Bdělým náleží právo. Jedna ze základních právních zásad, která vyjadřuje, že práva náleží těm, kdo je znají, dbají o ně a aktivně je vykonávají. V souladu s touto zásadou Vám v dnešním článku přinášíme souhrn některých práv zaměstnanců. Práv, která se vyplatí znát! Zaměříme se na některá práva souvisejících s ochranou zdraví zaměstnance při práci, odpočinkem, odměnou zaměstnance a v souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele.
Základním právním předpisem, který upravuje pracovněprávní vztahy, je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“).
Práva zaměstnance – bezpečnost a ochrana při práci
V ustanovení § 106 zákoníku práce jsou stanoveny základní práva zaměstnance, která se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec má v pracovněprávním vztahu samozřejmě právo na a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením. Tyto informace je zaměstnavatel povinen podat srozumitelně tak, aby jim zaměstnanec porozuměl. Pokud tedy půjde o informace, které se například týkají složitých technických zařízení, musí zaměstnavatel dbát o to, aby byly pochopitelné.
V důsledku toho má zaměstnanec právo odmítnout výkon práce. Konkrétně práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob. Je zde zdůrazněn požadavek důvodnosti a bezprostředního ohrožení. Nelze odmítnout výkon práce bezdůvodně.
Jestliže práce vykazuje nějaká rizika, jež není možné odstranit nebo omezit, má zaměstnanec právo na poskytnutí osobní ochranných prostředků od zaměstnavatele. A to prostředků, které zaměstnance ochrání před riziky, a které jej nesmí ohrožovat na zdraví, nesmí mu bránit při výkonu práce, a které musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Dále má zaměstnanec právo na poskytnutí mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, rovněž bezplatně.
Práva zaměstnance – odpočinek
Zaměstnanec má právo v průběhu pracovní doby na třicetiminutovou přestávku na jídlo a oddech. A to nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce. Přestávku na jídlo je možné rozdělit do kratších časových úseků. Minimálně jedna přestávka však musí být v délce 15 minut. Mladistvý zaměstnanec, jakožto osoba starší 16 a mladší 18 let, musí mít přestávku na jídlo a oddech již po 4,5 hodinách.
Tyto přestávky v práci se nezapočítávají do pracovní doby. Tudíž za ně nenáleží mzda či plat, na rozdíl od tzv. bezpečnostních přestávek. Ty však náleží jen určitým skupinám zaměstnanců podle zvláštního předpisu. Jedná se například o práce spojené ve vnuceném pracovním tempu, práce se zrakovou zátěží, při řízení motorového vozidla, řízení vozidla městské hromadné dopravy atd.
Vedle přestávek v práci rozlišujeme tzv. doby odpočinku. Což je čas určený zaměstnanci pro regeneraci a nabrání sil. Jako dobu odpočinku označuje zákoník práce právo na nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami. A taktéž na nepřetržitý odpočinek v týdnu a dny pracovního klidu.
Zaměstnanec má právo na nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin mezi koncem jedné a začátkem druhé směny. Dále má zaměstnanec právo na to, aby zaměstnavatel rozvrhnul pracovní dobu tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí být kratší než 48 hodin. Co se týče dnů pracovního klidu, tak za ty zákoník práce považuje právě dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnů a svátky. V tyto dny může zaměstnavatel práci nařídit jen výjimečně.
U dob odpočinku však existuje řada výjimek. A to zejména u neodkladných, naléhavých prací, prací v dopravě či se zvířaty, ve zdravotnictví, u prací v nepřetržitém provozu a pracích s potřebných při střežení objektů zaměstnavatele. A dalších, které z povahy věci vyžadují výkon práce, který lze jen těžko odložit či přerušit.
Práva zaměstnance – odměna
Zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda. Podle zákoníku práce má zaměstnanec právo na různé benefity související s jím odvedenou prací. Benefity, které spočívají zpravidla v příplatku či v poskytnutí náhradního volna. Na tuto odměnu má zaměstnanec nárok v případě prací přesčas, prací ve svátek, noční práce, práci ve ztíženém pracovním prostředí a práci vykonaných v sobotu a v neděli. Právo na příplatek má také vedoucí zaměstnanec.
Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku. Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí mzdové odměny, je možné též odměna v podobě náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas.
Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Jestliže zaměstnanec vykonal práci v sobotu a v neděli, svědčí mu právo na příplatek ve výši 10 % průměrného výdělku. Je možné si však sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.
V případě výkonu noční práce má zaměstnanec právo na příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku. Noční prací se rozumí práce konaná v noční době, tedy mezi 22 a 6 hodinou.
Za práci ve ztíženém pracovním prostředí se považuje práce, kdy zaměstnanec pracuje v prostředí, ve kterém je vystaven mimořádným obtížím. Obtížím vyplývajícím jednak z účinků ztěžujících vlivů, jednak z opatření směřujících ke snížení nebo odstranění těchto účinků. Např. určitým chemickým látkám, prachu, hluku, radiační činnosti a dalším vlivům dle § ustanovení 5 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Za takovou práci má zaměstnanec právo na příplatek nejméně 10 % ze základní sazby minimální mzdy.
Práva zaměstnance – překážky v práci na straně zaměstnavatele
O překážky v práci na straně zaměstnavatele hovoříme tehdy, došlo-li k prostoji nebo došlo-li k přerušení práce v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů či živelných událostí. Prostojem rozumíme situaci, kdy zaměstnanec nemůže konat práci pro závadu na strojím zařízení (kterou nezpůsobil sám zaměstnanec), pro přerušení dodávky surovin nebo pohonné sily (např. energie, plynu) či závadu způsobenou chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami. Jelikož se jedná o důvody, pro něž nemůže zaměstnanec konat práci bez jeho zavinění, má nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku, i když ve skutečnosti nepracuje.
Jestliže se jedná o druhý případ, kdy je práce přerušena v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.
V obou případech je zaměstnavatel oprávněn navrhnout zaměstnanci dočasné převedení na jinou práci. Zaměstnanec by si ale měl být vědom toho, že má právo takové převedení odmítnout.
Případná pochybení je možná oznámit Státnímu úřadu inspekce práce.