Mnozí z Vás se osobně, případně u někoho z Vašeho okolí, setkali s úrazem, který byl způsobem v souvislosti s výkonem pracovního povolání. Jak je to s případnou ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vzniklou v souvislosti s pracovním úrazem?


  

V případě, že ke zranění došlo v souvislosti s plnění pracovních úkolů, považuje se takové zranění za pracovní úraz. Důležité je samozřejmě, zda zaměstnanec dodržel právní předpisy a zásady bezpečnosti, a nebyl v daný moment pod vlivem alkoholu, případně na cestě do práce nebo z práce.

 

Kromě dávek z nemocenské pojištění máte také nárok na náhradu ztráty na výdělku. Nicméně má zaměstnanec nárok na náhradu i po skončení pracovní neschopnosti? Odpověď zní ano, má.

 

Renta, na niž vznikl nárok v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání jsou důvodem vzniku nároku na rentu dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění.

 

V zákoníku práce je renta upravena v § 271b, a to tak, že náhrada za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu, s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Z výše uvedeného vyplývá jednoduchá rovnice:

 

RENTA = PŘÍJEM PŘED ŮJMOU – (PŘÍJEM PO PN + INVALIDNÍ DŮCHOD)

 

V případě, že zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti vyvíjí tzv. zvýšené úsilí, tedy kdy práci není schopen konat jako před poškozením zdraví, ale musí k tomu vynakládat zvýšené úsilí či námahu (pracuje přes čas). V takovém případě rovnice vypadá následovně:

 

RENTA = PŘÍJEM PŘED ÚJMOU – (PŘÍJEM PO PN – ZVÝŠENÉ ÚSILÍ) + INVALIDNÍ DŮCHOD

 

Rovnice se neuplatní v situacích, kdy zaměstnanec ze své viny dosahuje menšího výdělku než ostatní zaměstnanci u zaměstnavatele za stejnou práci (odmítá odpracovat předepsané hodiny). V takovém případě se pro účel výpočtu renty použije průměrný výdělek všech ostatních zaměstnanců na stejné pracovní pozici. Také pokud zaměstnanec odmítne nastoupit bez vážných důvodů práci, kterou mu zaměstnavatel zajistí (odmítá nastoupit na jinou, méně významnou, pozici). V takovém případě zaměstnanci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout prací, která mu byla zajištěna.

 

Poslední výjimka je vázána na věk zaměstnance. Náhrada za ztrátu výdělku přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

 

V případě, že zaměstnavatel sám o sobě takto v souladu se zákonem nepostupuje, doporučujeme zaměstnanci, aby se obrátil na svého zaměstnavatele s požadavkem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

 

Pokud by ze strany zaměstnavatele nebyla vůle se dohodnout a postupovat v součinnosti se zaměstnancem, může se obrátit na naši advokátní kancelář za účelem kontaktování zaměstnavatele a následně pro další postup ve věci.