Pravděpodobně každý z nás se v životě dostane do situace, kdy je nucen někomu finančně vypomoci. V některých situacích máme k osobě, které půjčujeme peníze, hlubší vztah. Naopak jindy může být půjčení peněz chápáno spíše z podnikatelského hlediska. Prakticky vždy se však smlouva o půjčení peněz řídí zákonnými pravidly občanského zákoníku. Pojďme se tedy podívat na některé praktické aspekty smluv na půjčení peněz.
Smlouva na půjčení peněz a její smluvní typy
Smlouva o půjčení peněz může mít několik základních typů. Ty lze dělit následovně:
- Nepojmenovaná (tzv. inominátní smlouva)
- Smlouva o zápůjčce
- Úvěr
V praxi je nejčastější formou půjčování peněz právě druhý výše uvedený typ, tedy smlouva o zápůjčce. Běžně se také lidem může plést terminologie. Správný smluvní typ je v tomto případě smlouva o zápůjčce, nikoliv o výpůjčce. Předmětem smlouvy o zápůjčce jsou zastupitelné věci (tedy například peníze), oproti předmětem smlouvy o výpůjčce je nezastupitelná věc (tedy například auto, mobilní telefon a jiné). Každý výše uvedený jednotlivý smluvní typ s sebou přináší řadu výhod a nevýhod, které budou popsány níže.
Smlouva o zápůjčce
Na našich stránkách jsme vás již v minulosti informovali o základních náležitostech a souvislostech smlouvy o zápůjčce. Článek je k dispozici zde. Přesto je nutné některé charakteristické znaky smlouvy o zápůjčce připomenout. Zápůjčka je upravena v ustanovení § 2390 občanského zákoníku, který zní: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“
Smlouva na půjčení peněz (smlouva o zápůjčce) je tedy mezi stranami uzavřena až samotným předáním předmětu zápůjčky, zde peněz. V případě hotovosti samotným předáním, v případě bankovního převodu připsáním peněz na účet druhé strany. Jedná se o zásadní rozdíl oproti jiným smlouvám, například vůči kupní smlouvě. U smlouvy o zápůjčce je stěžejní hlavně splatnost zápůjčky, tedy okamžik, kdy musí být peníze vráceny zpět. V takovém případě platí pravidlo, že je splatnost závislá na výpovědi smlouvy. Výpovědní doba je stanovena podpůrně na šest týdnů. Nic ale nebrání oběma stranám dohodnout se na jiném termínu splatnosti.
Smlouva o úvěru a další formy
Dalším typickým smluvním typem může být úvěrová smlouva. V ustanovení § 2395 občanského zákoníku lze nalézt základní vymezení: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
Základní odlišení těchto smluv spočívá v tom, že úvěrová smlouva není účinná okamžikem předávky peněz, nýbrž účinností smlouvy. Tato skutečnost v praxi zásadně odlišuje úvěr a zápůjčku. Úvěrovaný totiž nemusí čerpat peníze od úvěrujícího hned, ale například v určitých dávkách anebo nevyčerpat zcela. Smluvní strany si mohou určit, že poskytnuté finanční prostředky budou čerpány za určitým účelem. Dalším odlišením od zápůjčky je, že úvěrovaný má povinnost hradit i úroky spojené s úvěrovanou částkou. Z toho důvodu je úvěr výhodný zejména z podnikatelského hlediska. V případě zápůjčky je totiž plně na uvážení smluvních stran, zda možnost úroků využijí a případně si je i sjednají.
Dalším typem smlouvy na půjčení peněz může být libovolná nepojmenovaná smlouva. Jedná se o smlouvu, kterou výslovně neupravuje občanský zákoník. Zde si tak mohou smluvní strany sjednat ujednání, které se svým charakterem odlišují od právní úpravy zápůjčky a úvěru. Smlouva na půjčení peněz může mít i charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.
Forma smluv
Až na spotřebitelský úvěr není u smluv na půjčení peněz nutné uzavírat smlouvu v písemné formě. Přesto je však více než žádoucí jakoukoliv uzavíranou smlouvu uzavřít v písemné formě. V případě budoucího sporu může písemná smlouva napomoci prokázat, že mezi smluvními stranami skutečně existuje závazkový vztah. Co se týče samotného procesu vymáhání vzniklých pohledávek, v minulosti jsme vás na našich stránkách o této problematice již informovali zde. Smlouvy mohou být však samozřejmě uzavřeny i v ústní formě. Jestliže se poté žalobci podaří prokázat uzavření předmětné smlouvy, postačí pouze ústní forma. To však bývá poměrně složité a náročné.
Zajištění a ochrana smlouvy na půjčení peněz
V praxi často dochází k situacím, kdy peníze z titulu libovolné smlouvy na půjčení peněz, nejsou vráceny. Zapůjčitel či osoba v obdobném postavení tak musí následně svůj nárok vymáhat soudní cestou. V takovém případě se zapůjčiteli vždy hodí mít nějaký institut, který jeho nárok zajistí či utvrdí. O zajištění dluhu si můžete přečíst zde. Může se jednat například o:
- Smluvní pokutu
- Úroky z prodlení
- Zřízení zástavního práva
- Ručení
- Zajišťovací převod práva a jiné instituty
První dva instrumenty napomohou zapůjčiteli „navýšit“ částku, kterou může od dlužníka získat. Jedná se tak o jakési sankční opatření. Naopak zástavní právo může být stěžejním zajišťovacím institutem. Jestliže dlužník svůj dluh nesplní a peníze tak věřiteli nevrátí, může se následně zapůjčitel uspokojit z ujednané zástavy. V praxi může často nastat i situace, kdy se ukáže, že je dlužník v insolvenci, případně je vůči němu vedeno exekuční řízení. Stav dlužníka si lze snadno ověřit na internetových stránkách. Z insolvenčního rejstříku je tak možno snadno zjistit, zda je dlužník v insolvenci. V případě centrální evidence exekucí je však jeho výpis již zpoplatněn.
To, jestli je dlužník v insolvenci, je možné dohledat v rámci Insolvenčního rejstříku.
Závěr smlouvy na půjčení peněz
Pokud máte v úmyslu poskytnout někomu finanční částku, s největší pravděpodobností pro obě smluvní strany bude nejvýhodnější uzavřít smlouvu o zápůjčce. V takovém případě je vhodné smlouvu uzavřít v písemné formě. Ve smlouvě si doporučujeme sjednat jak běžné úroky, tak i případné úroky z prodlení. Jako vhodnou formu zajištění nároku doporučujeme si nad rámec hlavní smlouvy sjednat smlouvu o zřízení zástavního práva, kterým bude dluh zajištěn. Tímto se tak můžete vyhnout možným komplikacím, které mohou vyvstat v rámci soudního uplatnění nároku. V prvním případě je však vždy nutné nahlédnout alespoň do insolvenčního rejstříku a zjistit, zda není dlužník v úpadku.
