Proč je důležitá hranice škody pro trestný čin? V trestním právu hraje důležitou roli výše škody, kterou pachatel trestným činem způsobil. Tato otázka může rozhodovat o tom, zda se vůbec člověk trestného činu dopustil nebo kolik si za něj odpyká let ve vězení. Například pachatelé drobných krádeží se z právního hlediska nedopustí trestného činu krádeže, protože nezpůsobily stanovenou výši škody.
Aby mohly soudy dojít soudy k závěru, že se člověk skutečně dopustil nějakého trestného činu, musí vždy zkoumat zákonem stanovené předpoklady. Odsoudit někoho za trestný čin nemůže být z povahy věci tak jednoduché, jak se z médií mnohdy může zdát.
Některé kauzy jsou tak medializované, že v lidech vzbuzují jednoznačné pocity o vině nebo nevině údajného pachatele, tedy podezřelého. To často může vést nejen k rozdělování společnosti, ale též ke společenskému odsouzení nevinného člověka. V trestním právu přitom platí zásada presumpce neviny, což znamená, že na osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, se má hledět jako na nevinného, dokud mu nebude pravomocným rozsudkem vyslovena vina. To si lidé často neuvědomí a pro nevinného podezřelého to může mít neblahé celoživotní důsledky tím, že bude poškozena jeho jméno a dobrá pověst.
Jak soudy rozhodují o trestných činech?
Pro vyslovení vinny nebo nevinny obžalovaného musí být zjištěno, k jakému skutku skutečně došlo. V trestním řízení je snaha o zjištění toho, k čemu skutečně došlo bez nejmenších pochybností. Tím je jednoduše řečeno myšleno, jakého jednání se onen člověk skutečně dopustil a jaké toto jednání vyvolalo následky.
Z právního hlediska musí být jednáním a následkem naplněny tzv. znaky skutkové podstaty trestného činu. Co to znamená? Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“) obsahuje uzavřený výčet trestných činů. Ty jsou zde popsány právě uvedenými znaky skutkové podstaty, která jednotlivé trestné činy popisuje a navzájem je od sebe rozlišuje. Pokud bude zjištěno, že se někdo dopustil nějakého jednání a zdá se, že toto jednání splňuje znaky trestného činu uvedené v trestním zákoníku, bude z tohoto činu obviněn, obžalován a u soudu se bude jeho obžaloba projednávat.
Znaky skutkové podstaty trestného činu jsou vyjádřeny v zákoně, a říkají nám:
- Kdo se trestného činu dopustil
- Jakým jednáním, s jakým následkem
- Jaké hodnoty a zájmy společnosti jsou tímto jednáním porušeny
- Jaké měl pachatel vnitřní psychický vztah k protiprávnímu jednání.
Jak jsou trestné činy charakterizovány?
Co se týče prvního znaku, tak některých trestných činů se dle právní úpravy mohou dopustit jen určité osoby. To se týká zejména trestných činů vojenských, ze kterých z logiky věci budou moct být obviněni příslušníci armády. Jedná se například i o trestné činy úředních osob jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby nebo trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti.
Právě v druhém bodě se často výše škody projeví. Některé trestné činy mají stanovenou minimální hodnotu škody, která má být způsobena, aby šlo vůbec o trestný čin. Například u trestného činu poškození cizí věci, půjde o trestnou činnost za podmínky, že bude na cizím majetku způsobena škoda nikoliv nepatrná, tj. 10.000 Kč. Co když pachatel poškodí cizí věc a způsobí menší škodu? Samozřejmě z toho nevyvázne jen tak, nepůjde ale o trestný čin, nýbrž „pouze“ o přestupek.
Co se týče třetího znaku, tak hodnoty a zájmy společnosti vyjadřují to, proč vlastně daný trestný čin existuje a co má chránit. Například je v zájmu celé společnosti chránit lidský život, proto vyvozujeme trestní odpovědnost v případech, kdy jeden jiného zavraždí. Dalšími celospolečenskými hodnotami jsou například ochrana vlastnictví či třeba ochrana zdraví.
Vnitřní psychický stav pachatele k vlastnímu protiprávnímu jednání označujme jako zavinění. Zde rozlišujeme, zda pachatel spáchal trestný čin úmyslně nebo jen nedbalostně. Pro většinu trestných činů se vyžaduje úmyslné jednání, protože to je celospolečensky nebezpečné a tudíž nežádoucí. V zákonem stanovených případech však bude člověk trestně odpovědný i když se dopustí určitého jednání nedbalostně, typicky u trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.
Hranice škody pro trestný čin
V § 138 odst. 1 trestního zákoníku jsou stanoveny jednotlivé kategorie výše škod:
- Škoda nikoli nepatrná je škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč,
- Škoda nikoli malá je škoda dosahující nejméně 50 000 Kč,
- Vetší škoda je škoda dosahující nejméně 100 000 Kč,
- Značná škoda je škoda dosahující nejméně 1 000 000 Kč a
- Škoda velkého rozsahu je škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč.
Význam výše škod mají hranice zejména u majetkové trestné činnosti jako jsou například krádeže, podvody či zpronevěra. Jestliže člověk svým jednáním nezpůsobí škodu ve výši stanovené trestním zákoníkem, bude se jednat o přestupek.
Způsobení větší škody, značné škody nebo škody velkého rozsahu u řady trestných činů představuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. To znamená, že se zvyšuje trest odnětí svobody v souladu s pravidlem čím vyšší škoda, tím vyšší trest. Například za trestný čin krádeže hrozí maximálně trest odnětí svobody 2 léta. V případě, že bude ale krádeží způsobena škoda velkého rozsahu, bude moct pachatel strávit ve vězení až 10 let.
Zvýšení hranice škody pro trestný čin
Shora uvedené výše hranice škody byly přijaty v roce 2020, kdy byly zdvojnásobeny hranice výše škod, jak je známe dnes. Do této doby nebyla 20 let výše hranice škody pro trestný čin měněna, což bylo často kritizováno. V praxi to znamená, že oproti předchozímu stavu je nyní právní úprava mírnější, kdy více jednání naopak bude posuzováno jako přestupek.
Hranice škody v trestním řízení má reflektovat míru společenské škodlivosti daného jednání s ohledem na ekonomický vývoj ve společnosti. Zároveň předmětná novelizace měla ulehčit zahlcení soudů a tím přispět k rychlosti řízení a ulehčení státního rozpočtu.
Zvyšování hranice škody bylo tedy nutné vzhledem k růstu průměrných mezd a minimálních mezd. Za předpokladu, že by škody zvýšeny nebyly, jevily by se hranice škody jako příliš přísné. Docházelo by tím totiž ke skrytému, ale znatelnému zpřísňování trestní represe. Kriminalizováno by tím bylo jednání, které by pár let zpátky trestným činem nebylo. Zohledňována by zároveň měla být též inflace.
