Ústavní soud zamítl návrh na zrušení čl. II (Přechodná ustanovení) bodu 4 písm. b) zákona č. 239/2013 Sb., kterým se mění podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, neboť toto ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem.



Již v minulosti jsme de věnovali tématu přepisu vozidel, ale rozhodli jsme se k tématu vrátit, neboť se jedná o téma velice blízké každému z Vás, zvláště v dnešní motorizované době, kdy téměř každý občan starší 18 let vlastní motorové vozidlo. Letos v květnu vydal ústavní soud nález, který se týká tzv. polopřevodů vozidel, kdy jsem se rozhodli Vás seznámit s tímto nálezem Ústavního soudu. 


Dle statistik Ministerstva dopravy ČR bylo v měsíci květnu roku 2019, tedy měsíci, kdy rozhodoval Ústavní soud o ústavnosti ustanovení týkající se polopřevodů vozidel, nově registrováno 24.059 osobních vozidel, z celkového počtu 106.596 registrací osobních vozidel, a to od počátku roku 2019. Celkový počet registrovaných vozidel v ČR je však obrovský a každým rokem stoupá v současné době je to kolem 6 milionů vozidel.


Ústavním soudem projednávaný článek II. bod 4 písm. b) zákona č. 239/2013 Sb. zní:


Silniční vozidlo, které je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvale vyřazené z registru silničních vozidel, se považuje za silniční vozidlo zaniklé. Silniční vozidlo se dále považuje za zaniklé, pokud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona

a)

je dočasně vyřazené z registru silničních vozidel po dobu přesahující 18 měsíců a vlastník tohoto vozidla do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučiní oznámení podle § 12 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo

b)

není u tohoto vozidla zapsán v registru silničních vozidel jeho vlastník a do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona není podána žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registru.


Jedním z cílů nové úpravy bylo odstranit nejvýznamnější nedostatky předchozí právní úpravy, které spočívaly zejména ve zneužívání či obcházení povinností při zápisu vlastníka nebo provozovatele vozidla. Proto bylo záměrem tzv. „polopřevody“ odstranit a zajistit, aby v registru vozidel vždy byl zřejmý aktuální vlastník vozidla. Aplikací napadeného ustanovení bylo možné ve stanovené lhůtě do 30. 6. 2015 jednoduchým administrativním opatřením, bez jakékoliv následné sankce, podat žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registru. Vlastník vozidla, jenž tak ve stanovené lhůtě neučinil a tuto možnost nevyužil, způsobil, že jeho vozidlo bylo následně trvale vyřazeno z registru vozidel a považuje se za zaniklé. Oprávnění vlastníků užívat věci podléhá omezením stanoveným předpisy veřejného práva. V posuzovaném případě je to právě veřejný zájem, který v podobě zpřehlednění registru silničních vozidel je jednoznačně zájmem převažujícím.


Závěrem na okraj upozorňujeme, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 11. února 2016 č. j. 9 As 281/2015-57) není provedení či neprovedení zápisu změn údajů v registru silničních vozidel správním rozhodnutím vydaným v rámci správního řízení, ale jde o tzv. jiný úkon podle části čtvrté správního řádu, proto není přípustná obrana žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle soudního řádu správního.