeného. Zástupce by měl zastoupeného vést k tomu, aby způsob života naplňoval jeho představy a přání, pokud to není zcela nerozumné rozhodnutí, jež by mohlo vést k újmě zastoupeného.
Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti s ohledem na životní poměry osoby s duševní poruchou. Náplň obvyklých záležitostí tak bude vždy individuální vzhledem k zastoupenému, typicky se však bude jednat o platby nájemného, přebírání pošty, zajištění a absolvování pravidelných lékařských prohlídek apod.
Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu, v jakém je potřeba pro obstarání jeho obvyklých záležitostí a jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného. Pro nakládání s peněžními prostředky na účtu osoby s duševní poruchou však existuje limit. Tyto prostředky může spravovat jen v rozsahu, v jakém nepřesahuje částku měsíční výše životního minima.
Zástupce například nemůže udělit souhlas k zásahu ať už do duševní, nebo tělesné integrity zastoupeného s trvalými následky. Naopak k lékařským zákrokům bez trvalých následků může udělit souhlas i sám zástupce.
Osoba s duševní poruchou může mít dokonce i více zástupců. Pro jednání však postačí alespoň jeden z nich. Dojde-li ke sporu mezi zástupci a jejich jednání si odporují, pak se nepřihlíží k projevu žádného z nich. Jestliže se zástupcům nepodaří na určité záležitosti domluvit, bude nutné v této konkrétní věci jmenovat opatrovníka. Proto, pokud má zastoupený více zástupců, pak je nejvhodnější postupem, aby v konkrétní věci jednal vždy pouze jeden ze zástupců, potažmo jednali ve vzájemné shodě.
Zánik zastoupení členem domácnosti
Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá. Zastoupený rovněž může odmítnout, aby je zástupce dále zastupovat. K tomu postačí, aby zastoupený projevil pouhé přání, zastoupený tak může učinit i ústně nebo pouhým posunkem. Ačkoli to není zákonem výslovně uloženo, je rovněž vhodné sdělit informaci o zániku zastoupení členem domácnosti soudu. To platí jak pro zánik vzdáním se ze strany zástupce, tak pro odmítnutí osobou zastoupenou.
Důvodem pro zánik zastoupení je také případ, kdy soud jmenuje zastoupenému opatrovníka. Lze předpokládat, že pokud bude opatrovník jmenován jen pro konkrétní jednání, zastoupení členem domácnosti nezanikne úplně, ale pouze v tom konkrétním rozsahu. To obdobně platí i pro uzavření smlouvy o nápomoci. Opatření nápomoc při rozhodování a zastoupení členem domácnosti může existovat paralelně vedle sebe. Ovšem v tom rozsahu, v jakém je osoba s duševní poruchou schopna jednat sama pouze za podpory třetí osoby, není potřeba a zaniká zastoupení členem domácnosti.
Závěr
Zastoupením členem domácnosti je jedním z podpůrných opatření při narušení schopnosti osoby právně jednat. V předchozích článcích jsme Vás rovněž seznámili s dalšími podpůrnými opatřeními, a to s předběžným prohlášením a nápomocí při rozhodování.
Předběžné prohlášení činí sama osoba, která v budoucnu očekává, že v důsledku duševní poruchy nebude způsobilá k právnímu jednání. Tato osoba si tak určuje a upravuje poměry „do budoucna“. V případě nápomoci o rozhodování zase duševní porucha osobě zcela neznemožňuje právní jednání, ale způsobuje obtíže. Na základě smlouvy o nápomoci tak má třetí osoba funkci podpůrce. Zastoupení členem domácnosti pokrývá situace, kdy osobě duševní porucha již zamezuje právně jednat, a proto potřebuje zástupce.
Údaje o schválení smlouvy o nápomoci, zastoupení členem domácnosti, nebo například údaje o opatrovnictví se rovněž zapisují do informačního systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel.