Mnoho z nás se již v běžném životě dostalo do situace, kdy mu byla způsobena újma, ať už majetková či případně i nemajetková újma. V tomto článku se blíže podíváme, na co všechno zpravidla máme jako poškozený vůči původci škody nárok právě v případě, kdy nám bude způsobena újma nemajetková a jakým způsobem ji můžeme uplatnit.


Způsobí-li někdo jinému škodu na zdraví, a to i nedbalostně (např. při autonehodě), je vždy původce škody povinen poškozenému vzniklou škodu nahradit, bez ohledu na to, že kromě toho může nést i trestněprávní odpovědnost. Škoda na zdraví je mnohdy obtížněji vyčíslitelná než škoda na majetku, a to zejména z hlediska utrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění.


V případě, že škůdci vznikne povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil (jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy). Výše a způsob přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Mezi takové okolnosti lze zařadit úmyslné způsobení újmy s použitím lsti, zneužitím závislosti na škůdci, uvedením účinků zásahu ve veřejnou známost, či diskriminace poškozeného s ohledem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ nebo i jiné obdobně závažné důvody. V úvahu při hodnocení způsobené škody přichází i případná důvodná obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud byla vyvolána škůdcem. Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.


Pokud škůdce ublížil poškozenému na zdraví, odčiní způsobenou újmu poskytnutím peněžité náhrady, jež plně vyvažuje vytrpěné bolesti (tzv. bolestné) a případně i další nemajetkové újmy. Takovou újmou se rozumí újma, jíž vznikla v důsledku poškození zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, kdy v takovém případě má škůdce povinnost nahradit poškozenému i ztížení společenského uplatnění. Pravidla pro odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví metodika Nejvyššího soudu. Metodika Nejvyššího soudu nemá závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti a Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených. Jednotlivé poškození zdraví jsou v metodice ohodnoceny body, kdy pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Hodnota jednoho bodu pro rok 2018 činí 295,04 Kč a odvozuje se od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy za kalendářní rok předcházející. Při pracovním úrazu se však vychází z nařízení vlády 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kdy hodnota jednoho bodu činí 250,- Kč. Ošetřující lékař nebo soudní znalec následně provede příslušnou klasifikaci poškození zdraví a dle toho udělí bodové ohodnocení, na základě lékařských zpráv. Tohoto bodového ohodnocení lze ovšem dosáhnout až po ukončení léčby. Poškozenému se rovněž hradí účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost, a to tomu, kdo je vynaložil.


Náhradu za ušlý zisk po dobu pracovní neschopnosti, k níž došlo v důsledku újmy na zdraví škůdcem, se poté hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu (tzv. nemocenské). Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu. V případě, že ublížením na zdraví dojde k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i s ohledem na tyto potřeby. Podobně se postupuje i za situace, kdy poškozený po skončení pracovní neschopnosti dosahuje výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by jinak nemusel vynaložit (nebýt škodné události), odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlíží i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.


Toto jsou nejčastější nároky, které lze uplatňovat v důsledku škůdcem způsobené škodní události. Poškozený se svého nároku může domáhat již v trestním řízení (tzv. adhezním řízení), bylo-li zahájeno, a to připojením nejpozději do začátku hlavního líčení. Je vhodné proto vyhledat pomoc advokáta, který sdělí poškozenému, co všechno lze při uplatňování škody na zdraví po škůdci v jeho konkrétním případě požadovat a podnikne příslušné kroky k vymožení nároku poškozeného. V případě, že soud v trestním řízení uplatňovanou škodu nepřizná, odkáže poškozeného do občanskoprávního řízení. V následném občanskoprávním řízení se již bude rozhodovat pouze o samotné výši náhrady újmy na zdraví, přičemž poškozený jakožto žalobce je osvobozen od soudního poplatku.

Náhrada škody