V tomto článku se podíváme na problematiku chování zletilých dětí ke svým rodičům. A jeho případný vliv na rozhodování soudu o přiznání výživného, konkrétně výživné zletilého dítěte. Zaměříme se především na institut tzv. dobrých mravů a projevu dostatečné úcty ke svým rodičům.
Právní úprava upravující výživné zletilého
V předchozí rodinné právní úpravě, kterou jsme mohli najít do 1. 1. 2014 v zákoně o rodině zák. č. 94/1963 Sb., konkrétně v ustanovení § 96 odst. 2 bylo explicitně uvedeno, že výživné nelze přiznat, jestliže by bylo v rozporu s dobrými mravy.
V dnešním občanském zákoníku zák. č. 89/2012 Sb. (dál jen „OZ“), tedy v části druhé upravující rodinně právní problematiku, již takováto zmínka není.
Dobré mravy VS výživné zletilého
Nově se vychází z části první OZ – obecná část. A to konkrétně z ust. § 1 odst. 2: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“ A dále z ust. § 2 odst. 3: „Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“
A co, že to vůbec ty dobré mravy jsou? Tento neurčitý a zákonem nikde nedefinovaný pojem je chápan jako obecný princip soukromého práva, a proto jej není potřeba zmiňovat zvlášť u každého institutu, jako je např. i u vyživovací povinnost, postačí, že je uveden v obecné částí dnešního OZ. Jelikož jej žádný zákon nedefinuje vychází se z výkladu, který nám dává ustálená judikatura např. Nejvyššího soudu či Ústavního soudu.
Rozhodnutí Ústavního soudu
Ve svém usnesení ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II ÚS 249/97 Ústavní soud definoval pojem dobré mravy následovně: „souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.“
Pro případy rozhodování soudu o přiznání či nepřiznání výživného, konkrétně výživné zletilého, je relevantní, aby soud hodnotil to, jak dané chování zletilého posuzuje společnost jako celek, nikoli pouze jednotlivec, neboť to, co se jeví jednomu člověku jako chování v souladu s dobrými mravy, může druhý člověk posuzovat za jednání již v rozporu s nimi.
Při rozhodování soudu o výživném zletilého dítěte, nejčastěji toho studujícího, které by se mohlo s ohledem na dosažený věk již starat o sebe samo, ale z důvodu přípravy na své budoucí povolání není schopno, posuzuje soud nejen chování zletilého ke svým rodičům, ale i chování rodičů ke svému zletilému dítěti, a to vždy a obzvláště pečlivě v každém jednotlivém případě.
Má chování rodičů vliv na výživné zletilého?
A proč vůbec soud posuzuje i chováním rodiče vůči svému zletilému dítěti? Je to z toho důvodu, že násilné, vulgární a neuctivé jednání zletilého dítěte vůči svým rodičům může pramenit právě z předchozího jednání rodičů, tedy může být pouhou reakcí ze strany zletilého dítěte na přístup rodičů k němu, a to ať již k němu docházelo v minulosti či takové jednání rodičů přetrvává do doby rozhodování o výživném. V takovýchto případech soud zpravidla nepovažuje jednání zletilého za natolik závažné, aby jeho rodičům nestanovil vyživovací povinnost vůči němu.
Typickým důvodem však pro snížení či v těch nejzávažnějších případech zánik či nepřiznání výživného zletilému dítěti, je právě skutečnost, že bez návaznosti na nevhodné chování rodičů k němu, i přesto neprokazuje svým rodičům či jednomu z nich onu dostatečnou úctu, respekt, projevuje násilí a aroganci, když takovéto jednání se zcela vymyká běžnému žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči.
Tyto skutečnosti se u soudu poté prokazují např. pomocí SMS zpráv, e – mailové komunikace či pozor v dnešní moderní době i z případné komunikace přes mobilní aplikace jako je messenger či whatsapp a jiné.
Nesvéprávné dítě (nízký věk)
Odlišnou situací jsou případy nezletilých nesvéprávných dětí. Zde se neaplikují výše uvedená omezení jako u úpravu pro výživné zletilého.
Zde soud i v případě, že se nezletilé dítě dopustilo vůči svým rodičům či jednomu z nich nemravného chování se kritérium dobrých mravů uplatní jen velmi zřídka, a to s ohledem na princip ochrany zájmů a blaha nezletilého dítěte, který nalezneme zakotven v Úmluvě o právech dítěte publikované v České republice pod č. 104/1991 Sb.
Zlomová hranice
Zlomovou věkovou hranicí v těchto případech je dosažení věku 15 let, do dosažení tohoto věku 15 let je dle ustálené judikatury zcela vyloučena možnost soudu nepřiznat výživné pro nezletilé dítě z důvodu neuctivého chování k jeho rodičům. Na druhou stranu však po dosažení této věkové hranice již soud může v ojedinělejších velmi závažných případech snížit či vyloučit přiznání výživného pro nezletilé nesvéprávné dítě.
