Zvíře není věc, ale smysly nadaný živý tvor. Tento legislativní obrat zákonodárce zavedl účinností nového občanského zákoníku a zcela jistě potěšil všechny milovníky zvířat. Je však nutno podotknout, že toto nové pojetí má ve většině případů na běžný život vlastníků zvířat jen minimální dopad. Ovšem ve věci způsobení škody zvířetem se český zákonodárce rozhodl zavést zvláštní úpravu a povinnosti vlastníka zvířete, které se dnes budeme věnovat.



Ustanovení §2933 občanského zákoníku obsahuje základní pravidlo, které určuje povinnost vlastníka zvířete nahradit způsobenou škodu, a to ať již bylo toto zvíře pod jeho dohledem, nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil. Stejná povinnost pak stíhá vlastníka rovněž v případě, kdy jeho zvíře uprchne nebo se zatoulá. Můžeme tedy konstatovat, že zákonodárce za povinnou osobu primárně označuje vlastníka zvířete, který bude odpovídat i v případech, kdy nad zvířetem nemá skutečnou kontrolu, a to bez možnosti jakkoli se své povinnosti zbavit. Pokud však zvíře způsobí škodu v době, kdy jej má u sebe jiná osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, odpovídá tato osoba společně a nerozdílně s vlastníkem. Vůbec nezáleží na tom, že vlastník za vzniklou škodu skutečně nemohl nebo ji nechtěl způsobit.


Pokud si to ukážeme na příkladu, tak když během venčení psa v parku dojde k incidentu, během něhož bude pokousán jiný pes, bude vždy odpovědný vlastník útočícího psa. Za případné léčebné výlohy u veterináře tak odpovídá vlastník psího agresora, a to i za předpokladu, že učinil veškerá preventivní opatření, která po něm lze v danou chvíli rozumně požadovat (vodítko, náhubek apod.). Obdobně se bude posuzovat situace, kdy k výše uvedenému dojde při venčení psa sousedem nebo kamarádem, kterého o to požádal vlastník zvířete a za tímto účelem mu zvíře svěřil, s tím rozdílem, že za způsobenou škodu budou odpovídat společně oba.


Jiný případ je, pokud došlo ke způsobení škodě zvířetem, které je domácím zvířete sloužícím k výkonu vlastníkova povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením (tzv. pracovní psi, asistenční psi atd.). Pokud takové zvíře svým chování způsobí škodu, může se vlastník zbavit odpovědnost tuto škodu nahradit pokud prokáže, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. V praxi půjde o situace, kdy např. slepecký pes má vodítko, náhubek a je pod dozorem. Přesto dojde ke rvačce s jiným psem, který sám byl bez dozoru a přiblížil se ke slepeckému psu, který ho při rvačce pokousal.


Dále je dobré si říci, že tato možnost zbavení se odpovědnosti je možná pouze u domácích zvířat (pes, kočka či různé druhy dobytka). Rozhodně se nemůže jednat o exotická zvířata chovaná doma (hadi, pavouci apod.).


Zákonodárce ještě pamatuje na situaci, kdy je zvíře vlastníkovi odebráno proti jeho vůli (nejčastěji půjde o krádež) Dojde-li tedy k odnětí zvířete a takto odňaté zvíře způsobí škodu, hradí ji osoba, která zvíře odňala, a to za předpokladu, že vlastník (popř. osoba, které vlastník zvíře svěřil) prokáže, že odnětí nemohl rozumně zabránit. Pokud se mu to nepodaří prokázat, hradí takto vzniklou škodu společně a nerozdílně s osobou, která zvíře vzala. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že odpovědnosti se nemůže zprostit ten, kdo zvíře vlastníkovi vzal.


Pokud si to ukážeme na příkladu: Zloděj ukradne „papírového“ chovného psa, který se nachází za plotem rodinného domu. Tento pes ve stresu z neznámého prostředí později napadne dítě, které ho chtělo pohladit. Ani v tomto případě nebude skutečný vlastník psa odpovědný za vzniklou škodu, jelikož pes mu byl ukraden i přesto, že ho měl zabezpečeného za uzamčeným plotem na soukromém pozemku. Kdyby však zloděj ukradl psa někoho, kdo se o něj nestará a nechá psa volně běhat po vesnici, zde už by se zlodějem odpovídal společně za škodu i vlastník psa.


Závěrem bychom rádi uvedli, že odpovědnost za zvířata a jejich chování je v České republice posuzována velmi přísně. Je to proto, že pokud si člověk pořídí zvíře, které má smysly, pudy a často ne zela kontrolovatelné chování, je na vlastníkovi takové zvíře zabezpečit. Pořízením zvířete na sebe vlastník bere odpovědnost za zvýšené nebezpečí a je i zodpovědný za výběr osoby, které zvíře svěří. V případech napadení jiného psa, dítěte, útěk psa ze špatně zabezpečené zahrady apod. proto bude vždy vlastník odpovědný za cokoli jeho pes provede. Odpovědný nebude pouze ve dvou výše uvedených případech (krádež psa či pracovní pes apod.).