Stanete se bez své viny účastníkem nehody, jednoduše řečeno, někdo vás „nabourá“. Velmi nepříjemná událost. Počkáte na policii, ta sepíše protokol a řidič, který nehodu zavinil, vám předá kontakt na svoji pojišťovnu, kde má pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.


Vozidlo zavezete do autorizovaného či neautorizovaného autoservisu, kde si necháváte dělat veškeré opravy a servisy svého vozidla. V servise vám oznámí, že oprava bude trvat minimálně 3 týdny a nabídnou vám vozidlo náhradní. Náklady na opravu a náhradní vozidlo následně zaplatíte a pak vy (či samotný autoservis) uplatníte tyto výdaje u pojišťovny. Jenže pojišťovna tvrdí, že náhradní díly jsou předražené, že oprava neproběhla u autorizovaného autoservisu nebo, že délka opravy byla příliš dlouhá. Na co máte ve skutečnosti od pojišťovny nárok?


Náhrada škody se řídí § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v pozdějším znění (dále jen „občanský zákoník“ či „OZ“). Ten říká, že způsobená škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu, není-li to možné či to žádá poškozený, hradí se škoda v penězích. Dále se dle § 2952 OZ hradí pouze škoda skutečná, teda ta, která vznikla v souvislosti s protiprávním jednáním (porušením dopravních předpisů) řidiče. Z § 2969 odst. 1 OZ pak vyplývá, že při určení výše škody se vychází z tzv. ceny obvyklé v době poškození vozidla a musí se zohlednit i co všechno musíte účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci.


Zjednodušeně řečeno, pokud se stanete účastníky dopravní nehody pro porušení dopravních předpisů druhým řidičem (např. nedá vám přednost v jízdě), máte od jeho pojišťovny nárok na:

A. Rozdíl mezi cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla po poškození. Typická varianta v případě úplného odpisu automobilu.

B. Nebo na náhradu nákladů, které jste museli vynaložit pro uvedení automobilu do původního stavu před poškozením. Jde o případy opravy vozidla.

C. Rozdíl mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a tržní hodnotou vozidla po opravě (varianta B). Pokud i po plné opravě má vozidlo nižší tržní hodnotu než stejné (opotřebením i kilometry) nebourané vozidlo, máte právo žádat tento rozdíl po pojišťovně řidiče.


Dnes se zaměříme na variantu B., tedy úhradu opravy nabouraného vozidla. Pro pojišťovnu bude podstatný stav vozidla po nehodě. Zpravidla ještě před zahájením opravy si vozidlo přijede prohlédnout a zdokumentovat (fotografie, protokolace). Je to logické, protože vám pojišťovna uhradí jen výměnu poškozených náhradních dílů zničených vlivem nehody. Pokud byste si během opravy nechali opravit i jiné části vozu (např. promáčknutý zadní blatník z dřívějška), pojišťovna tak díky fotografiím a protokolům odhalí, že nešlo o poškození z nehody. Dále pojišťovna vychází i z policejního protokolu o nehodě.


Co se týče nákladů na opravu vozidla. Dříve bylo běžnou praxí, že pojišťovny proplácely náklady na opravu vozu, které však snížily o amortizaci náhradních dílů. Majitel vozidla tak dostal od pojišťovny méně, než kolik na opravu vozidla ve skutečnosti vynaložil, s odůvodněním, že nové díly vozidlu zvýšily hodnotu. Tomu však učinil konec Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 11. 6. 2014, spis. zn. I. ÚS 1902/13. Ten říká, že máte právo na účelně vynaložené náklady na opravu, což zahrnuje díly nové či použité, originální či neoriginální, provedenou opravu v autorizovaném či neautorizovaném servise. Posouzení účelovosti použitých nových originálních dílů musí být vždy posuzováno individuálně. Je jasné, že by mělo být bráněno jednání, kdy si poškozený zvolí nejdražší možné náhradní díly jen proto, že očekává, že je pojišťovna proplatí a tím se obohatí. Nicméně chtít kvalitní nové brzdné destičky či bezpečnostní pásy je naprosto v pořádku, naopak zvláštní typ blatníku či nárazníku, který na bezpečnost či jízdní vlastnosti vozidla nemají vliv, si obhájíte těžko.


Při výběru autoservisu dále radíme vybrat takový, který má ceny obvyklé v místě vašeho bydliště. Nemusíte tedy hledat servis za každou cenu nejlevnější a nechat si tak opravit vozidlo například ve 100 km vzdáleném a výhodném servise. Zároveň však nemůžete očekávat, že pojišťovna vám uhradí náklady na opravu ve všeobecně známém nejdražším servise v kraji.


Pojišťovna vám dále je povinna uhradit i pokles tržní ceny vozidla vlivem nehody, tedy zde uvedený nárok C. Jednoduše řečeno, opravené nabourané vozidlo bude mít často nižší hodnotu než vozidlo o stejném stáří a najetých kilometrech, ale nikdy nebourané. O tom opět rozhodl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 4. 2017, spis. zn. II. ÚS 795/16. K prokázání poklesu tržní hodnoty vozidla je však bez výjimky nutný znalecký posudek.


Přesto, že výše zmíněná rozhodnutí Ústavního soudu se týkala škod na vozidlech vzniklých před účinností občanského zákoníku, tedy před rokem 2014, dle Nejvyššího soudu ČR (v rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2782/2017, ze dne 11. 10. 2017) se závěry Ústavního soudu uplatní na škodné události vzniklé po roce 2014.


Závěrem bychom rádi upozornili, že pojišťovny velmi často nezaplatí až třetinu prokázaných nákladů na opravu s odůvodněním, že náhradní díly byly předražené a dle jejich systému Audatex neodpovídá cena obvyklým cenám v době a místě opravy. Vám pak nezbývá než se svého nároku domáhat u soudu, kde se však téměř vždy provádí znalecké dokazování. Náklady za znalecké dokazování pak nese ta strana, která nebyla úspěšná ve věci. Na délku a nákladnost soudního řízení pojišťovny spoléhají, proto se úhrada pouze 60–80 % vynaložených nákladů stala ze strany pojišťoven téměř pravidlem.

Právní služby