Práva ke zvířeti, nabytí vlastnictví

Obsah

Newsletter Právní rady a tipy

1x týdně formou EMAILU

Díky těmto právním radám a tipům se vyvarujete mnoha problémům!

PŘIHLASTE SE k odběru zavčas:

SDÍLEJ ČLÁNEK:

Facebook
LinkedIn
Email
Print

V poslední době se v naší advokátní kanceláři setkáváme s případy, které nesouvisí jen s koupí jakéhokoliv zvířete a následným postupem. A taktéž v souvislosti s nálezem zvířete a případnými právy osoby k nalezenému zvířeti. Jaké mohou být práva ke zvířeti?

V tomto článku se Vám pokusíme přiblížit jednotlivé případy týkající se nálezu a přivlastnění zvířete.

Práva ke zvířeti, nabytí vlastnictví

Zvíře jako věc? Jaká jsou práva ke zvířeti?

Ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, konkrétně § 494, je stanoveno, že zvíře není věcí, ačkoli na něj lze použít ustanovení o věcech, pokud to neodporuje jeho povaze živého tvora. To znamená, že zvíře má právní status, který ho odlišuje od běžných předmětů či majetku. A to přestože může být předmětem vlastnických práv a jiných právních vztahů.

Tato úprava odráží širší trend v právních systémech vyspělých zemí, kde se zvířata považují za živé bytosti, které zasluhují ochranu proti týrání, zanedbávání a dalším formám špatného zacházení.

Tedy, zatímco z právního hlediska nelze zvíře zcela postavit na roveň věci, stále existují některé oblasti, kde se s ním takto nakládá. Například při prodeji, darování nebo dědění zvířat. Tento status „živé věci“ je kompromisem mezi tradičním přístupem a novějšími etickými postoji společnosti.

Divoké zvíře

Občanský zákoník stanoví, že divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě. Současně stanoví, že zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout.

Dle zákona se zvířata pokládají za divoká, pokud náleží k nedomestikovanému druhu. Tj. celý druh žije zcela nebo převážně ve volné přírodě (myš, sokol aj.), byť jeho jednotlivé kusy jsou člověkem chovány v zajetí.

Jak je již uvedeno výše, na zvířata se dle § 494 použije ustanovení o věcech. Divoké zvíře žijící na svobodě je tak věcí ničí (res nullius), kterou si lze přivlastnit za podmínek v § 1045. Dané ustanovení stanoví, že:

„Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.“

Pokud divoké zvíře žije v oboře je z hlediska vlastnických vztahů zvířetem bez pána. A to až do okamžiku jejího zajetí k tomu oprávněnou osobou, která získá práva ke zvířeti.

Zkrocené zvíře

Jedná se o zvíře původně divoké žijící na svobodě a následně přivlastněné. Zkrocené zvíře je charakterizováno jako zvíře, jehož druh zpravidla žije ve volné přírodě jako ve svém přirozeném prostředí (např. liška, medvěd, srnec, sokol), ale jehož jednotlivý kus se drží u člověka. Např. proto, že tak byl od mládí vychován nebo postupně ochočen. Z uvedeného plyne, že jde o divoké, zajaté zvíře, které působením činnosti člověka je ovladatelné a je chováno buď v zájmovém, či hospodářském chovu.

Z občanského zákoníku vyplývá, že zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí. Ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoliv.

Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů. Po tuto dobu mu náleží práva ke zvířeti.

V případě, kdy pozemek, na němž se zvíře v době jeho přivlastnění nachází, je ve spoluvlastnictví více osob. Zvíře může být potenciálně předmětem spoluvlastnického práva všech vlastníků předmětného pozemku, k nabytí vlastnictví však dojde pouze toho ze spoluvlastníků, který učiní projev vůle přivlastnění si zvířete a zvíře si přivlastní.

V případě přivlastnění si zvířete nacházejícího se na místě, které je zároveň veřejným statkem (tzn. les, povrchové vody, pozemní komunikace). Zákon speciální požadavky na subjekty nemá.

Domácí zvíře

Občanský zákoník stanoví, že domácí zvíře se považuje za opuštěné, pokud je z okolností zřejmý vlastníkův úmysl zbavit se zvířete nebo je vyhnat.

Opuštění věci je jednostranný právní úkon, jímž vlastník projevuje vůli vzdát se vlastnictví nad věcí. Na takové právní jednání je třeba též aplikovat požadavky § 547. Takové jednání nesmí být v rozporu se zákonem a s dobrými mravy.

Relevantním je pouze projevená vůle. Nikoliv pouze existence takových okolností, z nichž by mohl úmysl vlastníka, vyplývat.

Opuštěné domácí zvíře se stává věcí ničí ve smyslu § 1045 a může se tak stát předmětem vlastnictví kohokoliv. Kdokoliv tedy může získat v tomto případě práva kle zvířeti.

Samotné opuštění zvířete (či jeho vyhnání) bude vždy v rozporu s zákonem na ochranu zvířat. A tedy v rozporu s dobrými mravy.

Z uvedeného důvodu se pro případ opuštění či vyhnání zvířete nastoluje fikce režimu opuštěné movité věci za účelem umožnění přivlastnění si opuštěného (vyhnaného) zvířete jinou osobou.

Pro příklad je možné uvést situaci, kdy vlastník odevzdá psa do zařízení pečujícího o cizí psy. A projeví-li současně vůli psa opustit, přechází vlastnické právo k opuštěnému psu na obec.

Zvíře chované v zařízení

Občanský zákoník stanoví, že zvíře chované v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.

Takové zvíře se nepovažuje za věc ničí. Tím je znemožněno jejich přivlastnění si jinou osobou bez dalšího v případě jejich úniku.

Problematika vlastnictví ryb chovaných v rybnících či obdobných vodních nádržích je upravena tak, že takové zvíře je předmětem vlastnictví. A tedy není bez pána a má vlastníka. Naproti tomu ryby ve vodních tocích jsou věcí ničí.

Zvíře, které zjevně mělo vlastníka

Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci. Nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno.

V tomto případě jde o zvíře domácí, zkrocené, popř. zajaté divoké zvíře anebo i zvíře uprchlé ze zoologické zahrady, u kterého podle vnějších znaků je seznatelné, že není zvířetem bez pána. Neplatí však pro zvíře chované v zájmovém chovu.

Mezi zjevné znaky vlastnictví patří např. obojek, různé druhy postrojů, úprava srsti, tetování apod.

Závěr – práva ke zvířeti

V článku jsme se Vám pokusili přiblížit, jak postupovat v případě, že k Vám přiběhne zvíře, které je bez pána. Každá situace však má vždy svá úskalí, které není možné předem odhadnout. Proto v případě, kdy se dostanete do podobné situace, neváhejte a využijte právní pomoci ze strany odborníka u nás v advokátní kanceláři.

Související odkazy:

Právní služby

Picture of David Pytela

David Pytela

vedoucí advokát advokátní kanceláře - Váš průvodce právem

SDÍLEJ ČLÁNEK:

Facebook
LinkedIn
Email
Print

Zajímá Vás více?

Zjistěte více informací o naší advokátní kanceláři. Můžete se podívat na naše firemní video, zjistit, jaké poskytujeme právní služby a kolika a kterým klientům jsme pomohli (včetně Statutárního města Olomouc) aj.:

Napište nám s čím Vám můžeme pomoci:
... nebo nám rovnou ZAVOLEJTE