V právní terminologii se pojmy skladování a úschova často používají, avšak představují rozdílné právní instituty s různými právními důsledky. Mnoho klientů si tyto pojmy zaměňuje, a následně se dostávají do nepříjemných situací, v některých případech až do soudních sporů. V tomto článku se Vám pokusíme objasnit hlavní rozdíly mezi těmito dvěma pojmy a jejich významy v rámci českého právního řádu.
Úschova
Úschova je upravena v § 2402 a násl. občanského zákoníku. Jedná se o smluvní vztah, ve kterém se schovatel zavazuje převzít věc od uschovatele do úschovy za účelem jejího bezpečného uchování a následného vrácení. Tento vztah může vzniknout jak mezi fyzickými, tak právnickými osobami.
Právní povaha úschovy
Smlouva o skladování je smlouvou konsenzuální, což znamená, že vzniká dohodou stran, bez ohledu na faktické předání věci do úschovy.
Smlouva o úschově sice není pojmově bezúplatná, ale jak vyplývá z § 2406, půjde primárně o bezúplatný kontrakt. Úplatnost je proto třeba ujednat výslovně.
Strany smlouvy
Schovatel je ten, který věc, jež je předmětem úschovy, přebírá. Obsahem jeho závazku je věc převzít a opatrovat ji, a to buď osobně, anebo, je-li tak výslovně mezi stranami ujednáno, svůj závazek splní tím, že věc může dát do úschovy dalšímu schovateli. Schovatelem může být i osoba, která má úschovu jako předmět svého podnikání.
Charakteristickým znakem činnosti schovatele je, že ji činí v zájmu uschovatele. Převzetím věci do úschovy se schovatel nestává vlastníkem věci, ani mu k věci nevzniká jiné věcné právo, ale svědčí mu opět pouhá detence.
Předáním věci do úschovy tak uschovatel neztrácí k věci držbu, ale nadále ji vykonává, a to prostřednictvím schovatele. Přestože je schovatel pouhým detentorem, může uplatňovat právo na ochranu věci.
Uschovatel je ten, který odevzdává předmět úschovy schovateli. Zákon nevyžaduje, aby byl vlastníkem věci, postačí poctivý držitel či detentor.
Odevzdá-li věc do úschovy nepoctivý držitel, nemůže žádat vrácení věci po schovateli, neboť není oprávněn věc držet. Není vyloučeno, aby vlastníkem věci byl sám schovatel, např. pokud věc dočasně přenechal třetí osobě, a ta ji k němu uložila do úschovy. Vztah uschovatele k předmětu úschovy je podstatný zejména pro následnou možnost domáhat se vydání věci.
Předmět úschovy
Obecně stanoví, že předmětem smlouvy o úschově je věc, avšak blíže nespecifikuje, o jakou věc se může jednat. Je nepochybné, že může jít o věc movitou, hmotnou, nezastupitelnou.
Odpovědnost za škodu u úschovy
Uschovatel nese odpovědnost za škodu způsobenou na uschované věci, pokud neprokáže, že škoda vznikla okolnostmi, které nemohl odvrátit ani při vynaložení veškeré potřebné péče. Uschovatel je odpovědný za škodu, pokud nedodržel povinnosti péče řádného hospodáře.
Promlčení náhrady škody u úschovy
Občanský zákoník stanovuje speciální promlčecí lhůtu pro vyjmenované nároky, konkrétně jde o právo uschovatele na náhradu škody a právo schovatele na úplatu nebo na náhradu nákladů. Promlčecí lhůta činí tři měsíce a počíná běžet od vrácení a převzetí věci. Obecná úprava ohledně délky promlčecí doby se tak neuplatní.
Skladování
Skladování je upraveno v občanském zákoníku, konkrétně v § 2415 a násl. občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu, kterou se skladovatel zavazuje převzít od ukladatele věc a skladovat ji za účelem jejího uchování a následného vydání. Skladování je typickým příkladem závazkového právního vztahu, kde se jedna strana zavazuje k úschově věci a druhá strana k zaplacení odměny.
Právní povaha smlouvy o skladování
Smlouva o skladování je, stejně jako úschova, smlouvou konsenzuální.
Smlouva o skladování se od úschovy odlišuje zejména tím, že je obligatorně úplatná. Z hlediska gramatického výkladu se oba smluvní typy liší tím, že skladovatel se vedle převzetí a opatrování věci zavazuje rovněž věc uložit. Tento rozdíl nelze považovat za zásadní, neboť i v případě úschovy musí být převzatá věc někde uložena. Odlišujícím kritériem může být též účel smluv, kdy u skladování je účelem primárně uskladnění věci a u úschovy je jím všeobecné opatrování věci.
Povinnosti skladovatele
Závazek skladovatele spočívá v poskytnutí skladovacích prostor a v povinnosti opatrování věci. Druhý ze znaků spočívající v opatrování věci činí ze skladování (resp. smlouvy o skladování) tzv. smlouvu zvláštní důvěry.
Rozdíl skladování od tzv. self-storage spočívá v tom, že pronajímatel nájemci poskytuje pouze skladovací prostor (např. přepravní kontejner) k uskladnění věcí nájemce. V takovém případě však nejde o skladování, nýbrž o nájem, a to právě pro absenci povinnosti opatrování uskladněné věci.
Skladné
Skladné jako úplata za uschování a opatrování věci kryje všechny náklady skladovatele spojené s uskladněním věci. Lze jej určit ve smlouvě i v obchodních podmínkách (např. odkazem na ceník skladovatele).
Neujednají-li strany jinak, není skladovatel vedle nákladů na pojištění uskladněné věci oprávněn požadovat úhradu jiných nákladů spojených se skladováním. Úplata ve formě skladného proto zahrnuje i náklady, které skladovateli vzniknout při uskladnění nebo vyskladnění. Pro jejich úhradu nad rámec skladného je nezbytné ujednání stran, jelikož předmětné ustanovení je plně dispozitivní.
Skladovací prostory a bezpečnost
Skladovací prostory musí splňovat určité standardy, aby bylo zajištěno bezpečné skladování věcí. To zahrnuje vhodné klimatické podmínky, zabezpečení proti krádeži, požáru a dalším rizikům. Skladovatel je odpovědný za to, že prostory budou odpovídat povaze uskladněných věcí a zajistí jejich ochranu.
Předmět skladování
Předmětem skladování mohou být prakticky všechny movité věci, věci zastupitelné, nezastupitelné (individuálně určené). Může jít o kapaliny, plyny obsažené v nádobách, pevné látky, umělecké předměty, ale i odpad. Zvířata jsou taktéž předmětem skladování, avšak při plném zřeteli k zákonu o týrání zvířat.
Skladištní list
Skladištní list opravňuje k vydání uskladněné věci i tehdy, pokud smlouva, v souvislosti se kterou byl skladištní list vydán, nebyla platně uzavřena. Skladištním listem skladovatel potvrzuje přijetí věci ke skladování a opatrování a zavazuje se vydat zboží proti jeho předložení. Povinnost jeho vystavení zákon nepřikazuje, strany si jeho vydání mohou svobodně ujednat, a to i v rámci obchodních podmínek. Skladištní list nezakládá vlastnické ani jiné věcné právo ke skladované věci
Závěr
Rozlišení mezi skladováním a úschovou je klíčové pro správné pochopení právních vztahů a povinností mezi stranami. Správná aplikace těchto pojmů může významně ovlivnit odpovědnost za případné škody a další právní důsledky. V právní praxi je tedy důležité pečlivě zvažovat, zda se jedná o skladování či úschovu a jaké právní následky z toho vyplývají pro obě smluvní strany.
Proto neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.
